Průkopník science fiction a Masarykův přítel s tragickým osudem: Před 135 lety se narodil Karel Čapek

Spisovatel, scenárista, dramaturg známý po celém světě zejména pro svou vědecko-fantastickou tvorbu s filozofickým a etickým přesahem, musel celý dospělý život bojovat s vážnou nemocí. Jeho hvězda nejsilněji zářila ve 30. letech. Dodnes díky jeho dialogům s prvním československým prezidentem můžeme nahlédnout myšlenky těchto dvou význačných osobností moderních dějin státu.

Mládí

Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Jeho otec Antonín byl vesnickým lékařem, matka Božena (rozená Novotná) byla v domácnosti a věnovala se sbírání slovesného folkloru. Karel nebyl jediným dítětem manželů Čapkových. Dětství s bratrem Josefem strávili v nedaleké Úpici, kam se s rodinou záhy přestěhovali. Bratři tu chodili do základní školu na Blahovce. Střední školu už Karel absolvoval v Hradci Králové. Byl ale nucen odejít, protože zde založil protirakouský spolek. Přestoupil tedy na brněnské gymnázium, maturoval na gymnáziu v Praze, kam se rodina roku 1907 přestěhovala. V roce 1909 byl přijat ke studiu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1910-1911 byl na studijních pobytech v Paříži a Berlíně. Studium ukončil v roce 1915 ziskem doktorátu.

Život s onemocněním

V roce 1911, když bylo Karlovi 21 let, mu byla diagnostikována Bechtěrevova choroba, zánětlivé autoimunitní onemocnění páteře. S následky této choroby se Čapek musel potýkat celý svůj dospělý život. Kvůli této diagnóze nemohl narukovat do rakouské armády, tím pádem se ani nemohl účastnit bojů první světové války. Možná i kvůli své nemoci se uchýlil k psaní, ve kterém zanedlouho začal vynikat. Po získání doktorátu nejprve krátce působil jako vychovatel ve šlechtické rodině Lažanských, práci ale po pěti měsících opustil, aby se stal novinářem. V roce 1917 se stal redaktorem Národních listů, následujícího roku začal navíc přispívat do týdeníku Nebojsa. Od roku 1921 pak působil již výhradně jako redaktor Lidových novin, poté co opustil redakci Národních listů na protest proti vyhození bratra Josefa z redakce a pro zaujatost politických komentářů na adresu prezidenta T. G. Masaryka.

Vztah s TGM

Od roku 1925 se společně s bratrem Josefem stal členem skupiny předních osobností politické a kulturní sféry pro níž se vžil název Pátečníci, protože se pravidelně scházela v páteční večery. Tou dobou už byl Karel Čapek známou figurou. Měl za sebou angažmá jako dramaturg a režisér Vinohradského divadla (1921-1923), roku 1925 se stal zakladatelem a prvním předsedou českého PEN klubu – lokální organizace mezinárodního sdružení spisovatelů. Mezi členy pátečníků patřily osobnosti jako novinář Ferdinand Peroutka, spisovatel a novinář Josef Kopta, politik a hudební skladatel Ladislav Prokop Procházka, nebo nejvyšší politici, Edvard Beneš i prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Právě zde se formovalo přátelství mezi Čapkem a Masarykem, které postupem času dalo vzniknout unikátní knize. Oba muže pojily sdílené etické a filozofické hodnoty a důraz na humanismus. Dialog těchto dvou osobností, klíčové postavy v boji za demokracii a nezávislost a význačného myslitele s literátem a významným společenským kritikem, měl význačný přesah do otázek týkající se etických otázek i budoucnosti českého národa a demokracie. Z diskuzí mezi dvěma osobnostmi vznikly mezi lety 1928 až 1935 knižní Hovory s T. G. Masarykem. 

Vztah s Olgou Scheinpflugovou

S herečkou Olgou Scheinpflugovou vstoupili do manželství 26. srpna 1935 po dlouholetém vztahu. Olga si ponechala své příjmení, pod kterým nadále vystupovala. Jejich rodiny vztahu zpočátku nepřály, postupem času se s ním ale smířily. Karel se s Olgou seznámil už v roce 1920. Po představení ve Švandově divadle, ve kterém hrála, na ni počkal a oslovil ji. Není překvapivé, že se partneři potkávali i pracovně. Olga svou první roli získala v roce 1922 ve filmu Zlatý klíček, k němuž Karel napsal scénář. Manželé žili ve dvojdomku, který si Karel s Josefem postavili na pražských Vinohradech, volné chvíle zase společně trávili v letní vile U Staré huti u Dobříše, které se také říkalo Na Strži.  

Mračna nad Evropou

Od poloviny 30. let se nad Evropou začala stahovat mračna. V sousedním Německu se k moci dostali nacisté a jejich rétorika směřovala i proti integritě a územní celistvosti Československa. Hitler na mezinárodní scéně obviňoval Čechoslováky ze systematického útlaku českých Němců a snažil se představitele západních mocností přesvědčit o tom, že anexe Sudet je východisko z nastalé krize a jediný způsob, jak zabránit válce v Evropě. Následná Mnichovská dohoda byla pro spisovatele hrozivou ranou, ze které se nedokázal vzpamatovat. Poté co prezident Beneš abdikoval, se z Karla Čapka stal poslední symbol první republiky. Pro lidi poplatné novému režimu se stal obětním beránkem. Dostával výhružné anonymní dopisy, nejednou mu do oken přistál kámen.

Tragická smrt

Aby problémů nebylo málo, koncem srpna vilu ve Staré Huti zasáhla povodeň. Karel se hned pustil do náročných oprav. V prosinci téhož roku dostal lehkou chřipku, ta se ale po krátké remisi vrátila. K ní se přidal zánět ledvin, následně i zápal plic. Karel Čapek podlehl plicnímu edému způsobenému zánětem plic na Boží hod, 25. prosince 1938. Unikl tak osudu, který pro něj i jeho bratra plánovalo gestapo. Karel Čapek byl pohřben na Vyšehradském hřbitově, na jeho poslední cestě ho doprovázeli přátelé ze sféry politické i kulturní. Karel Čapek zůstává jedním z mezinárodně nejslavnějších česky píšících autorů. Je navíc považován za jednoho z otců moderní science fiction.

Zdroje: gymkc.cz, capek-karel.cz, starahut.eu, poesiomat.cz, brown.edu, britannica.com, wikipedia.org