Nacista, který zachránil stovky Židů: Oskar Schindler se stal hrdinou oscarového filmu

Obchodník, který se během druhé světové války stal známým tím, že zachránil životy stovek židovských dělníků. Vstoupil do nacistické strany, koupil továrnu v Polsku a rozhodl se chránit židovské pracovníky. Jeho příběh se stal námětem hollywoodského spektáklu. Dodnes je považován za jedno z nejvýraznějších svědectví o rozporuplnosti lidské povahy. O oportunismu, ale i osobní odvaze a morální integritě v období nejtemnějšího zla.

Dobrodruh ze Svitav

Oskar Schindler se narodil do německé rodiny ve Svitavách 28. dubna 1908. Jeho otec Johan byl pojišťovací agent, matka Francizka, rozená Luser, byla v domácnosti. Po skončení školní docházky začal pracovat jako obchodní zástupce a příležitostní obchodník. V roce 1928 se oženil s Emilií Pelzlovou. Kvůli hospodářské krizi přišel o práci, snadno se také nadchl pro podniky, které slibovaly rychlé zbohatnutí a přitom byly předurčeny ke zkáze. Často tak měnil zaměstnání. V roce 1935 vstoupil do Henleinovy Sudetoněmecké strany a následujícího roku se oportunisticky upsal ke spolupráci s německou vojenskou kontrarozvědkou Abwehr. Po odhalení v roce 1938 byl – stále jako československý občan – zatčen. Díky uzavření mnichovské dohody se ale záhy dostal na svobodu jako politický vězeň. Nedlouho poté podal žádost o přijetí do NSDAP. Členství mu bylo uděleno v únoru 1939.

Nákup konfiskované továrny v Krakově

V říjnu 1939 se Schindler přestěhoval do polského Krakova, kde chtěl využít programu arizace tamějšího průmyslu. Zakoupil tam továrnu na smaltované výrobky konfiskovanou původnímu židovskému majiteli Nathanu Wurzelovi a znovuotevřel ji pod jménem Deutsche Emailewaren-Fabrik. V továrně využíval k otrocké práci židovské dělníky, které si nechal přivést z Krakovského ghetta, a za něž odváděl minimální mzdu přímo SS. Poté, co v březnu 1943 došlo k likvidaci krakovského ghetta, jeho obyvatelé byli násilím přesunuti do koncentračního tábora v Płaszowě.

Miliony na úplatcích

Schindlerovi, který byl svědkem této události, začalo docházet, čeho se vlastně stal součástí. Ačkoli byla ze začátku jeho hlavním cílem bezesporu maximalizace zisku, postupně se stále více začal zasazovat o to, aby jeho židovští dělníci nedošli úhony. Argumentoval tím, že jsou nepostradatelní pro válečný průmysl, pro který jeho továrna dodávala. V létě roku 1943 uzavřel dohodu s velitelem płaszowského tábora Amonem Göthem na přesun až 700 dělníků do tábora, který vznikl poblíž továrny. Tam mohli být jeho dělníci v relativním bezpečí. Ochrana jeho pracovníků Schindlera stála miliony říšských marek na úplatcích pro představitele SS. Sám se zapojil do obchodování na černém trhu a byl kvůli tomu také třikrát zadržen, dvakrát byl pak zadržen za „rasové pobuřování“ když na důkaz vděku políbil dvě židovské dívky na tvář.

Záchranný transport

Co vedlo k proměně z oportunisty lačnícího po penězích na člověka, který se snažil zachránit životy svých pracovníků, je stále předmětem sporů historiků. Shodují se, že Schindler nebyl členem žádné organizované odbojové skupiny, postupoval čistě z vlastní motivace. Po postupu Rudé armády měl být tábor v Płaszowě zlikvidován. Schindler se ale zasadil o transport téměř tisícovky židovských dělníků do továrny v Brněnci na Svitavsku. Několik měsíců tam již fungovala pobočka koncentračního tábora Gross-Rosen. Transport proběhl v několika etapách od října do listopadu 1944. Cestou se zastavil v koncentračních táborech Gross-Rosen a Osvětim, kde byly doplněny počty dělníků, požadovaného počtu dvou tisíc pracovníků se ale dosáhnout nepodařilo. Počátkem ledna 1945 přibylo ještě dalších 110 židů z transportu, který Brněncem projížděl.

Až do svaté země

Osvobození se v Brněnci dočkalo téměř jedenáct stovek židovských pracovníků (zhruba 800 mužů a 300 žen). Sám Schindler se odebral vzdát Američanům, protože od nich očekával mírnější zacházení. Po válce se nakrátko usadil v Německu. Následně zkoušel štěstí v obchodu s dobytkem v Argentině. V podnikání se mu ale nedařilo, po jeho krachu přijal pozvání od svých bývalých židovských pracovníků do Izraele. Krátce zde pracoval jako vrátný, ale pro problémy s alkoholismem byl propuštěn. Do Německa se vrátil v roce 1958. Navázal tam na sérii neúspěšných podniků a dalšího úspěchu se nedočkal. Oskar Schindler zemřel 9. října 1974 v německém Hildesheimu. Pochován byl na hoře Sijón v Jeruzalémě.

Zdroje: BARTROP, Paul R. (Paul Robert) a GRIMM, Eve E. The Holocaust: The essential reference guide. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2022; Wikipedia.org