Talent přitahovat peníze: Osud Medu Mládkovou zkoušel celý život, nikdy ji ale nezlomil

Meda Mládkovou si dnes připomínáme hlavně jako mecenášku umění a sběratelku, její život nebyl vždy snadný a osud se s ní nemazlil. Její otec nešel pro ránu daleko, musela se od mládí živit tancem v nočních podnicích, byla svědkem násilí, kvůli kterému odešla ze své rodné země. Ale přesto se nikdy nepřestala cítit Češkou a podporovala české umělce, kdekoliv se zrovna nacházela.

Meda Mládková, rodným jménem Marie Magdalena Františka Sokolová se narodila v roce 1919 do rodiny pivovarského sládka.  Otec byl Čech, liberál, který obdivoval české vlastence a bytostně nesnášel komunisty a náboženství, naproti tomu její matka měla sudetoněmecký původ, nemluvila dobře česky, byla nevzdělaná a hluboce věřící. Mezi rodiči to způsobovalo časté spory. Jeden takový měl za následek i její jméno Meda. Její matka chtěla, aby byla Meda pokřtěná, s čímž její otec nakonec souhlasil, ale pouze pod podmínkou, že některá jména zůstanou tabu. Mezi jmény, které výslovně zakázal bylo i jméno Marie. U křtu ale farář navrhl právě toto jméno a matka souhlasila. Otec, který ke křtu nešel, se s tím nikdy nesmířil. Malé Marii doma začali doma říkat Medy, z čehož nakonec v Americe vzniklo jméno Meda.

Když chceš, tak můžeš

Meda ale na dětství nevzpomínala ráda, mohl za to zejména násilná povaha jejího otce, ten bil nejen ji a jejího bratra, ale i jejich matku. Malá Meda nejprve chodila do obecné školy v Buštěhradě, poté, co se rodina přestěhovala do Smiřic, začala navštěvovat gymnázium v Hradci Králové. Chtěla dále pokračovat ve studiu na obchodní akademii, ale rodiče si to nepřáli, prý byla inteligentní, ale příliš roztržitá.  Zapsali ji tak na rodinnou školu v Praze, které byla určena spíše pro slabší studentky. V Praze se Medy ujala teta, tam také začala navštěvovat taneční školu prvorepublikové choreografky Marty Aubrechtové. Ke studiu si přivydělávala jako tanečnice ve velké operetě v Kotvě. Nevydělávala velké peníze, ale stačilo to k tomu, aby se rozhodla, že se domů už nevrátí, jak sama říkala, řídila se heslem „Když chceš, tak můžeš.“

Válečná nomádka

Tou dobou ale už Evropa nezadržitelně spěla k válečnému konfliktu. Meda nechtěla tancovat pro nacistické okupanty, proto šla za ředitelem operety a požádala ho o pomoc. Ten ji nakonec domluvil angažmá v operetě u kolegy z litevského města Klajpeda. Ale ani tam nacistům neunikla. Protože byla napůl sudetská Němka, nabádali ji němečtí představitelé, aby se přihlásila k německé národnosti a zažádala o občanství, několikrát ji ponižujícím způsobem vyslýchalo gestapo. Přesto nepodlehla a rozhodla se opět pro přesun. Ani v Klajpedě se tedy dlouho nezdržela, jejím dalším působištěm se stal vídeňský kabaret Femina. Ve Vídni strávila téměř celou válku, na začátku roku 1945 opustila bombardovanou Vídeň a vrátila se zpět do Čech. V Praze prožila osvobození a byla svědkem násilností vůči Němcům. Její otec byl navíc souzen za to, že za války nedostatečně sabotoval výrobu piva. Násilností, jichž byla svědkem, v ní zanechaly natolik silný dojem, že se rozhodla odjet do zahraničí. Získala nejen povolení studovat ve Švýcarsku, ale i stipendium.  Později si už v Ženevě na studium vydělávala sama, přes den studovala, v noci se věnovala svému milovanému tanci. Nejdříve studovala překladatelství, poté přestoupila na ekonomické a politické vědy. V Ženevě ji také zastihla zpráva o komunistickém převratu v Československu. Velvyslanectví vyzvalo všechny české občany, kteří toho času pobývali na území Švýcarska, k návratu. Meda se ale nevrátila, i když doufala, že se to jednou podaří. 

