Milion Čechoslováků připravených bránit vlast: Před 85 lety vypukla mobilizace, která nakonec nebyla nic platná

Po nástupu Hitlera k moci v Německu a rostoucím napětí v československo-německých vztazích se Československo snažilo udržet stabilitu. Avšak s Henleinovci stupňujícími požadavky a tlakem appeasementu ze strany Velké Británie a Francie, se situace stále více vyostřovala. Podívejme se na události, které vedly k částečné i úplné mobilizaci. 

Eskalace napětí

Po nástupu Hitlera k moci v Německu a neúspěšné ženevské konferenci v roce 1933 se začalo stupňovat napětí v rámci československo-německých vztahů. Nová etapa o boje o střední Evropu odstartovala Hitlerovým projevem z 20. února 1938, ve kterém deklaroval záměr nacistického Německa „ochraňovat“ deset milionů Němců žijící mimo hranice říše. Vláda ministerského předsedy Milana Hodži takové vměšování do vnitřních záležitostí Československa důrazně odmítla, současně ale podnikla kroky, které měly snížit napětí mezi českou a německou částí obyvatelstva. Urychleně tak začala připravovat národnostní reformy, požadované aktivistickou částí českých Němců. Na řadu tak měla přijít větší decentralizace státu a proporcionálnější zastoupení úřadů ve smyslu národnostního, ale i uznání existující kulturní svébytnosti českých etnických minorit. Zároveň ale docházelo k spěšnému budování obraných postavení v příhraničí, pro případ vypuknutí válečného konfliktu.  

Anšlus Rakouska a SDP

Postupné pronikání nacistických přívrženců do vídeňské exekutivy jednoznačně předznamenávalo blížící se březnový anšlus Rakouska, který ještě dále omezoval mezinárodní postavení Československa a jeho obranyschopnost. Ještě výraznější dopad měl anšlus na sudetoněmecké obyvatelstvo, u něhož docházelo k spojování pod hlavičkou nacizující Sudetoněmecké strany. Menší aktivistické strany, jako byla třeba Německá agrární strana, se tak včlenily do Henleinovy SDP. Po obsazení Rakouska tak mezi voliče SDP spadalo devět desetin českých Němců. Tento fakt se potvrdil po obecních volbách na jaře roku 1938, ve kterých se SDP stala nejsilnější německou stranou. Po tomto úspěchu se již SPD otevřeně hlásila k záměrům nacistické zahraniční politiky.

Stupňující se požadavky Henleinovců

Henleinovci začali postupně stupňovat požadavky, kterým se zprvu Hodžova vláda snažila vyhovět. A to i vzhledem k tomu, že ji začali ubývat spojenci na mezinárodním poli. Vláda britského předsedy vlády Nevilla Chamberlaina se již nějakou dobu snažila prosazovat politiku ústupků vůči nacistickému Německu, známou jako aktivní appeasement, spočívající v odstranění reálných i domnělých pochybení vycházejících z Versailleské smlouvy. Společně s francouzskými představiteli nově nastoupivší vlády Édouarda Daladiera, která rychle přijala Brity prosazovanou linku, pakl vyvíjela tlak na Československé představitele k dalším a dalším ústupkům.

Částečná mobilizace

Stále rostoucí hrozba bleskového obsazení Československa vedla k tomu, že se vláda na naléhání generality rozhodla pro vyhlášení částečné mobilizace 20. května 1938, kdy do zbraně povolala přibližně 370 tisíc mužů. V té době již však existovala nacisty vytvořená směrnice Grün, která počítala se zničením Československa vojenskou akcí. Její finální verzi Hitler sice podepsal až 30. května, eventuální útok vybraných jednotek Wermachtu před tímto datem byl však reálnou hrozbou. Československé zálohy tak byly rozmístěny na někdy ještě stále rozestavená pohraniční opevnění. Tato částečná mobilizace přispěla ke zklidnění situace na hranicích. V očích spojenců prosazujících mírové řešení problému byla ovšem vnímána negativně. Obzvláště když Hitler neustále argumentoval snahou o ochranu německého obyvatelstva Československa.  

Klid před bouří

Poté, co se situace v pohraničí uklidnila, bylo 13. června 1938 rozhodnuto o zrušení ostrahy hranic a mobilizovaní muži byli posláni zpět domů.  Z Německa ale dál proudily do Československa zbraně a propaganda. Na začátku srpna 1938 začala činnost Runcimanovy mise, která byla zřízena pod dohledem Velké Británie a Francie. Ta se měla pokusit o diplomatické řešení sudetoněmeckého problému. Mise byla vyslána do Československa s cílem získat obecný přehled o krizové situaci. Mise ale byla předem odsouzena k nezdaru. Hitler byl již dávno pevně rozhodnut Československo zlikvidovat.

Úplná mobilizace ničemu nezabránila

Úplná mobilizace byla vyhlášena 23. září 1938 v pozdních večerních hodinách. Po ukončení mobilizace dosáhly počty armády 1,128 milionu osob, z nich bylo 48 tisíc důstojníků. K boji bylo možné využít 350 tanků, 5.000 děl a 950 v té době z větší části zastaralých vojenských letounů. Co se týče počtů opevnění, ke dnu mobilizace bylo k boji připraveno 263 těžkých a 9.632 lehkých objektů. Nic z toho ale nakonec nebylo pro obranu Československa platné. Po přijetí mnichovské dohody ze dne 30. září 1938 bylo rozhodnuto o demobilizaci armády v období mezi 9. říjnem a 15. prosincem 1938. Nacistům tak už nic nebránilo obsadit nejen Sudety, ale i zbytek Československa.

Zdroje: DEJMEK, Jindřich a kol. Československo: Dějiny státu. První vydání. Praha: Libri, 2018. 951 stran; vojenstvi.cz, vhu.cz