Zpráva o fenomenálním úspěchu skotských vědců obletěla svět 22. února 1997. Prvním savcem naklonovaným z dospělých buněk se stala ovce plemene Finn Dorset, kterou její tvůrci pojmenovali po country zpěvačce Dolly Parton. Tým vědců z Edinburské univerzity, tak dokázal něco, co do té doby bylo považováno za nemožné.
Koncept klonování savců, dokonce i lidí, nebyl v době narození Dolly nový. V přírodě se přirozeně vyskytují geneticky identičtí jedinci v podobě jednovaječných sourozenců, nicméně v těchto případech pocházejí z jedné zygoty neboli oplozeného vajíčka. Takový způsob klonování bylo možné u savců laboratorně replikovat již od 80. let.
Dolly tak nebyla první naklonovaným savcem. Tím byla jiná ovce, která byla naklonována z embryonální buňky a narodila se v roce 1984 v britské Cambridge. Výjimečnost Dolly spočívala v tom, že byla vytvořena z dospělých buněk. Byla naklonována z buňky odebrané z mléčné žlázy šestileté ovce plemene Finn Dorset a neoplodněné vaječné buňky plemene Blackface. Oplodněné embryo donosila ovce plemene Blackface, jenž je (jak už její jméno napovídá) charakteristická tmavým zbarvením obličeje. Když se Dolly 5. června 1996 narodila, bílé zbarvení obličeje bylo prvním znamením, že se jedná o klon, naopak černý obličej by naznačoval, že je geneticky příbuzná se svou náhradní matkou. Protože specializovaná buňka, kterou vědci použili pro klonování, pocházela z mléčné žlázy, rozhodli se vědci nově narozenou ovci pojmenovat po americké zpěvačce Dolly Parton, která disponuje výrazným poprsím. Ačkoli způsob, jakým jméno bylo vybráno, způsobil poprask, samotnou legendu country to nijak neurazilo a brala situaci se značným nadhledem.
Dolly byla výsledkem pokusů v institutu Roslin, výzkumném ústavu živočišných věd, který je součástí University of Edinburgh, které byly motivovány snahou o vyvinutí lepší metody produkce geneticky modifikovaných hospodářských zvířat. Cílem bylo vnášení nových genů do hospodářských zvířat, tak aby vykazovala nové vlastnosti, které pak mohou být předávány jejich potomkům. Klonování bylo dalším krokem v tomto výzkumu. Vědci z týmu vedeným profesorem Ianem Wilmutem se také chtěli dozvědět více o tom, k jakým buněčným změnám dochází během vývoje a zda je možné použít specializovanou buňku k vytvoření celého nového zvířete. To, že tým profesora Wilmuta dosáhl fenomenálního úspěchu, bylo drženo pod pokličkou, až do doby, kdy byl výzkum připraven k publikování. Narození tak bylo oznámeno 22. února 1997. Z celého světa se do Skotska začaly sjíždět zpravodajské štáby, aby pořídily záznam s prvním savcem, naklonovaným z buňky dospělého zvířete a rozhovory s jejími tvůrci. Zároveň se také rozpoutala debata o etice klonování.
Po roce jejího života ukázala analýza DNA, že její telomery jsou kratší, než by se dalo očekávat u normální ovce stejného věku. Telomery se nacházejí na koncích ramen chromozomů DNA a chrání ji před poškozením. V rámci procesu stárnutí se telomery postupně zkracují, což může způsobit, že je DNA náchylnější k poškození. Předpokládá se, že Dolly měla kratší telomery proto, že její DNA pocházela z dospělé ovce. Rozsáhlá zdravotní vyšetření Dolly však v té době neodhalila žádné onemocnění, které by mohlo přímo souviset s předčasným nebo zrychleným stárnutím. Dolly strávila celý svůj život ve stádu ovcí v institutu. Neprojevovaly se u ní žádné potíže s plodností. Během svého života přivedla na svět šest jehňat.
Na podzim roku 2001 začala Dolly chodit strnule. Rentgenové vyšetření ukázalo, že trpí artritidou. To ještě dále prohloubilo podezření, že klonovaná zvířata podléhají předčasnému stárnutí. Ačkoli nebyla příčina nemoci odhalena, nasazená léčba u Dolly zabrala. Na začátku února 2003 si ošetřovatel povšiml, že má Dolly potíže s dýcháním. Dne 14. února 2003 bylo provedeno CT vyšetření. Ukázalo se, že má nádorové onemocnění. Ještě téhož dne byla utracena. Její tělo bylo věnováno Skotskému národnímu muzeu v Edinburghu, kde se stala jedním z magnetů stálé expozice. Dolly je po rozsáhlé rekonstrukci muzea opět vystavena v rámci interaktivní výstavy, která představuje výzkum The Roslin Institute.
Zdroje: nms.ac.uk, ed.ac.uk, britannica.com, dailyrecord.co.uk
Zdroj fotografií: Profimedia