Běh na dlouhou trať, který je u více než třetiny pacientů neúspěšný: Léčba anorexie a bulimie

Mohlo by to být tak snadné. Spolknout pilulku jako u spousty jiných nemocí a mít po problému. U poruch příjmu potravy to tak ale bohužel nefunguje. Spíš naopak, léčba anorexie a bulimie bývá běh na dlouhou trať. Někdy může dokonce trvat celý život.

Podle statistik se zcela vyléčí asi 70 % pacientů s anorexií a 60 % s bulimií či jinými formami poruch příjmu potravy. To nejsou nízká čísla, ke 100 % ale mají pořád daleko. Čím to je? Obecně se dá říci, že při této diagnóze nejde jen o léčbu oslabeného těla, ale především mysli – a to vždycky trvá delší dobu. 

Měsíce až roky

„Úplné vyléčení možné je, ale nedá se přesně vyjádřit, jak dlouho trvá. Může se jednat o kratší období, ale trvat může i roky,“ říká Andrea Jakešová, nutriční terapeutka z poradny Ne hladu, a její kolegyně jí dává za pravdu. „Délka léčby je individuální, ale je třeba počítat minimálně měsíce. A psychohygiena celý život,“ vysvětluje průběh léčby anorexie a bulimie Eva Chocenská, nutriční terapeutka z fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. “To, že pacientka zvýší hmotnost a není v akutním ohrožení života podvýživou, neznamená, že je uzdravena,“ upozorňuje. Navíc podle ní záleží i na včasném rozpoznání nemoci. „Úspěšnost léčby závisí i na tom, v jak pokročilé fázi se porucha začne řešit. Čím později, nebo při čím nižším BMI se začne léčit, tím nižší je riziko na kompletní navrácení nemoci,“ říká terapeutka.

Léčba duše je základ

Vše se odvíjí od toho, jak je na tom psychika. „Vzhledem k tomu, že většinou má nemocný nějaké charakterové rysy, je dlouhodobě důležitá psychohygiena a práce se sebeuvědoměním, aby se v těžších obdobích choroba znovu neobjevila,“ říká Chocenská. Léčba pak probíhá ve spolupráci multidisciplinárního týmu. „Jde o kombinaci lékaře pediatra nebo internisty plus psychoterapeuta, případně psychiatra, psychologa. Vhodný je i nutriční terapeut, v některých zařízeních i ergoterapeut a fyzioterapeut. Léčba by ideálně měla začít u psychologa či psychoterapeuta, v součinnosti s výškou BMI a podstatou poruchy s nutričním terapeutem,“ popisuje proces léčby odbornice. 

Realita je ovšem taková, že těchto týmů i odborníků zvládajících dobře poruchy příjmu potravy je málo a musí pracovat jednotlivě, nebo jsou daleko od sebe. „V tomto se snaží neustále rozšiřovat spolupráci i vzdělávání tým E-clinic institutu v čele s paní profesorkou Papežovou. Za to jí patří velký dík,“ chválí své kolegy Chocenská. Nyní se anorexie a bulimie léčí nejčastěji ambulantně. „Je to tak, protože ostatní péče je zoufale málo. Ono i té ambulantní. Pracovat s poruchami příjmu potravy není lehké, říká Chocenská. K hospitalizaci se tedy přistupuje, až když je opravdu do tuhého. Dochází k tomu v případech, kdy je život ohrožen podvýživou nebo sebevražednými úmysly.

Nemoc se často vrací

Jak častá je recidiva těchto poruch? „To je individuální, ale riziko tam je vždy, a to kvůli osobnostním rysům, které se těžko přenastavují. Anorexie má sklony sklouznout k bulimii a zpět celkem často,“ vysvětluje Chocenská. Dobrou zprávou je alespoň to, že vzniku poruchy příjmu potravy se dá zabránit. „Odvíjí se to ale primárně od zdravých vztazích v rodině i zdravém sebevnímání matky jako rodiče, o uvědomělém provázení adolescencí rodiči i vychovateli. Pokud někdo sám nemá vyrovnaný základ sám v sobě a nezná se, těžko může zdravě působit na své okolí. A to platí o celé společnosti,“ uzavírá Chocenská. 

Tématům psychologie, ale i partnerským vztahům nebo rodičovství se na Expres FM každý víkend ráno věnuje Iva Frühlingová, záznamy vysílání najdete v rubrice Podcast 

Úvodní foto: Shutterstock