Před 105 lety se narodil Emil Radok, český umělec, teoretik umění, výtvarník, scenárista a režisér. Konkrétně 22. března 1918 v Kolodějích nad Lužnicí. Zemřel 7. ledna 1994 v kanadském Montrealu. Spolu se svým bratrem Alfrédem stál u zrodu Laterny magiky a byl také tvůrcem Polyekranu, unikátního promítacího systému, který byl světu představen na světové výstavě 1958 v Bruselu. Jeho dílo si získalo světové uznání v době, kdy se v audiovizuálním umění experimentovalo s novými médii.
Emil Radok strávil část období okupace s bratrem Alfrédem, pozdějším slavným režisérem, v jehož stínu Emil dodnes zůstává, ve Valašském Meziříčí. Tady také z jejich iniciativy během nacistické okupace vznikl při sokolské organizaci divadelní soubor Mladá scéna, který bývá považován za předchůdce pozdějších divadel poezie.
Po skončení války se Emil Radok začal živit jako divadelní a filmový kritik. Nějaký čas také psal pro deník Práce. Změna poměrů a zavedení cenzury po únorovém puči ho ale přiměly k odchodu z redakce. Jeho novým působištěm se staly barrandovské filmové ateliéry, kde pracoval jako scenárista. Byl autorem námětu i scénáře pro film Případ Dr. Kováře (1949) a podílel se na scénáři filmu Výlet pana Broučka do zlatých časů (1949). Zároveň se věnoval divadelní dramaturgii pro Moravské divadlo v Olomouci a působil také jako vedoucí redaktor zodpovědný za divadelní literaturu v nakladatelství Orbis.
Emil Radok byl spolu se svým bratrem Alfrédem byli také spolutvůrcem prvního multimediálního divadla na světě Laterny Magiky. Tedy projektu, který měl reprezentovat úroveň československé kultury na světové výstavě Expo 58 v belgickém Bruselu. Na vytvoření projektu se kromě bratrů Radokových podílel ještě scénograf Josef Svoboda. Spolu pak vytvořili syntézu živé jevištní akce a filmové projekce. Projekt měl zásadní vliv na to, že byla česká prezentace ohodnocena nejvyšším počtem bodů, a kromě ocenění Zlatou hvězdou získal český pavilon více než 50 jednotlivých ocenění v rámci programu světové výstavy. Laterna Magika získala světovou proslulost a v roce 1959 se stala samostatným souborem Národního divadla s vlastní stálou scénou.
Asi nejvýznamnějším Radokovým přínosem multumediálnímu umění je tak jeho vynález Polyekranu, systému, kdy se na vícero promítacích ploch postupně nebo současně promítají diapozitivy nebo kinematografické snímky, přičemž počet a tvar promítacích ploch je libovolně měnitelný. Statický obraz je doprovázen zvukovou stopou. Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos, kteří získali Oscara za film Obchod na Korze, rozšířili umělecké pojetí Polyekranu o epické a dramatické prvky. V roce 1958 a 1959 vznikly čtyři komponované audiovizuální programy Polyekranu: Pražské jaro, Člověk a sklo, Zrcadlo mé vlasti a Expo 58 očima diváka. V roce 1959 se začaly připravovat dva nové programy: Cesta strany a Mládí, jehož autory byl právě Klos s Kadárem.
Emil Radok v roce 1968 emigroval do Kanady. Díky svému podílu na výrazném úspěchu světových výstav v Bruselu 1958 a Montrealu, která se odehrála rok před jeho emigrací, zde rychle našel uplatnění. Jeho nejmonumentálnějším projektem je kinetická mozaika, kterou navrhl pro pavilon Svět Energie v zábavním parku Epcot ve Walt Disney World Resortu na Floridě. Stal se ale i autorem vědecké zábavní expozice v Poitiers ve Francii. V Montrealu založil Výzkumný ústav pokročilých audiovizuálních forem a v roce 1987 se stal laureátem ceny Special Achievement Genie Award za film Krocení démonů, který připravil pro Expo 86 ve Vancouveru. V Česku je na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech udělována cena pojmenována po Emilu Radokovi. Tato cena je udělována tvůrcům, které využívají nové tvůrčí postupy využívající nové techniky a špičkové technologie. Emil Radok zemřel 7. ledna 1994 ve věku 75 let ve své nové domovině.
Zdroje: Wikipedia, sumava.cz, filmovyprehled.cz, sme.sk
Zdroj fotografií: archiv Národního divadla, archiv Expo 1967