Filmoví herci zaujali během 20. století pozici antických bohů a všichni toužíme vidět za oponu filmové kamery. I proto je vedle samotných filmových děl populární žánr takzvaných filmů o filmu. Nezřídka se stává, že štáb natočí fiktivní film o filmu, aby se diváci nakrmili a koza zůstala celá. Na zobrazení herců v civilu a natáčecího prostředí stojí seriál Extras (Kompars) Rickyho Gervaise. Tím směrem se vydává v současnosti vysílaný sitcom Dobré ráno, Brno.
My u nás nemáme Rickyho Gervaise, který přinutí hvězdy jít proti svému mediálnímu obrazu (například Kate Winslet mluvit oplzle jako pornohvězda a Bena Stillera chovat se jako krysí zmetek), my máme Jana Prušinovského. A taky máme Brno.
V Dobrém ránu, Brno se z Brna nejvíc objeví brněnský přízvuk zúčastněných, který snad nejlépe ovládá představitelka moderátorky Radky Zuzana Zlatohlávková, přestože sama pochází ze Slovenska. Smekáme. Komediální talent a odvaha této paní herečky, se kterou se nebojí nechat svou postavu ztrapnit až na dřeň, skutečně vyčnívá. Něco podobného v takové míře ovládala Iva Janžurová.
Humor nelze hodnotit. Buď se smějeme, nebo ne. A národ se směje. Tomu, že televizní rosnička je hloupá, režisér stále přiopilý obšourník, kreativci fetují, zaměstnanci ČT nemají zastání v odborech, dramaturgové jsou vytlačeni na konec televizního potravního řetězce a hudební program zastydl v devadesátkách. A že bezdomovci jsou velmi často vzdělaní lidé. Je to vtipné, protože je to pravda, jak říká Sheldon z Teorie velkého třesku.
Zatímco na Valentýna před soudem stanul Dominik Feri a sebevědomě se hájí, že je nevinen ve věci trestných činů páchaných na ženách, za které mu hrozí trest odnětí svobody na nepříjemně dlouho, smějeme se slečně, která se nedočká zastání, když ji cizí chlápek pronásleduje. Hemoroidový a hovínkový humor na národ také stále zabírá a hlavním tahákem jsou slavné osobnosti v cameo rolích – takže Marek Eben znova může prodat svůj passé vtip o Zdeňkovi Godlovi jako černém koni soutěže Když hvězdy tančí, a to prostě zahřeje českou většinu většiny u srdíčka. Všechny dojímá, že jak švihlá Mucha, tak seriózní herecké osobnosti projeví ochotu hrát v seriálu a prokázat tak svou schopnost sami ze sebe si utahovat.
Vidět chybovat ty, kdo rozhodují, co budeme sledovat v televizi, je sexy. Známe přece ten vtip o tom, že národ se dělí na dvě poloviny: Ta, která se chce dostat do televize, a ta druhá, která už v televizi byla. Brilantní momenty, které by se vyrovnaly záběru ze Čtvrté hvězdy, v kterém Václav Neužil odhrne suknici a odhalí spodky s obrázkem Pána Ježíše Krista, se však už v Dobrém ránu spíše neobjevují.
Zdeněk Svěrák ve vyprávění o tom, jak vznikal film Na samotě u lesa, prozradil zásadu dobré komedie: Nikdo by v ní neměl umřít (proto postava Josefa Kemra na jaře vstala hrobníkovi z lopaty). Scénáristé Jan Prušinovský s Tomášem Holečkem nechají v jedné epizodě zahynout pod koly auta ochočenou lišku. Asi je to vzpoura proti pravidlům. Vážně „rebelské“ je ale i úporně se držet takzvaného nekorektního humoru a podpořit stereotypy. Děkujeme.
Autorský článek
Foto: © Česká televize / Radek Miča