Kontroverzní Banger, drogoví Zrádci i polozapomenutá buranská Postel aneb To nejodvážnější z tuzemské kinematografie

V souvislosti s domácí kinematografií jsou často zmiňovány asociace jako ušláplost, nekvalita či nastavovaná kaše. Povětšinou smutný pohled na tuzemská kina a obrazovky českých televizí čas od času pročísne projekt, který nezapadá do běžné škatulky. Aktuálně se takto často mluví o novinkovém Bangeru. Jaké další projekty překročily vlastní stín a nelitovaly?

Romantický balast, nevtipné rodinné komedie a recyklace bolesti let minulých. Ano, v těchto kategoriích se z větší části bohužel nachází značná část české filmové a seriálové produkce. Čas od času se ovšem najde projekt, který se nebojí vykročit do neprobádaných vod a občas je to velká pecka. Představme si nejodvážnější a často velmi radikální autorské vize.

BANGER.

Čerstvého nováčka v kinech předchází skvělá pověst už z festivalu v Karlových Varech. Radikální autorská vize Adama Sedláka provokuje už samotným obsazením, které čítá kontroverzně vnímaná jména jako Adam Mišík, Marsell Bendig nebo Sergei Barracuda. Jenže právě herecké výkony a maximální autenticita snímku natočeného skrze mobilní telefon dodává filmu nečekaný drive. Neokoukané tváře, lákavý průlet do tajemného světa drog, rapový soundtrack, ale i dostatek hlášek, které fungují na první dobrou. Jindy velmi kritická odborná obec tleská a my jí dáváme za pravdu. 

#martyisdead

Produkce Mall TV přinesla fenomén, který byl oceněn historicky první českou seriálovou cenu Emmy! Progresivní minisérie reflektuje jeden z nejhorších sociálně patologických jevů, šikanu. Respektive kyberšikanu, která se stává tíživým problémem dnešní doby. Patnáctiletý Marty měl celý život před sebou, jenže jeho životní cesta skončila příliš rychle. Zbylo po něm jen děsivé svědectví jeho on-line života a vzkazů, které nahánějí hrůzu. Fyzicky i psychicky nepříjemná podívaná sbírala uznání i mezinárodní ceny. Krom zmiňované Emmy si #martyisdead odnesl také Českého lva nebo hlavní cenu na mezinárodním festivalu Serial Killer. A pak že se tu nemohou točit dobré seriály.

Zrádci

Tato slova dokládá i nedávný neortodoxní projekt České televize. Veřejnoprávní služba nabídla nezvykle odvážnou a progresivní podívanou, která uhranula česko-vietnamskou reflexí vzájemných vztahů na poli rasismu, politiky a prodeje drog. Příběh o řadových pěšácích pervitinu a otcích podnikatelského baroka zaujal nevšedním klipovým pojetím vizuálu a roztřeseným pohybům kamery. Příběh šestidílného seriálu sleduje osudy drogového dealera a policejního informátora Davida. Zrádci sází na bourání čtvrté stěny a přímou komunikaci s diváky, nekompromisní zpracování a emocionálně zničující story, kde něco jako happyend neexistuje. Jeden z nejdražších projektů ČT ukázal, že to jde i na této platformě dělat i jinak. Divácké rekordy tomu dávají ostatně za pravdu.

Pravidla lži

Lekce skupinové dynamiky a všudypřítomná klaustrofobie. Dvanáct lidí, každý tak jiný a přesto stejný. Na samotě uprostřed Šumavy, dobrovolně a přesto nechtěně. Snaha překročit minulost a touha po novém startu. Pravidla lži fungují na polodokumentárním základu, který reflektuje dění v autonomní komunitě, kde si nikdo nemůže být ničím jistý. Skupina pracuje na základě jasně daných pravidel, ale co když je bude chtít někdo porušit? A nerozpadne se celá skupinka renegátů jako domeček z karet? Jiřímu Langmajerovi a Kláře Issové byly role psány přímo na tělo a je to vidět. Z režijního debutu Roberta Sedláčka zkrátka mrazí.

Postel

A to nejneznámější nakonec. I když asi mnozí z nás viděli populární scénku s názvem „Žádný sraní“ o mulleťákovi, který hrdě zmlátil manželku a šel se vyřvat na stadion. Slavná buraniáda Ještě, že je ten fotbálek, se stejně jako další řada hlášek, lidově vžila. Teď už víte, že tahle scéna vychází z magického a revolučního snímku Postel z roku 1997. Hravá freska vypráví o neuchopitelnosti mužského rodu v moderním světě. Sociálně kritická satira se kompletně zahalila do černobílé a bez přehánění jde o takovou Americkou krásu v domácím provedení. Řeší se tu feminismus, sexuální násilí, nenaplněné vize, vzdor i odkaz Andreje Kvašňáka. Postel nešetří nápady, neustále baví a postupem let zraje jako víno. Je ohromná škoda, že tenhle film zůstal v propadlišti dějin, protože by mohl zaujmout i dnes. Pokud si nějaký český film zaslouží důstojný remake, tak je to právě pozapomenutá Postel.

Úvodní foto: Česká televize