Nechce se vám číst? Článek si můžete i poslechnout
|
Metoda Markovič: Hojer videotéky Voyo vzorově naplňuje prověřené schéma kriminálního true crime žánru, jehož nejlepším představitelem ze Spojených států je samozřejmě seriál Mindhunter natočený na motivy knihy Johna E. Douglase, agenta FBI a zakladatele výzkumného střediska v Quanticu.
Máme tu hlavní postavu vyšetřovatele, kterému nahlížíme do rodinného soukromí, případ vraha z vilnosti Ladislava Hojera, který je hlavním motivem celého seriálu, a v každém díle se setkáváme s dalším případem zločinu, které řeší oddělení vražd v tuhém normalizačním období Československa. Režisér Pavel Soukup (stojící za cenou Emmy dekorovanou sérií #martyisdead a volným pokračováním #annaismissing) přistoupil k zadání zodpovědně. A je na co se dívat.
Vrah Ladislav Hojer není tak proslulý jako Jiří Straka, čili spartakiádní vrah (nyní žijící v anonymitě pod jiným jménem na svobodě). Přispěla k tomu zvyklost totalitního režimu tutlat záporné jevy vyskytující se ve společnosti. Český sadistický vrah a kanibal nedostal příležitost předvádět se před kamerami jako v podobné době Ted Bundy. Na rozdíl od něj taky příliš rozumu nepobral a trochu více připomíná idiota vyobrazeného v naturalistické lahůdce pro otrlé U Zlaté rukavice (2019) o sériovém vrahovi prostitutek z Hamburku Fritzi Honkovi.
Kriminalistu Jiřího Markoviče, který zemřel v říjnu roku 2022 v osmdesáti letech a na podobě seriálu se sám podílel, ztvárnil přesvědčivě a sympaticky Petr Lněnička. V kriminálkách je již zabydlený (Kriminálka Anděl, První oddělení), stejně jako Václav Neužil (Svět pod hlavou, Vodník), který si při této příležitosti aspoň trochu odpustil svůj sklon hrát se svým neustálým sarkasmem. Tým doplňuje David Prachař, u něhož se nemůžeme dočkat, až uvidíme, jak se popasoval se zpodobněním hulváta a posledního manžela Ivety Bartošové v poslední sérii Ivety. Adam Mišík, miláček dívek a dam, zde hraje spíše stydlivého začínajícího policistu. Vojtěch Kotek si vyzkoušel devianta podruhé – již exceloval jako slizký úchylný ezošaman v sérii Guru. V Metodě Markovič však jako by měl v sobě méně zženštilosti, více z výše zmíněného Teda Bundyho a trochu bohorovnosti Hannibala Lectera.
Všechny příběhy o těch, kdo mají úctu k lidskému životu na háku, v nás vyvolávají touhu porozumět. Pojetí 24letého Petra Uhlíka dává možnost přiblížit se pochopení Hojerovy zvrácené mysli. Ať už si myslíme o seriálu České televize Adikts a matoucí protidrogové kampani Zkratky cokoliv, přinesly před oči širší veřejnosti důkazy o Uhlíkově zářícím talentu. Jakožto Hojer předvedl Petr Uhlík uvěřitelně slaboduchého sexuálního devianta tak, že takřka vzbuzuje lítost, ale současně nepřestává děsit.
Jak v domácnosti rodiny Markovičových, tak v policejním služebním prostředí i v exteriérech máme příležitost vychutnat si velmi slušné až okázalé retro. Kulisy osmdesátek, kterým prošlapal cestu snímek Pouta v roce 2009, se od té doby staly divácky atraktivními. Všudypřítomný dým z cigaret, které za komunistů nezpůsobovaly rakovinu (ironie) a směle se kouřily v domácnostech, ordinacích i školních kabinetech, se válí před kamerou a tvoří vkusně dojem filmu pro pamětníky.
Seriálu, který má za téma sexuální násilí na ženách s následkem smrti, se vytýká následující scéna: Nesmělý Adam Mišík prochází jako v mokrém snu chodbou internátu kolem polosvlečených studentek, budoucích zdravotních sestřiček, jakožto sexuálních objektů, které vypadají, že myslí jen na jedno (na celosvlečeného Mišíka). Terčem kritiky je i pojetí psychiatrické léčebny, dodnes existujícího uzavřeného oddělení Neklid v Bohnicích pro těžce psychicky nemocné, nebezpečné sobě či ostatním. Nevíme, zda se takhle vykroucení pacienti skutečně v Neklidu potácejí po chodbách a na stolech, protože tam veřejnost nesmí, tušíme ale, že v osmdesátých letech by se tam jistě vyskytoval i dozorující personál se sadistickými sklony, zatímco v seriálu halucinují ponecháni sobě a svým bludům.