Talent přitahovat peníze

V roce 1950 získala od mezinárodní organizace pro uprchlíky ochranu, ale ta ji negarantovala stálý pobyt na západě, navíc cesta ke švýcarskému občanství byla zdlouhavá a komplikovaná. Nakonec se rozhodla pro sňatek z rozumu a provdala se za vzdělaného Belgičana, díky jehož podpoře mohla dostudovat. Díky sňatku také získala belgický pas a občanství. Vztah byl však od začátku nefunkční a bez lásky. Ve Švýcarsku se snažila pomáhat českým studentům, přispívala do časopisu Skutečnost, ale hlavně se starala o chod redakce. Seznámila se díky tomu s Ferdinandem Peroutkou nebo Janem Kodíčkem. Meda tu naplno projevovala svůj zvláštní talent přitahovat peníze, které byla schopna pro časopis sehnat za všech okolností, měla tak výrazný podíl na tom, že mohl v Ženevě vycházet. Časopis se vymezoval proti politice Edvarda Beneše a jeho orientaci na Sovětský svaz, ale také proti násilnému odsunu a rostoucím nacionalistickým tendencím ve společnosti. Poslední číslo časopisu vyšlo v roce 1953, část redaktorů následně přešla do redakce rádia Svobodná Evropa. Meda v Ženevě už roku 1952 založila vlastní nakladatelství Edition Sokolová, jež později přesunula do Paříže. Vydávala práce Ivana Blatného, Ferdinanda Peroutky i knihu o André Bretona o české malířce Toyen.

Osudový Kupka

V roce 1956 začala studovat výtvarné umění na pařížské L’École du Louvre, jež byla součástí pařížské univerzity. V té době se také seznámila s malířem Františkem Kupkou, který ji zásadně ovlivnil. Začala sbírat jeho díla, a dokonce života se ji podařilo shromáždit celosvětově nejrozsáhlejší sbírku jeho děl. V roce 1960 odjela za svým nastávajícím manželem, ekonomem Janem Mládkem, do Washingtonu. Ve Spojených státech se usadili a podařilo se jim vytvořit výjimečnou sbírku umění. V Americe se také s manželem zapojili do společenského života, mezi jejich přátele patřili Henry Kissinger nebo Madeleine Albrigh. V Americe také zorganizovala několik výstav českých umělců v předních galeriích. V roce 1975 se například podílela na přípravě výstavy díla Františka Kupky v Guggenheimově muzeu v New Yorku.

Zpátky do Prahy 

Po pádu železné opony ji potkala tragédie, její bratr onemocněl rakovinou a počátkem 90. let spáchal sebevraždu. Meda v té době již připravovala projekt pražské galerie pro její sbírku středoevropského umění. Hledání vhodných prostor trvalo celou dekádu. Náročná rekonstrukce Sovových mlýnů na pražské Kampě skončila v roce 2001. Nečekaná povodeň ovšem otevření muzea Kampa odložila až na rok 2003. Muzeum Kampa i nedaleká Werichova vila jsou nadále podporovány Nadací Jana a Medy Mládkových, kterou Meda založila na památku svého manžela, který se nedožil pádu komunismu. Meda Mládková zemřela 3. května 2022 v úctyhodném věku 102 let. 

Zdroje: menetekel.cz, www.museumkampa.cz, MLÁDKOVÁ, Meda a Ondřej KUNDRA. Meda Mládková – můj úžasný život. Vydání 2. Praha: Academia, 2019
Foto: David Neff / Mafra / Profimedia, Michal Sváček / Mafra / Profimedia, Petr Horník / Právo / Profimedia