Zažilo světové premiéry Mozartových oper i Čapkových her: Stavovské divadlo bylo otevřeno před 240 lety
Václav Šilpoch
Dne 21. dubna 1783 byl slavnostně otevřeno Nosticovo divadlo uvedením Lessingovy tragédie Emilia Galloti. Dnes Stavovské divadlo, sídlící v budově v centru Prahy, má bohatou minulost a je spojené s významnými událostmi české ale i světové kulturní historie. Proběhla zde světová premiéra Mozartovy opery Don Giovanni, kterou i sám dirigoval.
S myšlenkou postavit nové reprezentativní divadlo, které by rozvířilo kulturní život v Praze přišel nejvyšší purkrabí a guberniální president a nejvyšší správní úředník v Čechách František Antonín hrabě Nostic-Rieneck. Ten chtěl, jako velký příznivec českého jazyka a mecenáš věd a umění, prostřednictvím divadla poskytnout Pražanům duchovní stravu a prezentovat kulturní úroveň českého národa. V březnu 1781 získal hrabě Nostic povolení ke stavbě nového divadla na Ovocném trhu. Základní kámen byl položen 7. června téhož roku. Stavba samotná netrvala ani dva roky. Divadlo, oficiálně pojmenované Hraběcí Nosticovo divadlo, zahájilo svou činnost představením německého autora Gottholda Ephraima Lessinga Emilia Galloti.
Eduard Štorch: Pedagog, reformátor a spisovatel, který vzal své čtenáře na dobrodružnou cestu do pravěku
Prověřený architekt
Nostic, který stavbu financoval z vlastních zdrojů, si jako architekta vybral Antonína Haffeneckera. Ten byl autorem dostavby severního křídla Pražského hradu, pro Nosticovu rodinu projektoval divadlo pro rodové zámecké sídlo v Měšicích i stavbu Nostického paláce na Malé Straně. Klasicistní budova divadla s barokními prvky byla v průběhu následujících let opravována a přestavována, až získala neorenesanční charakter, kterým se pyšní i po generální rekonstrukci z roku 1991.
První představení v českém jazyce
Nostic sice chtěl dramaturgii primárně stavět na německé činohře a italské opeře, nebránil se však ani představením jiné provenience. První české představení bylo na scéně uvedeno až roku 1785. Do roku 1812 zněla čeština z jeviště sporadicky a nepravidelně, poté byly českých divákům vyhrazeny pravidelné termíny o nedělích a svátcích. V roce 1798, čtyři roky po smrti hraběte Nostice, odkoupili divadlo zemští stavové. Roku 1862 opustili čeští herci soubor a přešli do nově vzniklého Prozatímního divadla. Čeština se na scénu Nosticova divadla dostala až v roce 1920, kdy jej zabrali čeští divadelníci a bylo připojeno k Národnímu divadlu. Divadlo bylo zároveň přejmenováno na Stavovské. V roce 1949 pak dostalo název Tylovo. Po sametové revoluci se vrátilo pojmenování Stavovské divadlo, které se užívá dodnes.
Mozartovy premiéry
Stavovské divadlo v Praze bylo svědkem mnoha významných premiér a inscenací, které ovlivnily nejen českou, ale i světovou divadelní scénu. Mezi nejvýznamnější premiéry patří první provedení Mozartovy opery Don Giovanni ze dne 29. 10. 1787, kterou skladatel sám dirigoval. Tato opera je považována za jedno z nejvýznamnějších děl světové opery. Další Mozartovou operou, která měla premiéru ve Stavovském divadle, byla La clemenza di Tito uvedená v roce 1791, při příležitosti korunovace Leopolda II.
Česká elita
Na scéně Stavovského divadla působily ale i generace význačných českých divadelníků: Bratři Thámové, Klicpera, Tyl i Kollár. Na jevišti se objevil Karel Hynek Mácha. Byla zde uvedena i první novodobá česká opera Dráteník od Františka Škroupa. Roku 1834 tu v divadelní hře Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka poprvé zazněla i píseň Kde domov můj, která se později stala českou hymnou. Scéna za dobu svého působení zlákala i celou řadu dalších umělců. Jako kapelník zde působil Carl Maria Von Webber, jako pěvkyně tu vystupovala Angelika Cataliny, na housle zde koncertoval Nicolo Paganini, dirigentskou taktovku si zde vyzkoušeli Rubinstein i Mahler, své party zde odehráli i činoherci Ira Aldridge či Élisa Rachel Félix.
Po roce 1920 byly na scéně Stavovského divadla uvedeny významná díla českých autorů. Proběhla zde premiéra Čapkových her Bílá nemoc a Matka. Na přelomu 50. a 60. let zde působil výkvět české divadelní režie. Působil zde Alfréd Radok i Otomar Krejča. Byly zde uváděny původní české hry od Františka Hrubína i Milana Kundery. Dnes je scéna součástí Národního divadla a na programu má zejména činoherní, operní a baletní představení.
205 let paměti a vzdělávání: Národní muzeum slaví výročí
Před 675 lety založil Karel IV. první středoevropskou univerzitu
Zdroje: svkkl.cz, narodni-divadlo.cz, theatre-architecture.eu
Foto: Shutterstock a Tereza Koudelková / Shutterstock.com
