Láska až za hrob bezmocných seniorů: Herecké výkony ostré jako břitva jsou ozdobou filmu Manželé Stodolovi

Snímek Manželé Stodolovi se měl původně narodit jako dokumentární film, avšak během příprav, které trvaly více než tři roky, se režisér Petr Hátle rozhodl jinak a dílo posunul navýšením procenta fikčnosti do formy hraného filmu. Tím pádem záměrem filmu není prosté „jak to bylo doopravdy“ s naším nejznámějším a jediným vraždícím párem před více než dvaceti lety. Pozornost se mnohem více soustředí na vyobrazení portrétu patologického milostného vztahu Stodolových.

Tajemství minulosti 

To bylo velmi šťastné rozhodnutí, protože citlivě zachází s otázkou etiky, památky, respektu a zachování soukromí obětí a jejich pozůstalých. Tragédie, která se odehrála na sklonku minulého roku na pražské Filosofické fakultě, přinesla potřebu přehodnotit způsob, jakým kinematografie vypráví o násilí a o masových či sériových vrazích především. O tom, zda neodložit z důvodů piety premiéru filmu, uvažovali dokonce i tvůrci žertovného hororu Krvavý Johann. Hátleho pojetí tato rizika uchopuje jemně. Není možné se do motivací obou z páru vcítit, jelikož film nám nesděluje, co se postavám dělo před tím, než je napadlo obohatit se na starých lidech a celkem osm jich během roku a čtrnácti dní utratit různými způsoby jako psy.

Herecké výkony ostré jako břitva

Koho baví naturalistické zobrazování vražd, toho film úplně neuspokojí. Hátle, který je původně dokumentarista (Velká noc, Gottland, podcast Pohřešovaná), rozhodně nemá v oblibě nechat kameru ukájet se násilím. Kamera více ujíždí na špičkových hereckých výkonech. Jan Hájek a Lucie Žáčková si už manžele jednou zahráli v Kobrách a užovkách Jana Prušinovského, jako průprava pro Danu Stodolovou Lucii Žáčkové však mohla lépe posloužit role Lady Macbeth v Činoherním klubu. Hátleho vyprávění právě Danu Stodolovou vykresluje jako mozek všech operací a Jaroslava Stodolu jako ne zrovna nejostřejší pastelku v penále. Jan Hájek je charakterním hercem mnoha rovin, zde dokáže ze sebe vytvořit prototyp profánnosti. Ničím nenadaný srabík, kterého nebaví chodit do práce, je plný frustrace a příležitostně lije první ligu, jakých známe stovky, avšak pro svou zbožňovanou královnu diskoték je schopen se porvat, ale i loupit a vraždit. Nad ním jako ženichem ožralým pod obraz nám srdce usedá trapností a vkrádá se myšlenka, že teprve vězeňský mundúr mu konečně sedne.

Dana Stodolová predátorkou

Na to, jak málo je ve filmu zobrazeno násilí, je velmi ponurý, a to i pro ty, kteří o případu Stodolových, jimž se přezdívalo Takoví normální zabijáci, nikdy neslyšeli. Dana Stodolová se očima Lucie Žáčkové rozhlédne v letní scéně, kdy se koupe v rybníku, temným pohledem dravce. Vnáší na mysl archetyp Jezerní královny, která vládne vášněmi lidí a kterou vážně nechcete probudit. Trochu chápeme, jak je znechucená nudným životem na periferii, protože je příliš sexy na český venkov přelomu tisíciletí, jak ji uráží nepřijetí místních, jak si dokonce zkouší hrát na Julii Roberts a utéci z vlastní svatby s Jardou.

Jako by zabíjelo to mezi nimi

Manželé Stodolovi vyjadřují stejný princip, jaký je vyjádřen v klasickém snímku Chladnokrevně podle předlohy Trumana Capoteho – ani jeden z dvojice by sám o sobě velmi pravděpodobně takto závažný zločin nespáchal. Tím všeho schopným zločincem bylo spojení těchto dvou osobností. Více z toho, jak se do postav vcítit, film nenabízí. Že po vraždění člověku vyhládne a segedín připravený jednou z obětí přijde k chuti, snad ani chápat nechceme.

Otisky prstů i vajgly na místě činu

K reálným deliktům této dvojice, jejichž láska sahala až za hrob, ale za hrob slabých bezmocných seniorů, nutno dodat, že unikali spravedlnosti tak snadno kvůli závažným pochybením vyšetřujících orgánů. Přestože Jaroslav Stodola rozhodně nebyl žádný Dexter a na místech činu on a jeho choť zanechávali pravidelně řadu stop a DNA (například v domech obětí vesele kouřili, zanechávali nedopalky a s rukavicemi se neobtěžovali), u policistů převážilo přesvědčení, že se jedná o sebevraždy, nehody a v jednom případě takzvaná domácí zabijačka bez zavinění cizí osoby. Kauza Stodolových vedla nejen k rozpadu jejich závislostního vztahu, ale i k policejnímu auditu, který podcenění takových situací vylučuje, to znamená, že ke každému úmrtí se přistupuje tak, že by to mohla být vražda.