Ve stínu TGM: Dobrodruh Štefánik byl klíčovou postavou vzniku Československa, nejvíc se připomíná jeho nevyjasněná smrt

Rodák ze západoslovenské obce Košariská byl jednou ze stěžejních postav, která díky svým kontaktům v zahraničí hrála důležitou roli ve snaze o sebeurčení národa. Jakým způsobem se tento zastánce myšlenky jednotného československého národa, jehož životní dráha skončila předčasně kvůli tragické nehodě, zasadil o samostatný československý stát?

Milan Rastislav Štefánik se narodil do rodiny evangelického faráře. Jeho otec Pavol Štefánik byl nadšený slovenský národovec, a jeho syn tak měl doma nejen vlastenecké zázemí, ale i dostatek slovensky psaných knih ke studiu. Mladý Štefánik dosahoval ve škole výborných studijních výsledků. Po maturitě odešel do Prahy, kde studoval stavební inženýrství na České technice. V Praze se také seznámil s výraznou postavou československé meziválečné politiky Vavro Šrobárem. Oba muže nejprve spojilo členství v Detvanu, spolku slovenských akademiků působících v Praze, jehož předsedou se Štefánik také později stal.

Student i publicista

Štefánik ovšem studium na technice nedokončil. Po čtvrtém semestru studia zanechal a na podzim roku 1898 se zapsal ke studiu astronomie a fyziky, která se vyučovala na filosofické fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. V té době již byl silně ovlivněn Masarykovými myšlenkami a nebál se je nahlas proklamovat. V roce 1903 začal vycházet Šrobárův časopis Hlas, kde Štefánik vypomáhal s redigováním umělecké a literární rubriky. Jako publicista přispíval do realistického časopisu Čas, zaměřoval se hlavně na představování slovenských témat českému publiku a varoval před postupující maďarizací. V roce 1904 ukončil studia a byl promován doktorem.

Dobrodruh ve službách vědy

Ve stejném roce, v němž ukončil studia, zahájil vědeckou kariéru a přestěhoval se do Francie. Po počátečních potížích se etabloval jako nadějný vědecký pracovník. Působil ve hvězdárně v Meudonu u profesora Janssena, kde se věnoval výzkumu a intenzivně publikoval. Po odchodu z hvězdárny také prokazoval svou dobrodružnou povahu. V roce 1907 vedl vědeckou výpravu do Turkestánu, jejímž cílem bylo pozorování zatmění Slunce, tuto příležitost využil k procestování Ruska a střední Asie. Také zorganizoval výpravu do severní Afriky, kde hledal vhodné místo pro vybudování hvězdárny. V roce 1910 byl vyslán francouzským Úřadem pro zeměpisné délky pozorovat průlet Halleyovy komety na Tahiti, v roce 1912 ho ta samá instituce pověřila pozorováním zatmění v Brazílii. Následujícího roku získal, už jako francouzský občan, kříž Rytíře čestné Legie. Na frontu 1. světové války nastoupil Štefánik po absolvování letecké školy v Chartres. Už jako letec se zasazoval o vybudování československé letecké jednotky a navíc se podílel na vybudování francouzské meteorologické služby, za obé obdržel francouzský Válečný kříž. 

Otevíral dveře

Po havárii svého stroje na srbské frontě následované léčbou vleklých žaludečních potíží se Štefánik vrátil do Paříže, kde byl častým hostem společenských akcí a dále prohluboval své kontakty na nejvýše postavené francouzské politiky. Při tom stále neúnavně prosazoval myšlenku společného československého státu. V průběhu září 1915 se centrum československého zahraničního odboje přesunulo do Londýna a Paříže. Listopadové prohlášení takzvaného Českého komitétu zahraničního o samostatnosti československého národa bylo předznamenáním vytvoření organizační struktury a výkonného centra exilové vlády. Na něm se dohodli Masaryk s Benešem na přelomu let 1915 a 1916, jeho podobu ale výrazně ovlivnil i třetí, později přizvaný Štefánik. Byl to právě on, kdo zařídil Masarykovo přijetí u francouzského ministerského předsedy Aristida Brianda. Stěžejní byl Štefánikův podíl na vybudování Československé národní rady, opravdového výkonného centra československého odboje, které se během dvou let mělo stát uznávanou exilovou vládou. Jejím předsedou se stal Masaryk a jedním ze dvou místopředsedů se stal Štefánik. Otevíral dveře do nejvyšších pater francouzské politiky, oblibě se těšil i u konzervativních politiků, kteří rozpadu Rakouska-Uherska nebyli nakloněni.

Klíčové legie

Navíc aktivně, diplomatickými cestami, podporoval zformování československých zahraničních legií z vojáků, kteří byli buď zajati, nebo přeběhli. Představitelé Československé národní rady správně chápali, že právě vytvoření legií, které mohou pomoci vítězně ukončit válku státům Dohody, bude tím, co napomůže prosadit vytvoření samostatného státu. Štefánikovy cesty vedly do Ruska, Itálie i Rumunska. Podporu vlád k masovému náboru sice ještě nezískal, výrazně ale přispěl ke sjednocení již fungujících krajanských spolků. Ve Spojených státech se mu podařilo udělat nábor více než tří tisícovek mužů. Také se účastnil diplomatických jednání o vytvoření Československé armády. Do jejího čela prosadil francouzského generála Maurice Janina, sám se stal jeho zástupcem pro politické záležitosti.

Tragická smrt

Během cest na politická jednání se Štefánik zdržoval i v Itálii, v Římě se setkával také se svou snoubenkou, markýzou Guillianou Benzoni. Koncem března 1919 jej Masaryk pozval telegramem do Prahy, aby pomohl urovnat spory mezi francouzskou a italskou vojenskou misí. Štefánik se do vlasti nechtěl vracet vlakem a požádal generála Badoglia, náčelníka generálního štábu italské armády, o přidělení letounu. Toto rozhodnutí se mu stalo osudným. Štefánik odletěl z Itálie 4. května 1919, cílem byla Bratislava. Když se první pokus o přistání nezdařil, pilot hledal druhé místo k přistání. Při přiblížení k zemi se letadlo nečekaně zřítilo, zahynuli všichni čtyři lidé na palubě. Příčinu pádu se nepodařilo objasnit. S největší pravděpodobností se jednalo o nehodu vinou větru, technické závady nebo chyby pilota. Oficiální vyšetřování uvedlo také možnost, že Štefánik v sedadle pilota omdlel a upadl na výškové kormidlo. Podle některých teorií mohlo jít i o sebevraždu, nebo sestřelení letadla, ať už omylem, či atentátníky. 

Zásadní vliv na politiky i krajany

Štefánikova role při vyjednávání vzniku společného státu Čechů a Slováků je stěžejní. Jeho neúnavná diplomatická činnost, renomé a v neposlední řadě osobní charisma byly zásadní pro to, aby bylo Masarykovým myšlenkám popřáváno dostatečného sluchu, jak mezi politickou elitou států Dohody, tak i mezi krajanskými spolky. A to bylo zásadní pro získání podpory pro vznik Československa. Je trochu s podivem, že jeho tragická smrt je v dnešní době pohříchu připomínána víc než jeho pozoruhodný život a zejména jeho zásluhy o československý stát.

Zdroje: DEJMEK, Jindřich, 2018. Československo: Dějiny státu. Praha: Libri, Wikipedia