Dokumentarista Petr Hátle měl záměr vnést svěží pohled do příběhu, o němž jsme si všichni mysleli, že v něm máme jasno, a který dokázal dodnes tolik polarizovat českou společnost, avšak nebulvárním způsobem. Celé dílo vlastně odpovídá mimo jiné na otázku, co je a není bulvární. Po citlivě podaném hraném portrétu patologického vztahu dvojice vrahů Manželé Stodolovi využil příležitost pustit se do žánru plnokrevné true crime. Dokumentární pětidílná série Kauza Kramný už je kompletně ke zhlédnutí na videotéce Voyo.
S přispěním kreativní producentky dokumentární tvorby TV Nova a Voyo Eriky Hníkové se mohl Petr Hátle tvůrčím způsobem rozmáchnout. Na ploše pěti dílů rozkreslil mapu celé tragédie, při níž byl 30. července 2013 v hotelu Titanic v egyptské Hurghadě ukončen život Moniky Kramné a její dcery Klárky. Kauze Kramný se před více než deseti lety nedalo vyhnout, stejně jako neminula nikoho fotka Ivety Bartošové v kalhotkách od plavek naruby. Společnost živila kauzu a Petr Kramný živil zvědavost lidí pozorností, kterou věnoval médiím od počátku. Dnes se ptáme, proč by nás mělo zajímat, jestli má někdo vyšetřovaný z vraždy milenku a kde se s ní schází, v té době bylo pro čtenáře životní nutností to vědět.
Tehdejší dění dokonce stálo Pavlu Novotnému za upřímný výrok, že tito lidé, tedy Kramný a další z řad aktérů reálných tragédií, jsou budoucností bulváru namísto popkulturních osobností typu Heleny Vondráčkové. I proto je účast novinářů, kteří kauzu zpracovávali přímo od první zprávy, v dokumentární sérii Kauza Kramný zásadní, protože ji odlišuje od jiných true crime. Retrospektivně můžeme sledovat vedle vzpomínek přátel Moniky a rodičů Petra Kramného i proces snímání celého příběhu novináři a jejich současný pohled. Redaktor Etiennne Bláha konstatuje: „Dělali jsme tu práci, protože lidé chtěli vědět (i to), co si myslí jeho matka a Klárčina babička,“ a reaguje tak na to, že jej označovali za hyenu.
Přestože si Kauza Kramný neklade za cíl zpochybnit rozhodnutí soudu o vině Kramného, sledujeme prostřednictvím kamery Prokopa Součka množství rozporuplných informací. Každá mediálně známá kauza je provázená pochybnostmi, a tím připomíná hrané filmové dílo Schodiště, které klade stejnou otázku: Zavraždil (a jakým způsobem) hlavní protagonista svou manželku? V případě Kramných to byla otrava, usmrcení elektrickým proudem, nebo něco jiného? Dodnes jsou někteří lidé ochotni se na toto téma do krve pohádat. Otazníkům v celém příběhu se zřejmě nejvíce věnuje epizoda Válka znalců a pochybnosti vyvolává i nesoulad v přepisech odposlechů z telefonických rozhovorů Kramného těsně poté, co údajně nalezl svou manželku a dceru beze známek života.
V Kauze Kramný promlouvají rovněž forenzní psycholožka Ludmila Čírtková a psychiatrička Džamila Stehlíková, veřejnost tak má možnost seznámit se s pojmy femicida a viktimizace oběti. Při soudních jednáních totiž nezůstala památka Moniky Kramné ušetřena, byly rozebírány detaily z jejího soukromí, protože jednou z verzí Petra Kramného byla takzvaná kombinovaná sebevražda, při níž daná osoba zabije nejen sebe, ale i své dítě. Prostor dostal ale i sám Petr Kramný, bez něhož by dle Petra Hátleho prý série nejspíš ani nevznikla, jelikož Kramný je tím jediným člověkem, který ví, co přesně se v pokoji číslo 6343 stalo.
Jeho podání příběhu, v němž je tím nevinným odsouzeným, podporuje vyprávění jeho spoluvězně. Ten přidává peprnou drobnost, že po svém propuštění zanechal Kramného na Mírově pod ochranou přátel, tudíž o něj nemá starost. Kramný je teď v cele s bývalým členem Berdychova gangu. V jeho zájmu vypovídá rovněž jeho obhájkyně Jana Rejžková a zástupce spolku Šalamoun. Ten mimochodem pečoval i o potřeby a zájmy Barbory Škrlové. Nutným zlem všech true crime audiovizuálních děl jsou ilustrační záběry, kterých se v Kauze Kramný hojně vyskytuje, stejně jako místa k vyjádření zástupců české komunity v Hurghadě, kteří jsou dosud v šoku. Všechny scény doprovází dramatická hudební složka, která posouvá dílo na netflixovskou úroveň.