Její smrt je i naše ostuda: Skvěle obsazený seriál Iveta vrací křehké zpěvačce dobré jméno

Poslední tři díly seriálu Iveta završily vyprávění o životě české přední zpěvačky, ale taky o nás všech. Dílo v režii Michala Samira recenzenti přezdívají důstojným výrazem triptych právem. Iveta Bartošová si prošla kalvárií, kterou národ s nadšením sledoval. Její jméno zajišťovalo tolik kliknutí jako slovo Rom v titulku v devadesátých letech a stejně tak prodávalo. Scénář Michala Samira nechá zaznít tolik opakovanou charakteristiku Ivety Bartošové: „Ona je křehká.“ Zapomínáme, že být pod neustálým drobnohledem národa by položilo takřka každého.

Luxusní casting 

Seriál Iveta není typickým filmovým pomníkem, pokouší se totiž vrátit Ivetě Bartošové její dobré jméno, a to se tvůrcům i podařilo. To by nebylo možné bez luxusního castingu. Anna Fialová vejde do dějin jako herečka schopná libovolně převlékat kůže, a tím míněno hlas, věk i osobnost. Svým herectvím provádí diváka neuvěřitelně přes tři dekády. V seriálu Iveta zazní mnoho z jejích písní, které Anna Fialová přezpívává se zdánlivě ležérní lehkostí a přesností, což si málokdo troufne. Fanouškům IB však je jasné, že její hlas nahraditelný není, a to pro stříbřitost a mladistvou jemnost, kterou byl charakteristický. Ze záznamu posledního zpěvaččina koncertu ve Svitavách, který seriál zachycuje, je evidentní, že jej hlasově nejen zvládala, ale že její hlas měl potenciál se rozvinout v silný a možná i jazzový projev. Tomu však nebylo přáno.

Přesnost není jediným cílem

S Annou Fialovou dobře souzní David Prachař v roli Josefa Rychtáře, který přerývaně ráčkuje a na svou partnerku užívá mateřský plurál. Richard Krajčo je jako Zdeněk Macura snad ještě lepší než sám Macura. Filip Rajmont, Zuzana Zlatohlávková a Jana Stryková herecky ztvárňují bulvární novináře, kteří jsou někdy ku prospěchu a jindy ničí životy a řevnivost uplatňují i mezi sebou navzájem. Vizuální věrnost, s jakou se například povedl Pavel Novotný, však není na seriálu Iveta to zásadní.

Nemocná společnost

V jedněch z posledních záběrů před sebevraždou Iveta Bartošová říká: „Všichni se mi smějí.“ To celý svět potvrdil, když okamžitě po její sebevraždě vyplavalo na internetu množství anekdot o Ivetě v souvislosti s jejími tělesnými ostatky na kolejích. Hovořit o této ženě jako o křehké jako by vyvazovalo ze zodpovědnosti všechny, kdo se na její potupě podíleli. Kopat do těch, kterým se nedaří, je zkrátka náš národní sport. Nezdar, profesní sestup, duševní indispozici, ztrátu dokonalé postavy, závislostní onemocnění – to vše dříve špičkové umělkyni lid nikdy neodpustil a napařil jí k tomu i ztrátu důstojnosti. V letech předcházejících její sebevraždě, které dějově pokrývá poslední minisérie, jako by se projevily patologické rysy celé společnosti.

Hejt není názor

Se záměrem jít proti tomuto trendu proto na seriál navázala kampaň TV Nova a organizace Nevypusť duši nazvaná Hejt není názor. Osobnosti, které ztvárnily postavy figurující v kalvárii Ivety Bartošové, čtou ve spotu nahlas, co sklízejí za komentáře od anonymních přispívajících na sociálních sítích. Obzvlášť nechutné je to zejména v případě představitele Artura Štaidla ze třetí série Karla Šimka, kterému bude patnáct let. Dává to nastínit, co musel prožívat reálný Artur Štaidl v době, kdy vyrůstal do palby pozornosti médií, kterou si nevybral.

Kde jste byli, když našli Ivetu?

Před mánií po všem kolem Ivety Bartošové nebylo možné v době před deseti lety uniknout. Seriózní média naopak nevyužila příležitost zhodnotit, že probíhá hon na člověka, například aby informovala lépe o právu na soukromí či o problematice duševního zdraví, protože problémy popu nepatřily do jejich hledáčku. I proto je tak těžké uchopit celý její příběh, a tím pádem se hodí zhlédnout dokument o třech dílech nazvaný Málo mě znáš (rovněž na Voyo). Zazní zde spousta dříve nevysloveného uznání a respektu a lehce je nastíněna otázka, jak jinak by celý příběh mohl dopadnout, kdyby byla Iveta neopustila Ladislava Štaidla. Bylo by snad zdravější zůstat partnerkou stále ženatého muže, který se domnívá, že má právo někomu dovolit otěhotnět či zamezit umělkyni v realizaci jen proto, že se stala matkou? Velké příběhy vzbuzují otázky, a proto je dobře, že si můžeme prohlédnout kus naší vlastní historie. Smrt Ivety Bartošové je i naše ostuda.