Jeho vynález změnil svět: Před 230 lety se v Chrudimi narodil Josef Ressel

Josef Ressel byl česko-rakouský lesník a vynálezce, známý především díky vynálezu lodního šroubu. Navzdory jeho významnému přínosu pro rozvoj lodní dopravy, a faktu, že mu byl přiznán patent, se Ressel nedočkal během svého života za svůj vynález patřičného uznání. Dnes, kdy si připomínáme 230. výročí jeho narození však není pochyb o přínosu jeho vynálezu, který přispěl ke změně podoby světa.

Josef Ressel se narodil v Chrudimi 29. června 1793 do česko-německé rodiny. Otec byl český Němec, matka byla českého původu.  Otec pracoval jako C. a K. finanční správce. Doma se mluvilo česky, protože Josefova maminka moc dobře německy neuměla. Do školy chodil nejprve v rodné Chrudimi, později odjel studovat do rakouského Lince. 

Pomoc od samotného císaře 

Po absolvování lineckého gymnázia nastoupil na dělostřeleckou školu v Českých Budějovicích, pro službu u dělostřelectva ale nebyl dostatečně fyzicky vybavený. Odjel tedy studovat medicínu do Vídně, rodina ho ale na studiích nemohla vyživovat, proto studium medicíny ukončil. Nebylo jasné, kam povedou jeho kroky dál. Nakonec se mu dostalo pomoci od samotného císaře. Josef byl totiž mimo jiné nadaným malířem. Namaloval miniaturu bitvy u Lipska, na které byl zvěčněn i císař. Miniatura se dostala až k rukám Františka I., který byl dílem natolik nadšen, že Josefovi udělil stipendium na lesnické akademii sídlící v Mariabrunnu nedaleko Vídně.

Lesník 

Po absolvování akademie pracoval Josef jako lesník na území Rakouského císařství. Sloužil na území dnešního Slovinska a Chorvatska, kde se staral o rozvoj lesních kultur a mezi místními byl prý velmi oblíbený. Osmnáct let, v  letech 1820-1838, zastával pozici lesmistra v jaderském přístavním městě Terst. Tato zkušenost podnítila jeho zájem o zlepšení efektivity vodní dopravy. Vrcholem tehdejší lodní techniky byly kolesové parníky, ty však byly pomalé. Alternativou byly plachetnice, pokud ale nastalo bezvětří, zůstaly na otevřeném moři bez pohonu.

Vynálezce lodního šroubu

Ressel od té doby přemýšlel, jak zdokonalit a zefektivnit lodní pohon. Obrátil se při tom na v té době již dobře známou koncepci Archimédova šroubu a k nákresům samotného Leonarda da Vinci. A přišel s novým vynálezem. Byl jím lodní šroub, zařízení, které nakonec způsobilo revoluci v námořní dopravě. Své pokusy s novým pohonem zahájil na počátku 20. let 19. století a zaměřil se na konstrukci lodního šroubu, který by nahradil tehdy běžně používaná lopatková kola. Jeho návrh byl patentován v 11. února 1827 a první úspěšná zkouška lodi vybavené jeho lodním šroubem se uskutečnila v roce 1829 v Terstu. Pohon byl umístěn na parníku Civetta, při pokusu, který nakonec skončil poruchou, dosáhla loď rychlosti šesti uzlů.

Zásadní přínos

Navzdory úspěchu svého vynálezu se Ressel potýkal s řadou problémů. Jeho lodní šroub se zpočátku setkával se skeptickým postojem a měl potíže se zajištěním finančních prostředků na další vývoj. Navíc hned první zkouška jeho šroubu skončila mechanickou závadou, další pokusy byly dokonce zakázány policií z bezpečnostních důvodů. Resselův vynález později převzali a zdokonalili jiní, včetně britského inženýra Francise Pettita Smithe a švédského inženýra Johna Ericssona. Přínos Josefa Ressela k vývoji lodního šroubu byl za jeho života do značné míry přehlížen. Až v letech následujících po jeho smrti byl uznán jeho přínos. Dnes je oslavován jako průkopník v oblasti námořní techniky a jeho vynález lodního šroubu je považován za přelomový úspěch v dějinách lodní dopravy. Díky jeho technicky vyspělému vynálezu se zrychlila lodní doprava, což přispělo k rychlejší globalizaci našeho světa. Josef Ressel se stal během svého života autorem řady vynálezů a inovací, od metody extrakce barviva, přes válcový mlýn na mouku s různými rychlostmi, až po jeho nejznámější nový lodní šroub. Tento vynález mu Americká akademie věd ve Washingtonu přiznala až v roce 1866, devět let po jeho smrti.

Zdroje: sciencemag.cz, europa.eu, wikipedia.org, enviweb.cz, techmania.cz
Zdroje fotografií: Shutterstock.com, Karl Allen Lugmayer / Shutterstock.com, Wikimedia Commons, R. R. Marina, Public domain