Cítíte se pod psa a nevíte proč? Na vině nemusí být jen „tradiční“ problémy jako je rozchod, finanční nouze nebo výpověď v práci. Podle psycholožky naše psychické zdraví ohrožují i věci, které sahají mnohem dále a mnohem hlouběji, než si myslíme.
Každý z nás má z dětství i nepříjemné vzpomínky, obvykle nad nimi ale mávneme rukou. Důležitější je přece přítomnost než to, co bylo před patnácti, dvaceti lety. Co když ale takové zážitky způsobují, že se právě dnes cítíme mizerně? „Nejvíc naší psychice škodí traumata z dětství a dysfunkční rodinné vztahy, které nás vybavily neužitečnými vzorci přemýšlení a chování,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Mgr. Katarína Durkáčová z Psychoterapeutického centra Nevěšhlavu. „I proto se 75 % všech psychických nemocí rozvine u lidí do 24. roku života,“ vysvětluje.
Co znamená prožít trauma v dětství, asi každý tuší. Jde o subjektivně silný nebo život ohrožující zážitek. Může jít o zneužívání a týrání, tragickou dopravní nehodu nebo závažnou operaci, úmrtí blízkého člena rodiny nebo třeba setkání s živelnou katastrofou. To všechno jsou zážitky, které se na naší duši můžou velmi nepříjemně a hluboce podepsat.
Dysfunkční rodinné vztahy, o kterých mluví Mgr. Durkáčová, se oproti traumatu projevují jinak. Existuje mnoho znaků dysfunkčních rodin, mezi ty nejvýraznější ale patří strach z rodiče, který v dětech vyvolává extrémní stres, závislost rodiče na dítěti, zanedbávání (druh týrání), mlčení (celková nekomunikace, ale i „tichá domácnost“ jako trest za prohřešek) či izolace (rodina se záměrně straní ostatních lidí, což způsobuje neschopnost dětí důvěřovat, říct si o pomoc atd.).
Podle psychologa doc. PhDr. Zdeňka Mlčáka, Ph.D. bývá pro dysfunkční rodinu také typická nadměrně přísná, nebo naopak příliš uvolněná rodinná kontrola chování. Jak píše v jedné ze svých knih, rozhodování v rodině bývá velmi impulzivní, či naopak autoritativní.
Když mluvíme o dysfunkčních vztazích, je nutné umět rozlišit příčinu a následek. „Závislost na sociálních sítích nebo hraní her, uklidňování se nadužíváním alkoholu, srovnávání se s ostatními, vytváření a udržování škodlivých vztahů je jen pokus o zvládání traumat a dysfunkčních rodinných vztahů,“ říká Mgr. Durkáčová. Není to tedy tak, že vysedávání po hospodách je prvotní příčinou našich problémů – jde naopak o nešťastnou snahu, jak „mindráky“ a další potíže, které si neseme z dětství, řešit.
Naši psychiku ale nemusí ohrožovat „jen“ to, že nás otec v dětství bil nebo s námi matka nemluvila. Existují i vnější vlivy, které můžeme ovlivnit jen stěží. A jejich seznam bohužel není krátký. „Jde o systémové problémy jako špatná socioekonomická situace, zhoršující se stav životního prostředí, vysoké nároky na akademický a pracovní výkon, vliv médií zaměřený na konzumaci a nerealistický životní styl, příslušnost k některé minoritě (náboženské, rasové, sexuální), sexistické předsudky, a další,“ vyjmenovává terapeutka.
Zejména u mladých lidí to ale tímto bohužel nekončí. „Psychice dávají zabrat i zátěžové situace jako změna role při přechodu ze školy do zaměstnání, zodpovědnost za vlastní rozhodnutí, za svou finanční stabilitu, zneužívání v partnerských vztazích a na pracovišti nebo ve škole,“ říká Mgr Durkáčová. „Náročné ale mohou být i další potencionálně traumatizující události jako ztráta blízkého, závažné onemocnění a podobně,“ dodává terapeutka.
Trochu to zní, jako by snad neexistovala situace, která by nemohla s naší psychikou pořádně zamávat. Tak zlé to ale není. Jak se říká, když jsme na dně, nemůžeme mířit nikam jinam, než zase vzhůru. A s tím nám pomáhají nejen přátelé a rodina, ale i odborníci. Pokud máte tedy pocit, že už nemůžete dál, neváhejte se na ně obrátit. Jak říká terapeutka Katarína Durkáčová, lepší dříve, než později.
Úvodní foto: Profimedia