Amišové jsou známí svým prostým způsobem života, který je zbaven moderních vymožeností, jaké běžně v životě používáte. Tento životní styl se rodí z jejich náboženského přesvědčení, kterému jsou silně oddáni. Pro vnější svět působí Amišové kuriózně nejen díky stylu oblékání, ale třeba i způsobu dopravy.
Kořeny amišské mennonitské kultury sahají až do 16. století v Evropě, kde byli známí jako odnož mennonitů s názvem Švýcarští bratři. Amišové byli pojmenováni po Jakubu Ammannovi, který byl jejich vůdcem v 17. až 18. století.
Ve snaze uniknout náboženskému pronásledování v Evropě se v 18. století mnoho skupin Amišů přemístilo do Pensylvánie ve Spojených státech. Ostatní zůstali v Evropě a spojili se s dalšími mennonitskými skupinami. Ve Spojených státech se pak Amišové rozšířili do dalších zemí a v polovině 19. století se jejich komunita roztříštila kvůli neshodám ohledně přizpůsobení se moderní společnosti. V důsledku toho se Amišové rozdělili na dvě skupiny, kdy jedna skupina přijala jméno Amish Mennonites a tradičnější skupina přijala titul Amišů starého řádu. V roce 2010 čítala jejich celková populace v USA 249 tisíc lidí.
Amišové věří v jednoho Boha, kdy jejich víra vyžaduje životní styl plný tvrdé dřiny a disciplíny. Kromě toho také musí být pokorní, klidní a mírumilovní. Amišové fungují jako komunita, sólisti zde nemají místo. Pečlivě následují slovo bible, kdy při nedodržování církevního učení hrozí lidem vyloučení z komunity. Podle jejich přesvědčení se Amišové nemají přizpůsobovat světu. Z tohoto důvodu se vyhýbají některým moderním vymoženostem, které by jim jejich přesvědčení kazily. Nepoužívají tak například elektřinu, takže zde nenajdete televize, počítače, rádia ani telefony. Nevlastní auta, ale mohou přijmout svezení od někoho, kdo jej vlastní. K přepravě používají koně, popřípadě kočáry či povozy tažené koňmi. Fotografie nejsou povoleny, protože by mohly údajně způsobit marnivost.
Tradiční amišské školy jsou jednoduché jednopokojové domy, kde se společně učí děti 1. až 8. ročníku. Amišové jsou přesvědčeni, že je toto vzdělání pro jejich životní styl dostačující a jakékoliv další by bylo zbytečné. Chlapci jsou následně poučeni o hospodaření, zatímco dívky jsou poučeny o domácích povinnostech. Dospělé ženy se pak často setkávají, aby společně vyšívaly, nebo dělaly domácí práce společně.
Oblečení Amišů má odrážet jejich víru a vyjadřovat jejich pokoru a skromnost. Muži obvykle nosí tmavé obleky s kalhotami s kšandami, do práce mají hnědé boty, na formální příležitosti pak boty černé. Často také nosí klobouky, které mají rozměry podle věku nositele nebo jeho postavení v rámci církevních skupin. Ženy a dívky kalhoty nenosí. Jejich šatník je tvořen sukněmi či šaty v modré, hnědé, šedé nebo zelené barvě. Přes šaty pak nosí zástěru a šátek přes ramena. Na veřejnosti nosí černé punčochy, boty, šátek a čepici. Jak ženy, tak muži nesmějí mít kostkované ani proužkované oblečení, knoflíky, manžety, puky, rukavice ani kravatu. Jakékoliv doplňky, jako jsou šperky, make-up nebo tetování, jsou zakázané. Ačkoliv se zdá, že je jejich oděv vždy téměř stejný, Amišové mezi sebou poznají, kdo patří do jaké společenské vrstvy, zda se jedná o svobodnou či vdanou ženu atp. Tradiční Amišové dále věří, že Bible říká ženám, aby si nechaly narůst dlouhé vlasy a mužům, aby se přestali holit, jakmile se ožení.
Zdroj: discoverlancaster.com
Úvodní foto: Profimedia