Recenze odvážného filmu Úsvit: Proč stále nejsme dost moderní

Snímek Úsvit režiséra přichází do kin ve stejné době v Česku i na Slovensku a pro výjimečnost zvoleného tématu se o něm bude hodně mluvit. V textilní továrně na Slovensku naleznou zaměstnanci zahrabané mrtvé novorozeně. Ale ne obyčejné novorozeně.  

Mrtvé tělíčko totiž vykazuje známky intersexuality. Možná nevíte, co to intersexualita (nebo hermafroditismus) je. Příběh s prvky kriminálního thrilleru pak pro vás zafunguje postupně jako doslovná učebnice. Záběry na vyobrazení lidských přirození jsou odvážně zaostřené. Nutno podotknout, že animované části filmu věnující se právě tehdejším (stále platným) vědeckým publikacím z celé formy filmu poněkud křičí. Zřejmě je vyjádřen záměr sdělovat fakta polopaticky tak, aby byla každému jasná.

Současná diva Křenková

Hlavní postavu, manželku ředitele a zdravotnici Helenu sledujeme na časové ploše pěti dní před porodem jako progresivní cílevědomou ženu, která „má ráda, když jí věci dávají smysl“. Eliška Křenková ji hraje tak, aby dodala prvorepublikové hrdince, jaké máme ve škatulce stylizovaných královen stříbrného plátna typu Adiny Mandlové a Lídy Baarové, uvolněnost současného hereckého projevu. Díky tomu je uvěřitelná, i když si s rádiem zpívá ultradivnou píseň Kač kač kač, kačena.

Jazyk 21. století

Tlak na zesoučasnění snímku se projevuje i anachronismy v podobě slov, která by prvorepublikoví nejsečtělejší lidé neznali ani náhodou. Výraz mikina sice znali staří Řekové, v Československu však mikina získala na oblibě až v 70. letech, kdy k nám tento pohodlný oděv přišel ze Západu. Vsadíme se, že výraz mikina už tvůrcům omlátilo o hlavu nespočet diváků. Použití tohoto výrazu je však marginální oproti tomu, že tak atypický oděv nosí postava, v jejímž zájmu je spíše nevyčnívat. Rušivou věcnou chybu spatří snad porodní asistentky a každý, kdo má za sebou porod: Porodní poranění se opravdu neopravují houbičkou, ale zašívají, navíc ve zcela jiné pozici.

Móda hornin

Režisér Matěj Chlupáček má mimo svou producentskou činnost za sebou například režírování pár dílů seriálu Zrádci a Terapie. Nemá tedy zapotřebí na sebe upozorňovat a volbou lidskoprávně důležitého tématu se podbízet „hyperkorektním porotám“ filmových festivalů, jak mu podsouvá Mirka Spáčilová. Bylo by dobré prozkoumat, kdo si co dělá z Mirky Spáčilové, ale nyní se omezíme na její kritický pocit, že intersexualita je móda a že druhá půle filmu se vyvíjí v zájmu obhajování intersexuality. Na vzorku Mirky Spáčilové je vidět, že tradiční divák je schopen připustit existenci gayů a leseb, ale z dalších jinakostí se mu doslova rolují ponožky. Intersexualita je jev, který nepotřebuje obhájit, zrovna jako to nepotřebuje existence krevních skupin nebo sedimentárních hornin. 

Co je možné připustit jako lehce podbízivé, je moment, ve kterém hlavní postava odhodí dekorum a při oficiálním setkání použije vulgarismy, kterými setře postavu hranou Marthou Issovou. V jinak tíživém vyprávění diváci vydechnou uvolněním a zaradují se. Jedná se o to ošklivé slovíčko, které zná i Šebková z Pelíšků.

Moderní ve smyslu tolerantní

V anglickém podání má film Úsvit název We Have Never Been Modern. Snad nás má upomenout, že v historii Česka a Slovenska není údobí, ke kterému se můžeme vztahovat jako ke kultuře ideální tolerance a vzdělanosti, a skutečné přijetí všeho, co nezapadá, je teprve před námi. Zvláště poté, co zástupci vítězné strany na Slovensku spolu se svými voliči vyjadřují obavy z jakéhosi LGBT fašismu.