Jeho narozeniny jsou státním svátkem: Precizní Louis de Funès začal s herectvím pozdě a zemřel brzy

Kdo by neznal slavného francouzského herec a komika Louise de Funèse. Svou kariéru zahájil v na hereckého nováčka pozdním věku, ve 32 letech. Je označován za jednoho z nejlepších komiků minulého století. Narodil se před 110 lety, 31. července 1914, pojďme se proto podívat na pár střípků z jeho bohatého života.

Louis Germain David de Funès de Galarza se narodil v Courbevoie poblíž francouzské metropole. Jeho narozeniny jsou nyní ve Francii uznávány jako státní svátek. Rodiče byli aristokrati ze španělské Sevilly. Jejich rodiny byly proti jejich sňatku, proto se v roce 1904 přestěhovali do Francie. Otec byl původně právníkem, ale po příjezdu do Francie se stal brusičem diamantů. Matka měla kromě španělských také portugalské předky. Louis byl nadaný a mluvil plynně třemi jazyky – francouzsky, španělsky a anglicky. Mezi svými přáteli a rodinou měl přezdívku Fufu. Navštěvoval hodiny klavíru, který jej také po odchodu ze školy živil. Hrál na jazzových koncertech a díky svým výstupům, při kterých střídal různé grimasy, bavil a těšil publikum.

Strach z odmítnutí

Přesně jeden rok studoval herectví na herecké škole Simon, kde navázal cenné kontakty. V roce 1936 se oženil s Germaine Louise Elodie Carroyer, než se koncem roku 1942 rozvedli, stihli přivést na svět syna Daniela. Louis v hereckou kariéru příliš nedoufal, protože věřil, že o malého, plešatícího a hubeného herce nikdo nestojí, a tak se i nadále snažil živit jako pianista. Jeho žena a syn ho ale nepřestali podporovat a pomáhali mu překonat strach a úzkost z odmítnutí. Na hereckou dráhu naskočil o pár let později.

Životní láska a velký zlom 

Během druhé světové války pokračoval ve studiu klavíru a zamiloval se do recepční Jeanne Barthelémy de Maupassant. Vzali se v roce 1943 a zůstali spolu 40 let, až do hercovy smrti v roce 1983. Měli spolu dva syny, Patricka a Oliviera, který si dokonce se svým otcem zahrál i v několika filmech. Od roku 1945 se Louisova kariéra začala pomalu rozjíždět. Překonal svůj strach z odmítnutí a začal se pomalu objevovat v menších rolích. Velký zlom nastal v roce 1956. Zahrál si ve filmu Napříč Paříží po boku Jeana Gabina a Bourvila. Zajímavostí je, že Louis se zde objevil v jediné sedmiminutové scéně. Na tuto scénku se prý precizně a důkladně připravoval a inspiroval se svojí temperamentní, španělskou matkou. Říká se, že právě tehdy se zrodil prototyp cholerického a věčně mrzutého muže, který neustále na své okolí pokřikoval.

Precizní hvězda

Filmy o četníkovi ze Saint-Tropez, které mu kromě slávy přinesly také oficiální hodnost čestného četníka první třídy, série Fantomas nebo třeba kasovní trháky jako Piti Piti Pa, Tetovaný, Velký flám, Hibernatus, Křidýlko nebo stehýnko a mnoho dalších mu přinesly obrovskou popularitu. Také v divadle si vybudoval reputaci svým výkonem v Oscarovi, kterého se v roce 1967 přenesl i na filmová plátna. Svou přípravu na role nikdy nepodcenil a byl velmi precizní ve všem, co dělal. Dokonce se proslýchá, že jakýkoliv vtip a gag měl dopředu promyšlený a připravený. Ve svém životě se vždy řídil svým vlastním heslem „Lidé jsou komedianti a my jsme herci.“

V osobním životě byl velký introvert

V reálném životě byl prý na rozdíl od rolí, které hrál, velmi zdrženlivý a plachý člověk. V řadě svých filmů ztvárnil duchaplného nadšeného, ​​nevrlého muže středního nebo zralého věku se sklonem k impulzivitě a nekontrolovatelným záchvatům frustrace. Tato impulzivita v kombinaci s jeho nízkou postavou vedla k mimořádnému smyslu pro ironii. V pozdějším věku žil v Château de Clermont, zámku ze 17. století s výhledem na řeku Loiru, který zdědila jeho manželka. De Funès byl milovníkem růží a v zámeckém pozemku zasadil růžovou zahradu. Jedna odrůda růže je dokonce pojmenována po něm. V zámecké růžové zahradě je také postaven hercův pomník. Ve vyšším věku herec trpěl srdeční chorobou poté, co utrpěl dva infarkty způsobené nadměrným vypětím na jevišti a ve filmech. Zemřel 27. ledna 1983 v 68 letech na třetí infarkt. Jeho poslední věta údajně zněla: „To není možné, já umřu!” Pohřben je na hřbitově Cimetière du Cellier, který se nachází na pozemku rodinného sídla. Jeho životní láska jej přežila o 32 let, zemřela v roce 2015 ve věku 101 let.  

Zdroje: csfd.cz, discoverwalks.com, frenchfilms.org