Právě dnes je to 250 let od narození jedné z vůdčích postav národního obrození, lexiografa, překladatele a spisovatele Josefa Jungmanna. Syn ševce se stal nejprve prvním gymnazijním učitelem češtiny v Českém království, později významnou postavou národního obrození a jedním z otců moderního českého jazyka.
Josef Jungmann, významná osobnost českého národního obrození, je vyzdvihován pro svůj zásadní přínos českému jazyku a literatuře. Narodil 16. července 1773 se v malé vísce Hudlice u Berouna. Jeho otec Tomáš byl ševcem. Matka Kateřina chtěla syna vést ke kariéře duchovního, a tak Josef ve věku 11 let nastoupil do piatristické školy. Po čtyřech letech přestoupil na pražské gymnázium v Panské ulici. Po jeho absolvování se zapsal ke studiu na Filosofické fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. Studium zde dokončil v roce 1795. Následně neúspěšně studoval práva a při tom působil jako soukromý učitel.
Poté, co ukončil studium na univerzitě, se přestěhoval do Litoměřic, kde vyučoval na tamním gymnáziu český jazyk. Ve výuce češtiny byl průkopníkem a stal se jejím prvním gymnazijním vyučujícím v Českém království. Tuto práci dělal bezúplatně. Zde se také seznámil se svou budoucí chotí, Johanou Světeckou z Černčic, která pocházela ze starobylého šlechtického rodu. Svatbu měli 18. listopadu roku 1800 v Litoměřicích. Rodným jazykem manželky byla němčina, u Jungmannů doma se ovšem mluvilo česky. Společně vychovali šest dětí. V roce 1815 se Josef Jungmann stal ředitelem pražského Akademického gymnázia. Jungmannova vášeň pro rodný jazyk z něj učinila zapáleného zastánce jeho zachování a dalšího rozvoje. Češtinu vyučoval i na pražské univerzitě. Jeho přednášky o české literatuře patřily k prvním svého druhu a sehrály zásadní roli při oživení zájmu o český jazyk a kulturu.
V Praze se kolem Josefa Jungmanna vytvořila skupina zapálených vlastenců. Jungmann stál za vydáním prvního ryze českého vědeckého časopisu Krok v roce 1821. Do časopisu přispívali osobnosti jako František Palacký, J. E. Purkyně nebo F. L. Čelakovský. Jedním z Jungmannových nejvýznamnějších příspěvků byl jeho česko-německý slovník, monumentální pětisvazkové dílo vydávané v průběhu let 1835-1839. Ten sehrál klíčovou roli při rozšiřování a obohacování slovní zásoby českého jazyka. Obsahoval mnoho slov vytvořených samotným Jungmannem, často převzatých a počeštěných z jiných slovanských jazyků, slov pozapomenutých, ale i kompletních novotvarů. Jungmannův slovník se tak po Dobrovského Zevrubné mluvnici stal druhým základním zdrojem, ze kterého byla vytvořena pravidla spisovné češtiny.
Kromě jazykovědné práce byl Jungmann také plodným spisovatelem a překladatelem. Jeho překlady zahraniční literatury, zejména z francouzštiny a němčiny, seznámily české čtenáře s celou řadou literárních stylů a žánrů. Jeho vlastní tvorba, zahrnující poezii, eseje a kritiky, byla charakterizována hlubokým zájmem o český jazyk a kulturu.
Jungmannovo úsilí se neomezovalo pouze na akademickou sféru. Byl klíčovou postavou hnutí Národního obrození, které usilovalo o propagaci české kultury a jazyka. Jeho dílo pomohlo položit základy moderního českého jazyka a sehrálo významnou roli při utváření národní identity. Josef Jungmann zemřel 14. listopadu 1847 a pochován byl na pražských Olšanských hřbitovech. Jeho neúnavné úsilí o zachování a propagaci českého jazyka mu vyneslo čestné místo v dějinách země. Jeho dílo dodnes připomíná důležitost a krásu českého jazyka a kultury. Jako uznání jeho přínosu na poli překladatelství byla na jeho počest založena Cena Josefa Jungmanna. Toto prestižní ocenění je každoročně udělováno Obcí překladatelů nejlepšímu českému překladu zahraničního literárního díla.
Zdroje: cas.cz, spisovatele.cz, wikipedia.org
Zdroje fotografií: Ablakok – CC BY-SA 4.0 – Creative Commons via Wikimedia Commons, Wirestock Creators / Shutterstock.com, Berounsko.cz