Zvukový inženýr, který se odmítal nazývat producentem: Steve Albini pomohl k lepšímu zvuku Nirvaně, Pixies nebo PJ Harvey

Spolupracoval s mnoha slavnými umělci a byl známý nejen odmítáním komerčního tlaku a snahou o zachování autenticity, ale také pro svůj výrazný vliv na alternativní a indie scénu. Bohužel jeho další plány zhatil infarkt, na který jeden z nejvýraznějších hudebních producentů posledních desetiletí letos v květnu zemřel.

Steve Albini se narodil 22. července 1962 v kalifornské Pasadeně. Během studií na univerzitě v Chicagu začal hrát na kytaru a stal se součástí tamní hudební scény. Od počátku byl silně ovlivněný nezávislými hudebními scénami a DIY (Do It Yourself) etikou. Jeho prvním významným projektem bylo členství v kapele Big Black, kterou v roce 1982 založil. Kapela se zaměřovala na post-punk a noise rock, přičemž Albini se velmi rychle stal známý svým nekompromisním přístupem a syrovým zvukem.

Vždy se snažil udržet hudbu co nejblíž přirozenému živému zvuku a odmítal použití zbytečných studiových triků a nadměrného nahrávání. Vyvinul specifický styl práce ve studiu, kdy umělce nechal hrát živě, čímž se zachovala syrovost a energie jejich výkonu. Často kladl důraz na akustiku místnosti a přirozený prostorový zvuk. Albini se také odmítal nazývat producentem, podle něj byla jeho role spíš technická a kreativní kontrolu nechával na samotných umělcích. Jednou z jeho nejslavnějších spoluprací byla s kapelou Nirvana na albu In Utero (1993), které bylo reakcí na obrovský úspěch předchozího alba Nevermind. Nirvana si Albiniho vybrala právě proto, aby jim pomohl dosáhnout syrovějšího a méně přístupného zvuku, který by lépe odrážel jejich punkové kořeny.

Dalšími významnými umělci, s nimiž Albini spolupracoval, jsou Pixies, kteří pod jeho dohledem nahráli mimo jiné své debutové album Surfer Rosa, nebo kapela kytaristky Pixies Kim Deal, The Breeders, kde byl spoluproducentem alba Pod. Albini také pracoval s PJ Harvey, The Stooges, Jarvisem Cockerem, Manic Street Preachers a desítkami indie kapel. Mnoho z nich ho považuje za klíčovou postavu, která jim umožnila udržet si svou tvůrčí svobodu. Albini často mluvil o tom, jak je důležité, aby si umělci zachovali plnou kontrolu nad svou hudbou, a otevřeně kritizoval velké nahrávací společnosti za jejich komerční přístup a snahy manipulovat s kreativními procesy hudebníků.