Její čas byl pouhopouhé prozatím: Pět písní, které zajistily Haně Zagorové nesmrtelnost

České hudební fanoušky zasáhla smutná zpráva, opustila nás „Hanička Písnička“. Hana Zagorová za svoji úctyhodnou kariéru nasbírala slušnou řádku hitů. Tady je jejich příběh.

Hana Zagorová má ve své diskografii přes 900 písní, které se těší větší, či menší oblibě u posluchačů, následující řádky tedy berte jen jako malé ohlédnutí za ikonou české a československé populární hudby.

Duhová víla

Rodačka z Ostravska měla štěstí na spolupracovníky, mezi tvůrci i mezi interprety. Zástupcem těch prvních je Karel Vágner, alias Mistr basů, který Zagorovou doprovázel i se svým orchestrem a po konci totality vydával její desky u své společnosti Multisonic. A byl taky autorem mnoha písní včetně Duhové víly, která byla úplně první, kterou ve své kariéře napsal. Mužského partu se v Duhové víle ujal další zpěvaččin osudový muž, Petr Rezek. Výsledkem je jeden z největších hitů české pop music 70. let, textem ho opatřil Pavel Žák.   

Můj čas

Slova z pera Zdeňka Borovce „Můj čas je pouhopouhé prozatím, můj čas může říct ,Já už neplatím‘,“ nepozbyla platnost ani bezmála 40 let po svém vzniku. Hudbu k ní – stejně jako k celému seriálu Sanitka, pro který byla jako ústřední píseň vytvořena – napsali Petr Dvořák a Pavel Růžička, známí jako Ormové. Společně se zpěvačkou se k mikrofonu postavili její tehdejší vokalisté, Stanislav Hložek a Petr Kotvald. Zpěvačka se nechala v několika rozhovorech slyšet, že píseň neměla příliš v lásce, protože jí přišla až budovatelsky nadšená, ale postupně si k ní našla cestu, dokonce ji zpívala s Markem Ztraceným na jeho halových koncertech.

Já se vznáším

Jaroslav Uhlíř má na kontě řadu zlidovělých melodií, ať ze své tvorby pro děti, tak pro dospělé publikum. Texty k jeho písním zpravidla tvoří Zdeněk Svěrák a Karel Šíp, sám Uhlíř moc záznamů v kolonce „textař“ nemá. A tím neslavnějším je rozhodně text k písni, která vznikla už v první polovině 70. let, ale svou opravdovou slávu získala až coby oslava letu prvního (a jediného) Čechoslováka Vladimíra Remka do vesmíru v březnu 1978. Uhlíře slogan „Já se vznáším, já si létám“ napadl za zcela nepoetické situace, a to poté, co se zbavil úporné zácpy. Když s tím přišel za Svěrákem, aby text dotvořil, ten zdvořile odmítl a doporučil kamarádovi, ať si dopíše sám i zbytek, když „z něj refrén tak pěkně vyšel“.

Je naprosto nezbytné

Po sametové revoluci se většina umělců, kteří svou popularitu získali za minulého režimu, potýkala s úbytkem popularity, protože je většina publika vnímala jako něco spojeného s minulým režimem a obdobím temna. I Hana Zagorová v první polovině 90. let omezila svou činnost, protože „měla pocit, že co měla odzpívat, už odzpívala“. Věnovala se scenáristice a manželovi Štefanu Margitovi. Zpívání jí ale chybělo, a tak se po roce 1996 naplno pustila do práce, mimo jiné našla nového spolupracovníka v Jiřím Březíkovi. Ten je také autorem téhle reklamy na pozitivní myšlení a evergreenu všech dámských jízd z roku 2000.

Spěchám

Předchozí čtveřice písní byly originály, které pro Hanu Zagorovou napsala komplet tuzemská tvůrčí esa. Zpěvačka ale samozřejmě – tak jak bylo v normalizačním Československu běžnou praxí – často zpívala i české verze převzatých písní západní provenience. Asi, asi, Černý páv, Diskohrátky nebo Spěchám měly původ u jiných autorů a interpretů, kteří o popularitě svých písní za Železnou oponou zpravidla neměli ani tušení. A samozřejmě neviděli za užití svých autorských práv ani penny, cent či Pfennig.  Konkrétně Spěchám je původně countrypopová píseň Queen Of Hearts z pera Hanka DeVito , která se dočkala mnoha provedení. To české textem opatřil Pavel Žák.

Úvodní foto: Profimedia