Letos si připomínáme 140 let od narození a 100 let od úmrtí spisovatele Jaroslava Haška. Do povědomí veřejnosti vstoupil především jako autor Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války, knihy, která se proslavila i za hranicemi a byla přeložena do nejméně 58 jazyků. Byl ovšem také autorem více než dvanácti stovek povídek, fejetonů a novinových článků, bezpočtu básní a také spoluautorem několika kabaretních představení.
Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze. Jeho dětství a mládí bylo poznamenáno několika dramatickými momenty. Jeho otec Josef byl původem ze sedlácké rodiny a pracoval jako učitel matematiky. Matka Jarmila Jarešová pocházela z rodu baštýřů, kteří se starali o rybníky rodu Schwarzenbergů. Manželství uzavřené z rozumu nebylo příliš šťastné. Otec Josef léčil bolesti způsobené chronickým onemocněním, což ho nakonec stálo život. Zemřel na intoxikaci alkoholem krátce poté, co Jaroslav nastoupil na Gymnázium v Ječné ulici. Matka Jaroslava Haška Jarmila s ním a jeho dvěma sourozenci zůstala sama. Tísnivá finanční situace vyústila v to, že se rodina musela často stěhovat.
Jaroslav Hašek byl také v dětství vystaven traumatu, které ho pak provázelo po celý zbytek života. V roce 1894, když mu bylo jedenáct let, se do sousedství přistěhoval bývalý námořník a syn místního hokynáře Němeček. Dospívající Jaroslav, který s oblibou četl dobrodružné příběhy od Verna a Maye, ale i cestopisy dr. Emila Holuba, visel na každém Němečkovu slovu a následoval ho prakticky kamkoliv. Němeček však Jaroslava nevzal pod svá křídla z čirého altruismu. Chlapec mu nosil každý šesták, který si vydělal ministrováním v kostele. Němeček s ním pak vymetal pražské nálevny, od známé tančírny u Virlů až po centrum pražské galérky v Jedové chýši. Vysloužilý námořník tam docházel za svou dívkou a před dospívajícím Jaroslavem se neostýchali. Nebránili se milostným hrátkám v jeho přítomnosti. Pro Haška to bylo trauma, které si s sebou nesl až do dospělosti. Na tuto událost i po letech vzpomínal s odporem. Do značné míry to pak ovlivnilo jeho vztah k ženám. Od té doby se jich, jak sám přiznával, bál.
Poté, co byl Hašek v roce 1897 donucen kvůli své účasti na protiněmeckých nepokojích odejít z gymnázia v Ječné, odmaturoval na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici. Zde společně s Ladislavem Válkem vydali sbírku nazvanou Májové výkřiky parodující lyrickou poezii. Po krátkém působení v bance Slavia se plně vrhnul na dráhu literáta a začal žít potulný život bohéma. S bratrem Bohuslavem prošel Halič, Slovensko i Uhersko, povídky z cest publikoval v Národních listech. Jeho styky s anarchisty vyústily v to, že se v roce 1907 stal šéfredaktorem anarchistického časopisu Komuna. Pro svoji činnost skončil nakrátko i ve vězení.
Ve stejném roce se zamiloval do novinářky a prozaičky Jarmily Mayerové. Kvůli ní se pokoušel vést spořádaný život a získat stálé zaměstnání spisovatele. V roce 1910 se vzali. Manželství ale vydrželo jen rok. Manželka ho opustila poté, co chtěl Hašek skočit z mostu, pravděpodobně proto, že nebyl schopný vést standardní manželský život. Haška museli dokonce, kvůli jeho špatnému stavu, odvést do ústavu pro choromyslné, kde strávil přibližně týden, než ho propustili. Jiná teorie naznačuje, že se Hašek nikdy nehodlal zabít a svou smrt chtěl pouze fingovat, aby mohl potají zmizet. Jeho jediný syn Richard se tak narodil až po odluce 20. dubna 1912.
V roce 1911 založil Jaroslav Hašek s přáteli satirickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona, pro kterou sepsal i politický program. Ten však vyšel až v roce 1963. Mimo to s Arturem Longenem, Františkem Langrem a Egonem Erwinem Kischem napsal i několik kabaretních představení. Přispíval také do řady periodik včetně Humoristických listů, Karikatur nebo Českého Slova. Nějakou dobu také vedl kynologický ústav. Motiv obchodování se psy pak můžeme vidět jak u samotného vojáka Švejka, tak v knize Můj obchod se psy a jiné humoresky z roku 1915. Už v roce 1912 se v knize Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky poprvé objevila nová postava lehce slabomyslného dobrovolníka, který dokáže svou nejapností a prostotou znejistět i největšího suveréna.
V polovině února 1915 byl Hašek v Praze odveden a odjel s 91. plukem na Haličskou frontu v Rusku. Zde padl 24. září téhož roku do zajetí. Do léta 1916 byl internován v zajateckém táboře Dárnice u Kyjeva, zde také vstoupil do Československých legií. Později byl přeřazen ke správě Správě čs. spolků na Rusi, kde působil jako emisar náborové komise. V dubnu roku 1917 byl za trest přeřazen k 7. rotě 1. pluku, v následujícím měsíci ještě čtyřikrát změnil zařazení. V červenci roku 1917 se zúčastnil bitvy u Zborova a následných bojů. V únoru roku 1918 vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. V březnu téhož roku se vydaly Československé legie na svou cestu na východ. Hašek s tím nesouhlasil. Odjel do Moskvy a připojil se k bolševikům, v dubnu přestoupil do Rudé armády. Nakonec se stal se ředitelem vojenské tiskárny v Ufě.
V roce 1920 byl jako člen městského sovětu v Irkutsku zraněn při ozbrojeném útoku, navíc onemocněl tyfem. Také se zde podruhé oženil, aniž by se před tím rozvedl. Za manželku si vzal tiskárenskou dělnici Alexandrou Grigorjevnou Lvovovou, která se o něj starala během jeho onemocnění. Po návratu do Československa v prosinci 1920 se díky neexistenci mezinárodních smluv vyhnul obvinění z mnohoženství. Tou dobou ale již bojoval se zhoršujícím se zdravím a obezitou. V roce 1921 se odstěhoval do Lipnice na Sázavou, kde i napsal své nejznámější dílo Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Zde také 3. ledna 1923 ve věku nedožitých 40 let zemřel. Zůstalo po něm rozsáhlé dílo, které baví lidi po celém světě už více než sto let.
Zdroje: svejkmuseum.cz, iliteratura.cz, cs-magazin.com, honsi.org, Wikipedia
Zdroje fotografií: wantanddo / Shutterstock.com, Profimedia