Z rodného Zlína ho jako nemluvně vyhnali nacisté, překládal Havlova díla, má doma Oscara: Příběh Toma Stopparda

Dětství Tom Stopparda bylo poznamenané válkou. S rodinou musel prchnout do jihovýchodní Asie, v raném věku přišel o otce. Jeho matka se následně provdala za britského důstojníka. Stoppard se v Anglii stal uznávaným dramatikem a scenáristou ověnčeným mnohými cenami.

Sir Tom Stoppard, narozený jako Tomáš Straussler 3. července 1937 v československém Zlíně, je světově proslulý dramatik a scénárista židovského původu známý tím, že ve svým dílech umně využívá jazyk a zkoumá filozofická témata.

Střety se zlem 

Jeho život byl už v útlém věku poznamenán otřesy způsobenými druhou světovou válkou. Po nacistické invazi do Československa uprchla jeho rodina do Singapuru, kde měla továrnu firma Baťa, pro kterou jeho otec pracoval. Ale i v jihovýchodní Asii válka rodinu dostihla, když na konci roku 1941 zahájilo Japonsko invazi do Singapuru. Tomáš se svým bratrem a matkou musel opět prchnout tentokrát do Indie. Otec zůstal v Singapuru jako dobrovolník britské armády. Tušil, že jako lékař bude potřebný při jeho obraně. Nedlouho poté však padl. Tomáš byl dlouho přesvědčený, že jeho otec zahynul jako válečný zajatec. Později se dozvěděl, že s největší pravděpodobností utonul poté, co japonské síly bombardovaly loď, na které se v roce 1942 snažil ze Singapuru uprchnout. V Indii se dramatikova matka seznámila s majorem britské armády Kennethem Stoppardem, za kterého se později provdala. Tomáš přijal jeho příjmení, v roce 1946 se rodina přestěhovala do Anglie.

Z nenáviděné školy až k Havlovi 

V Anglii Tom navštěvoval Dolphin School v Nottinghamshiru, vzdělání dokončil na Pocklington School v East Riding v Yorkshiru, tu ale z duše nenáviděl. Hned po jejím opuštění v 17 letech a začal pracovat jako novinář, nejprve pro Western Daily Press v Bristolu. Počátkem 60. let se začal věnovat psaní krátkých rozhlasových her, ale slávu mu přinesla až divadelní hra Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Byla poprvé uvedena na edinburském Festivalu Fringe v roce 1966, získala uznání kritiky a Tom Stoppard se díky ní stal vycházející hvězdou moderního divadla. V roce 1966 také napsal svůj jediný román Lord Malquist a pan Moon zasazený do tehdejšího Londýna. V následujících letech vytvořil několik děl pro rozhlas, televizi a divadlo. V osmdesátých letech přidal ke své vlastní tvorbě překlady řady her do angličtiny, včetně děl Václava Havla, Sławomira Mrożka, Johanna Nestroye a Arthura Schnitzlera. Díla polských a českých absurdistů měla na jeho styl silný vliv. 

Zamilovaný Shakespeare 

V roce 1982 byla v Británii uvedena jedna z jeho nejúspěšnějších her To pravé, která se o dva roky později dostala i na Broadway s Jeremy Ironsem a Glenn Close v hlavních rolích. Autor za hru získal již své třetí ocenění Tony. Zároveň se začal stále více věnovat filmovým scénářům. V roce 1985 společně s Terry Gilliamem a Charlesem McKeownem napsal scénář oceňované dystopické sci-fi komedie Brazil, trojice byla za tento počin nominována na Oscara. Se Stevenem Spielbergem spolupracoval na filmu Říše Slunce z roku 1987 a přestože není uveden jako spoluautor Spielbergova filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava, podle slavného režiséra pro něj upravoval dialogy. V roce 1998 se do kin dostal film Zamilovaný Shakespeare, ke kterému Tom napsal scénář. Z dobové romantické komedie se stal celosvětový hit, získala sedm Oscarů. Sošku za nejlepší scénář získal Tom Stoppard. 

Cesta za poznáním sebe sama 

Jeho tvorba se vyznačuje rozmanitými díly, v nichž se snoubí slovní složitost, komplikované struktury a hluboké filozofické základy. Mezi významná díla patří Skokani, Travestie, To pravé a Arkádie. Stoppardovy hry často zkoumají spojení různých světů nebo myšlenek, jak je vidět ve hrách Skokani, která kombinuje morální filozofii s tajemnou vraždou, a Travestie, v níž se prolínají životy historických osobností, jako jsou Lenin, James Joyce a Tristan Tzara. Stoppardova osobní cesta, zejména objevení židovského původu a tragického osudu prarodičů během holocaustu, zásadně ovlivnila jeho identitu a tvorbu. Stal se obhájcem lidských práv a do svých pozdějších her vnesl politická témata a obavy o lidská práva. V rozhovoru pro The New Yorker se vyjádřil k autobiografickým prvkům ve hře Leopoldstadt, kterou napsal v roce 2020: „Věděl jsem, že chci napsat verzi svého rodinného zázemí. A zejména jsem chtěl napsat o tom, jak jsem v osmi letech přišel do Anglie. A když jsem se do hry pouštěl, myslel jsem si, že druhá polovina se bude odehrávat v Anglii a bude mě provázet prvními dvaceti lety mého života. Takhle to nevyšlo. Hry nikdy nefungují, najdou si svou vlastní architekturu. A dokonce i svůj vlastní příběh.“ Podobně si ve starší hře Rock’n’Roll z roku 2006 pokusil představit, jak by jeho život vypadal v 80. letech, kdyby z Československa nikdy neemigroval.

Trvalá stopa 

Stoppardova četná ocenění, včetně ceny Tony, Zlatého glóbu a Oscara, odrážejí jeho významný vliv na umění. Jedinečný přístup k psaní divadelních her a scénářů, který se vyznačuje intelektuální přísností, jazykovou vytříbeností a hlubokou angažovaností ve filozofických a etických otázkách, zanechal trvalou stopu v moderním dramatu a kinematografii. Za svůj přínos modernímu divadlu byl v roce 1997 povýšen do šlechtického stavu. Od roku 1984 je také pod záštitou Charty 77 udělována Cena Toma Stopparda každoročně za vynikající dílo převážně literatury faktu od spisovatele českého původu.

Zdroje: nytimes.com, enotes.com, encyclopedia.com, britishcouncil.org, britannica.com, wikipedia.org