„Je to tak. Čím větší neřád, tím víc se má k světu.“ – Citace Karla čapka film Zahradníkův rok otevírá, provází a také se jím tvůrci s divákem loučí. Rámování příběhu novodobého boje hlavního hrdiny s větrnými mlýny Čapkovou méně známou prózou zvolil režisér a scénárista Jiří Havelka.
Po komediálních snímcích Vlastníci a Mimořádná událost uchopil téma vážné: Muž, který se živí prodejem svých výdobytků z půdy, přichází postupem roku takřka o všechno zvůlí developerské moci a impotence státu ochránit malorolníka.
Ústřední pár, žijící ve stavení pod zámkem zakoupeným novým majitelem, ztvárňují Oldřich Kaiser a Dáša Vokatá, femme fatale zlatých let undergroundu, kteří jsou partnery i v reálném životě. Hlas Oldřicha Kaisera provází celý příběh analogicky vyňatými citacemi ze Zahradníkova roku Karla Čapka, které zaznívají místy až sarkasticky. Jeho hlas je prý tím, co učarovalo Dáše Vokaté, každopádně v loňském roce získal ocenění za nejlepší audioknihu roku. Šlo o slavného Kmotra Maria Puza.
Jeho postava zarputilého zahradníka však ze sebe za celých 103 minut nevypraví ani slovo. Mlčí jako pařez a připomíná tak Werichovu postavu Františka Nebojsy, který nepromluví, až dokud není polévka příliš slaná. Drama o zpřístupnění veřejné komunikace tak odehraje Oldřich Kaiser pouze očima. Jeho pohledy, jimiž by bylo možno i zabít, by dobře slušely i takovému Ivanu Karamazovi.
U závory ničící postupně rozkvět malého zahradnictví postává Štěpán Kozub, který se tentokrát obešel bez pitvoření. Zastupuje problém spolu s Michalem Isteníkem v roli právníka, protože oni zlí lidé ze zámku se na plátně neobjeví, a tím nám příběh se stále sestupnou tendencí lehce připomíná Kafkův Zámek. Jiří Havelka snímkem, který se odlišuje od jeho dřívějších absencí humoru, znovu využívá téma, které je společnosti důvěrně známé a je ve svém jádru traumatické: velcí požírají malé a oligarchové na prosperitu malopodnikatelů nehledí.