Jmenuji se Docent, Docent Stehlík: Nemíchat, netřepat a raději ani nekoukat

Neděle po osmé hodině večerní jsou na České televizi tradičně věnovány české kriminálce. Nyní patřily třídílné minisérii s prostým rádoby úderným názvem Docent. Můžeme-li důvěřovat odborníkům z řad komentátorů na České a slovenské filmové databázi, Jiří Strach si vysloužil režírování tohoto kousku čekáním na příležitost, jelikož si dříve dělal zálusk na režii úspěšných Případů prvního oddělení (režie Peter Bebjak). Tolik drby.

Zatímco ředitel programu na ČT Milan Fridrich si libuje, jaké úspěšné sledovanosti (dva miliony diváků) Docent dosahuje a s radostí oznamuje, že se chystá druhá série, podle jedné recenze je Docent to nejlepší, co Česká televize v žánru krimi nabízí. A to je bohužel nutno potvrdit jako fakt.

Jak je smutné býti českým policajtem

Scénář je nechtěnou antireklamou na praktiky českých kriminalistů. Vyšetřovaným osobám tykají, strkají do nich a dokonce kopou, jako kolegové se k sobě chovají prostě ohavně, jsou neschopní spolupráce a respektu a buď nemají dobře rozdělené nebo překračují své kompetence. Interiéry, v kterých pracují, jsou odporné. Není to přínosem jako ve slovutném filmu Občan X, kde otlučené zdi kanceláří a vyslechových místností přidávají na realističnosti, jde z toho prostě zpocený smutek. Specializace psychologického profilování pachatele (vedoucí v Občanovi X k dopadení kanibala Andreje Čikatila) je právě doménou hlavního hrdiny Docenta, docenta Stehlíka (Ivan Trojan), kterého přezdívají Docent (asi aby se to nepletlo).

Tichý hodný a zlá uštěpačná

Ivanu Trojanovi tvoří protiklad mladá nevycválaná kriminalistka v podání Terezy Ramby. Pokud nechápeme, proč se postavy ve filmu chovají, tak jak se chovají, někdy je odpověď jednoduchá: Protože pan režisér to tak chtěl. Postava Docenta na sobě nechá dříví štípat přes svou celoživotní akademickou dráhu a svou submisivitou se vyrovná postavě Adély z Prvního oddělení (až na to, že Adélu začali mít kolegové postupem času rádi). Proč figura Terezy Ramby tak řve v každé replice, zůstává nešťastnou záhadou. Zle vyhrkne i v jedné scéně na číšníka, zda poznává podezřelého na fotce, přestože je v civilu (Jiří Strach asi nikdy nedostal sodu od žádného číšníka ve slušném pražském podniku, když se choval nevhodně). V Docentovi z úst dalších protagonistů zazní perly jako „Někdo přišel odtamtud a odešel tamtudy“ nebo „To ženská pozná, že to byl úchyl“.

Stále neopotřebované hvězdy

Sázet na jistotu je pro Českou televizi komfortní zóna, proto se znova setkáváme s Ondřejem Vetchým v téže roli stále vytočeného vedoucího oddělení vražd a také s Markem Taclíkem jako policistou, jak ho známe i z dalších krimi. Osvěžující je spatřit herectví klasických kvalit Aloise Švehlíka v roli Docentova otce. Výsledkem je mix afektovaného herectví některých postav s civilním, které doplňuje použití komparzistů z řad prostého lidu.

Lepší Major Zeman

Při pohledu na exotické prostředí pražských kabaretů v Docentovi, kde pracují dívky ze zemí na východ od nás bez legálních dokladů, nelze nevzpomenout pokus o vyjádření podobného v seriálu Třicet případů majora Zemana, konkrétně v epizodě Bílé linky, v které nezapomenutelně tančí Regina Rázlová, jejíž postava později tragicky zahyne. Jak vypadají reálné noční kluby naší metropole, s čím se potýkají ženy v zajetí pasáků vlastnících jejich osudy a jak se o ně Policie ČR reálně (ne)zajímá, se nedozvíme. Vypadá to spíš jako lepší Televarieté, které se někomu vyplatí pořádat přesto, že v hledišti sedí jediný divák. Asi umělecká licence. Vyprávění o tom, jak bizarně násilným způsobem kdosi ukončuje životy mladých žen, které nikdo nehledá, v českém filmovém prostředí mimochodem velmi chybělo. Je otázkou, jestli se to někomu jinému nepodaří v budoucnu lépe.

Stačí znát toho pravého

Dejme teď slovo odborníkům z ČSFD, kde v sekci zajímavosti jeden z nich k Docentovi sděluje o peripetiích předcházejících vzniku Docenta a současnému režijnímu úspěchu Jiřího Stracha, citujeme: Impulsem ke vzniku seriálu Docent byla skutečnost, že Jiří Strach se nestal režisérem Případů 1. oddělení (od roku 2014). Přitom to byl právě on, kdo dvěma neznámým scenáristům k realizaci Případů 1. oddělení výrazně pomohl. „To on nám dvěma píšícím amatérům dal na podzim 2011 tip, za kterým správným člověkem v televizi máme s Případy jít, aby se to hnulo,“ říká Jan Malinda. „A i když Jirka potom Případy nerežíroval, vzal to s nadhledem granda a pravil: ‚To nevadí, kluci. Až si ty vaše Případy jednou doděláte, tak pro mě napíšete třídílnou detektivku pro Ivana Trojana.‘“ Humorně znějící historka má temnou příchuť, zajímáme-li se o to, jak se v České televizi přidělují zakázky – musíte jít prostě za tím pravým člověkem, takhle jednoduché to je. A ty pravé lidi Jiří Strach zná. Možná že celá minisérie Docent vypovídá více než o zločinu na bezbranných ženách o poměrech panujících v ČT.

Autorský článek
Foto: © Česká televize / Klára Cvrčková