Letní turistická sezóna je v plném proudu a nejen po letištních halách drkotají kolečka malých, velkých i dětských kufrů. Cesta k tomuto vynálezu byla ale trnitější, než bychom předpokládali. Může za to i seximus!
Přečtěte si příběh nevyužitých patentů i vývoje turistické výbavy, bez níž bychom si dnes už těžko představili cestu na dovolenou. Nechybí ani výhled do budoucnosti.
Za vynálezce kufru na kolečkách se nejčastěji považuje Američan Bernard Sadow, pozdější majitel společnosti U. S. Luggage. Rozhodně nezahálel a byl vynálezcem v pravém smyslu toho slova. Na kontě měl přes dvacet patentů. Nápad na převratné zavazadlo dostal při návratu z rodinné dovolené, když zápasil s velkými kufry.
Sadow si doma vyrobil prototyp a osobně ho nabízel obchodním domům v New Yorku, ty ale nijak zvlášť nezaujal. Štěstí se na něj usmálo ve známém řetězci Macy’s, první kufr se prodal v roce 1970. O dva roky později si dal zavazadlo patentovat. První kufr na kolečkách až v roce 1970? Že se vám to nezdá? Máte pravdu! Sadow rozhodně nebyl prvním, koho kufr na kolečkách napadl, stal se ale prvním komerčně úspěšným vynálezcem a byznysmenem na tomto poli, proto je často uváděn jako jeho vynálezce.
Jeden z prvních patentů na kufr s kolečky patří v New Yorku usazenému Finovi jménem Theophilus Hokkanen, je z roku 1921.
Další patenty se objevily během 30. i 40. let, není ale známo, zda vznikly prototypy a nedochovaly se ani žádné dokumenty o obchodních úspěších. Menší odbočkou jsou pak vynálezy takzvaných Portable Porters, volně přeloženo přenosných portýrů. Šlo o násady na kufr, které vám umožnily rozšířit zavazadlo o kolečka a rukojeť, vlastně takové rudlíky. Pod různými názvy a značkami se prodávaly v USA i Evropě.
Velice moderní návrh, který ovšem nikdy nebyl patentován, ani nabízen komerčně, patří americké výtvarnici a cestovatelce Anitě Willets Burnham. Je mimo jiné autorkou knihy Cesta kolem světa za penny. Psal se rok 1928 a Anita tehdy přišla s nápadem kufru na kolečkách ze dvou důvodů. Byl praktický, nemusela se s ním na cestách vláčet a ještě ušetřila za portýry a nosiče. Anitin osobní kufr upravil její syn Bud, který přidal kolečka ze starého kočárku a dřevěnou teleskopickou rukojeť.
Kufr na kolečkách se dlouho považoval za produkt pro ženy, které díky emancipaci cestovaly stále častěji samy bez manžela, který by jim zavazadla nosil. Muž s kufrem na kolečkách byl něco nemyslitelného. Pravý muž si přeci kufr nosí v ruce sám, netahá ho za sebou jako slaboch.
Společnost Samsonite, která dnes patří mezi přední společnosti na poli cestovních zavazadel, svůj první kufr na kolečkách registrovala v roce 1974. O 30 let později představila takzvaný four-wheel Spinner, který má čtveřici koleček, která se točí do všech stran a kufr se tak ještě snadněji ovládá a lze s ním snadno jezdit do všech směrů.
Menší revoluci na poli kufrů s kolečky způsobil v roce 1987 pilot společnosti Northwest Airlines Robert Plath, kterým chtěl ulehčit život kolegům v mracích, pilotům i letuškám. Vytvořil první carry-on bag, malé příruční zavazadlo pro profesionály. O Plathův kufr byl velký zájem nejen mezi zaměstnanci Northwest Airlines, ale i dalších aerolinií. Pilot se rozhodl založit firmu TravelPro, která je začala pod značkou Rollaboard vyrábět. Firmu postupně rozšiřoval, začal s produkcí pro veřejnost, a tak v polovině 90. let mohl seknout s létáním a žít svůj americký sen.
Kufry se postupně dál vyvíjely a posledním krokem je asi elektrický kufr, který už nemusíte ani tahat za sebou. Naopak se na něm můžete povozit.
Úvodní foto: Profimedia