Málem se nedožil dospělosti, komunisti ho nezastavili, pohádkově nezbohatl: Otec kontaktních čoček Otto Wichterle se narodil před 110 lety

Otto Wichterle se věnoval výzkumu polymerů a syntetických materiálů. Jeho nejvýznamnějším vynálezem se staly měkké kontaktní čočky, které zásadně změnily životy milionům lidí po celém světě. Přes politické peripetie a ústrky ze strany komunistického režimu Wichterleho práce a odkaz přetrvávají dodnes, jeho jméno je navždy spojeno s revolučním vývojem v oblasti oftalmologie.

Otto Wichterle se narodil do dobře situované prostějovské rodiny. Jeho otec, Karel Wichterle, byl spolumajitelem firmy Wichterle a Kovářík (Wikov), matka Pravoslava dcerou poslance Jana Podivínského. Když bylo Ottovi šest let, málem utonul v nádrži s močůvkou, následkem čehož utrpěl šok. V horečkách se zmítal celé nadcházející léto. Lékař mu v té době předpovídal pouhý rok života. Otto však pesimistickou prognózu překonal. V osmi letech nastoupil na obecnou školu a následně ve věku devíti let na Státní gymnázium v Prostějově. Během studia začal ve svém volném čase hrát tenis. Studium na gymnáziu ukončil s vyznamenáním. Po maturitě se chtěl věnovat studiu strojního inženýrství, zároveň se ovšem přihlásil i ke studiu chemie na fakultu Chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze, kam byl také roku 1931 přijat. V roce 1936 tu také získal doktorát technických věd a jako asistent pracoval u profesora Votočka, u kterého vypracoval svou diplomovou práci, až do uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939.

Politické čistky ho stály místo

V roce 1940 nastoupil do Baťova výzkumného ústavu ve Zlíně. Pracoval zde jako vedoucí skupiny zabývající se výzkumem polyamidů a výsledkem jeho výzkumu bylo vytvoření technologie výroby kaprolaktamu a vláken polyamidů vhodných pro spřádání v roce 1941. Ty se však do výroby kvůli různým komplikacím dostaly až o desetiletí později. V roce 1945 Otto Wichterle na Vysoké škole chemicko-technologické dokončil habilitaci v oboru organické chemie a začal zde přednášet obecnou a anorganickou chemii. Stal se také autorem inovativní učebnice anorganické a organické chemie. V roce 1949 rozšířil svou habilitaci i na obor technologie umělých hmot. Následně založil katedru technologie plastických hmot, na které působil jako vedoucí a vyučující. V roce 1958 byl následkem politických čistek propuštěn. Útočištěm se mu stala Československá akademie věd. Na konci roku 1958 byl jmenován vedoucím laboratoře makromolekulárních látek ČSAV. Z té se nakonec stal Ústav makromolekulární chemie na pražských Petřinách. Otto Wichterle stanul v jeho čele.

Výzkum brzdila politika

Již od začátku 50. let se také začal zabývat výzkumem síťovaných hydrofilních gelů s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty. Vyvinul průhledný gel z poly-hydroxyethylmethakrylátu (HEMA), který byl schopen absorbovat až 40 % vody. Poté však byl v roce 1958 spolu s dalšími učiteli vyhozen ze školy komunistickým vedením VŠCHT. Výzkum čoček tak byl na nějakou dobu uložen k ledu. Otto Wichterle se k němu vrátil až během svého působení na Ústavu makromolekulární chemie. Na Vánoce 1961 si Wichterle doma sestavil první prototyp odstředivého odlévacího zařízení, který vyrobil z dětské stavebnice Merkur. Na tomto zařízení odlil první měkké čočky, které byly schopny korigovat oční vadu a při tom nedráždit oko. Pro pohon použil nejprve dynamo z jízdního kola, poté motorek z gramofonu.

Pohádkově nezbohatl

V roce 1963 byla již metoda odstředivého odlévání zdokonalena. Zájem vzbudila i v USA. Po několika měsíčním jednání byla 12. března 1965 v Praze podepsána licenční dohoda s americkými podnikateli. Následně vznikla akciová společnost Flexible Contact Lens Corporation, která uvedla nové kontaktní čočky na americký trh. Po udělení povolení k prodeji od amerického regulátora vzrostla přes noc hodnota společnosti o čtvrt miliardy dolarů. Licenční poplatky však plynuly Akademii věd, Wichterle tak na svém vynálezu pohádkově nezbohatl.

Ústrky i uznání 

Po uvolnění poměrů během pražského jara byl Otto Wichterle i jedním z iniciátorů manifestu Dva tisíce slov. Po srpnové okupaci roku 1968 byl sesazen z místa ředitele Ústavu makromolekulární chemie a jeho jméno se nesmělo objevit ani na tablu vyučujících na VŠCHT, pokračovat mohl už jen jako řadový pracovník. V 70. letech mu bylo opět umožněno vycestovat do zahraničí. Mohl se tak účastnit soudních sporů týkajících se patentů i chemických konferencí. V roce 1991 mu byl udělen čestný doktorát dvěma americkými univerzitami: University of Illinois v Chicagu a Polytechnic University v Brooklynu v New Yorku. V roce 1993 také Univerzitou Karlovou. V roce 1990 byl zvolen prezidentem Československé akademie věd (ČSAV) a setrval na této pozici až do roku 1993. Stal se také jedním ze zakládajících členů Učené společnosti ČR. V témže roce po něm pojmenován asteroid Wichterle.

Otto Wichterle zemřel ve věku 84 let 18. srpna 1998. Je pohřben na Městském hřbitově v Prostějově. Od roku 2001 je udělována cena Otto Wichterleho významným zahraničním pracovníkům v chemických oborech k ocenění jejich zásluh o rozvoj české vědy. Jeho vynález pomáhá korigovat zrak milionům lidí po celém světě.

Zdroje: csch.cz, vscht.cz, cuni.cz, wikipedia.org