Vražda, sebevražda, nebo nešťastná náhoda? Smrt Jana Masaryka před 75 lety je stále předmětem dohadů

Před 75 lety v noci z 9. na 10. března zemřel tehdejší ministr zahraničí a syn první prezidenta Československa Jan Masaryk. Jeho tělo bylo nalezeno 10. března pod oknem koupelny jeho bytu, který se nacházel v Černínském paláci. Jeho smrt provázelo mnoho podivných okolností, které byly předmětem několika vyšetřování, z nichž to poslední nepotvrdilo cizí zavinění.

Jan Masaryk se narodil jako třetí dítě profesora Tomáše Garrigua Masaryka a jeho ženy Charlotty v roce 1886. Během studia na gymnáziu se prudce zhoršoval jeho prospěch. To nakonec vyústilo v to, že se nedostavil k maturitě a následně odjel k příbuzným do USA. V New Yorku se nejdříve živil různými nekvalifikovanými pracemi, dělal například poslíčka. Poté získal zaměstnání ve slévárně a v Connecticutu, jeho pracovní morálka ale prý nebyla dobrá. Ve Spojených státech mu také byla diagnostikována lehčí forma schizofrenie.

Před vypuknutím první světové války v roce 1913 se vrátil do Čech. Během bojů první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě a vysloužil si stříbrnou medaili za statečnost 2. třídy. Po vzniku samostatného Československa se dal do služeb ministerstva zahraničí. Od roku 1920 do roku 1925 působil jako osobní tajemník Edvarda Beneše a následně se stal velvyslancem v Londýně. Po okupaci Československa v roce 1939 se přesunul do Londýna, kde od roku 1940 působil jako ministr zahraničí v rámci exilové vlády.

Poválečné angažmá

Po návratu z londýnského exilu dál působil jako ministr zahraničí ve vládách národní fronty, včetně té Gottwaldovy. Masaryk musel čelit nové realitě, kdy se československá politika začala orientovat na Sovětský svaz. Po Stalinově odmítnutí možnosti participace Československa na Marshallově plánu v roce 1947 však začaly vyhasínat poslední zbytky nadějí na to, že by se Československo mohlo stát mostem mezi Západem a Východem.

Masaryk začal být pro komunisty nepohodlnou postavou. V roce 1947 se stal cílem neúspěšného atentátu, kdy byli třem nekomunistickým ministrům doručeny dopisové bomby. Po únorovém puči v roce 1948 byl jediným ministrem, který nepodal demisi a v podstatě tak pomohl legitimizovat vládu komunistů. Z šestadvacetičlenného kabinetu bylo pro demisi zapotřebí poloviny hlasů, chyběl však právě ten Masarykův.

Smrt před Černínským palácem

Den před svou smrtí se Masaryk věnoval běžné agendě, jednal s prezidentem Benešem v jeho vile v Sezimově Ústí. Po návratu do Prahy zamířil do svého bytu v Černínském paláci, aby si připravil projev, který měl následující den přednést v Národním shromáždění. Odpoledne se na dvacet minut sešel s britským velvyslancem, který mu tlumočil optimistické komentáře západního tisku, které v jeho osobě viděly alespoň malou naději na zachování demokracie v ČSR.

Před osmou hodinou večerní mu jeho komorník Bohumil Příhoda naservíroval večeři a otevřel okno v ložnici. Následujícího dne, přibližně v půl sedmé ráno byl Masaryk nalezen bez známek života na ulici přímo pod otevřeným oknem do koupelny jeho služebního bytu. Stopy v koupelně naznačovaly zápas, byl tam nepořádek, polštáře z ložnice byly poházeny po zemi a jeden se nacházel i ve vaně.

Již pár hodin poté byla na Národním shromáždění prezentována zpráva o jeho úmrtí, ve které se hovořilo o sebevraždě, jejíž příčinou měly být deprese. Výsledky pitvy ani vyšetřování, které převzala Státní bezpečnost, ale v té době ještě známé nebyly. O oficiální verzi pochyboval i Masarykův osobní tajemník, který poukazoval na to, že skok z těžko přístupného okna v koupelně nedával smysl.

Vražda, sebevražda, nebo nehoda?

Od počátku byl případ provázen nejasnostmi. Masarykova smrt byla vyšetřována několikrát. Nejprve v roce 1948, poté v letech 1968-1969, 1993-1996, 2001-2003 a nakonec 2019-2021. Během těchto vyšetřování se pracovalo se třemi verzemi toho, jak k úmrtí došlo. Mezi ně patřila vražda, sebevražda a smrt následkem nešťastné náhody. Vyšetřování případu v roce 2003 bylo uzavřeno s tím, že se jednalo o vraždu.

Výsledky tohoto vyšetřování však byly zpochybněny nejprve týmem výzkumného centra Nové technologie (NTC) Západočeské univerzity v Plzni a poté i v rámci obnoveného vyšetřování Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a bylo konstatováno, že není možné vyloučit žádnou ze zvažovaných vyšetřovacích verzí, i přes některé stále nevysvětlené okolnosti, jako jsou určitá specifická zranění, nebo stopy výkalů na parapetu okna vedoucí do koupelny Masarykova bytu.

I po 75 letech tak není jisté, jak se události oné noci z 9. na 10. března 1948 přesně odehrály a zda se na smrti Jana Masaryka podílely další osoby. Ve světle série nedávných úmrtí způsobených pádem z okna v řadách ruské elity si ale nelze nepovšimnout jisté podobnosti s Masarykovým případem, což může poukazovat na společný modus operandi, využívaný při likvidaci názorových oponentů.

Zdroje: pametnaroda.cz, Wikipedia, zcu.cz
Zdroj fotografií: Profimedia a Michal Klíma / Mafra / Profimedia