Oběť protivná jak činže a netypický záporák: Seriál ČT Pět let by si zasloužil hlavní vysílací čas a ne jen iVysílání

Existuje pár spolehlivých partykiller témat, tedy těch, která použitá v konverzaci způsobí rychlou, ale bolestivou smrt večírku. Vedle holocaustu, antivax a dalších konspiračních teorií mezi taková témata patří znásilnění, sexuální zneužití, potažmo vůbec sexuální násilí.

O čem se těžko hovoří, to lze ještě hůř uchopit jako záměr audiovizuálního díla. Jestliže vznikne práce s více než důstojnou formou a především obsahem, který není zcela očekávatelný, je to jako malý svátek. Takovým důstojným příkladem je desetidílná série Pět let uvedená v nedávných dnech na internetovém vysílání České televize. Na letošním mezinárodním festivalu Seriál Killer získal seriál cenu za nejlepší webový seriál.

Netypický záporák a arogantní oběť

Jde o příběh události, kterou zúčastnění vidí v odlišných barvách. Mladý muž si na noc následující po maturitním večírku dokonce ani nikdy nevzpomněl, zatímco ženská hlavní hrdinka vidí zkušenost oné noci naopak: „Já na to myslím celých těch pět let.“ Dále nepovažujeme za nutné se v tomto textu jednotlivostí děje dotýkat příliš. Seriál, jehož každý díl má kolem svižných třinácti až třiadvaceti minut, se dočkal velmi příznivých reakcí. Pozornost autorů vržená na ústřední pár svázaný k sobě ničím menším než vzpomínkou na nekonsenzuální sex, tedy znásilnění, se rovněž s dobrým smyslem pro detail a realismus soustředila na několik vedlejších postav, tedy rodinu a přátele. Komorní dílko tak pomáhá nahlédnout, že trauma není jen výsledkem jedné ošklivé události, ale hnízdí a nabaluje se dalšími ostny bolesti ve vztahovém prostředí oběti. V tomto smyslu vložili autoři Gabriele Míčové, představitelce maminky hlavní hrdinky, do úst takové věty, které bychom nikomu v tomto kontextu nepřáli slyšet. K dokonalému popisu retraumatizace oběti a sekundární viktimizace chybělo jen: „Neměla jsi tolik pít.“
A to je možná velmi dobře, protože seriálu chybí jediná věc, a tou je jednoznačnost. Nevíme, co přesně si myslet o matce Terezy, protože takhle nekompromisně blbou větu nevysloví. David (Samuel Toman) není jednoznačný záporák a Tereza (Alžběta Malá) není typická oběť, je arogantní, nepříjemná jako činže a jako postava neuráčí udělat něco proto, abychom se s ní mohli identifikovat a cítili s ní.

Nejednoznačnost jako žádoucí kvalita 

A to je právě na Pěti letech to krásné, protože ani ve skutečnosti se nikdy nenacházejí líbezné způsobné ubohé oběti sexuálních trestných činů, které se chovají srozumitelně a sympaticky, a pachatelé spíše vypadají jako soused od vedle než jako Charlie Manson (který byl mimochodem mimo jiné i pachatelem znásilnění nezletilých dívek a při konsensuálním styku s členkami „Rodiny“ si rád nechával říkat „Tati“). Ve skutečných případech spíše totiž také nenalézáme společné typické znaky, a proto je nejednoznačnost Pěti let tak žádoucí kvalita vyprávění. V českém prostředí se s takovým jemným citem a taktem tématu sexuálního násilí nevěnoval dosud nikdo. Seriál má potenciál (bez jakékoliv trapné snahy edukovat) předat zkušenost a vysvětlit ji lidem, z kterých padají reakce věčné jako lidstvo samo o tom, že oběť si za to mohla sama a kdyby se jí to nelíbilo, řekla by něco rovnou. V tom je sexuální násilí, u kterého nejsou výsledkem také modřiny, mnohem bolestivější.

Pět let do pozadí

Nevíme, zda slovní hříčka Pět (zpívat) a let (létat) byla záměrná, je však slušivým detailem. Můžeme tedy seriálu přát jedině šťastnou další cestu, protože civilní, neokázalé podání odvážně zvoleného tématu mezi ostatní produkcí České televize úplně svítí. Bohužel se odpovědné osoby rozhodly Pět let uklidit mimo zrak většinového diváka umístěním na streamovací službu iVysilani.cz. Hlavní vysílací čas osmé hodiny byl místo toho po čtyři nedělní večery na České televizi vyhrazen kriminálce s přehršlí nechtěných komických prvků Pozadí události, cílené na intelektuální publikum, které však na sociálních sítích vyjádřilo tak hluboký odpor a nesouhlas, že režisér Jan Hřebejk musel přijít hájit své dílo do DVTV ještě před odvysíláním celého seriálu. Cítíme s ním jako s každým dobře situovaným uznávaným umělcem, kterého diváci najednou nechápou a on jim musí vysvětlovat, že má ve skutečnosti ženy rád. Smutných 49 procent na ČSFD se totiž u této intelektuálské kriminálky ani nepohnulo.

Clint, sexy rapist, a ostatní stará garda

Popkultura učinila velký posun od zobrazování znásilnění typu, který například ztvárnil v roce 1973 nikdo menší než Clint Eastwood. Ve filmu Tulák z širých plání oběť přímo v průběhu znásilnění pocítí k pachateli prudkou citovou vazbu a sexuální rozkoš, která je při dobrovolném styku patrně nemyslitelná. Nevíme, zda se jedná o mokrý sen Clinta Eastwooda o tom, že jedině násilí vzbuzuje tu pravou lásku, a snad na to nechceme už více ani myslet. Po padesáti letech už ale není čas ani na záběry styku podle Clintova gusta, ani energie vcítit se do starých páprdů na akademických postech, kteří fňukají, že jim nová doba zamezuje lovit mezi studentkami. Také proto je Pět let (i přes lehké znaky debutu) tak pozoruhodným a moderním počinem ve vývoji zobrazování sexuálního násilí.

Úvodní foto: Česká televize