Spojovatelka, lampář, svačinářka: Povolání, která už dávno zanikla

S tím, jak se lidstvo vyvíjí, přichází i nové technologie, které už dokázaly vymítit řadu povolání. Co bylo náplní práce spojovatelky a proč musel být lampář vysoký? Tyhle pozice už na pracovním trhu nenajdete!

Všímáte si, jak se v průběhu let mění zaměstnání, která nás živí? Dnes by vám už některá z nich patrně nepřinesla ani korunu. Přinášíme vám seznam pěti profesí, které se s postupem času vypařily. Vzpomenete si na ně ještě?

Lampář

Povinností každého lampáře bývala starost o pouliční osvětlení. Aby mohl rozsvěcet a zhasínat každou plynovou lampu ve městě, musel být pořádně vysoký. Ti nejvyšší lampáři měřili kolem dvou metrů. Jenže zatímco kolem roku 1940 měli tito vysocí pánové dostatek pracovních příležitostí, protože jen v Praze se nacházelo kolem deseti tisíc veřejných plynových svítilen, v současnosti je to přesně naopak.

S příchodem elektrického pouličního osvětlení plynové lampy téměř vymizely. A s posledními lampami na plyn v roce 1985 u nás málem definitivně zhaslo také povolání lampáře. Ovšem ne tak úplně, v roce 2002 pražský magistrát obnovil starší typ osvětlení alespoň v historickém centru, díky čemuž byste vysokého světlonoše mohli potkat například na Karlově mostě. A plynové lampy se stále udržely také v některých evropských velkoměstech, například v německém Berlíně a Düsseldorfu, v Londýně, Záhřebu nebo v americkém Bostonu. 

Spojovatelka

Pamatujete si ještě na milý hlas paní na drátě, který měl za úkol vás spojit s volaným podle vašeho zadání? První veřejná telefonní ústředna u nás vznikla v roce 1882 a nacházela se nedaleko Staroměstského náměstí. Spojování na drátě měly za úkol přes den především ženy, protože disponovaly lépe srozumitelným hlasem. Žádné telefonické hovory by se bez nich zkrátka neobešly. To se ale změnilo v osmdesátých letech s rekonstrukcí telefonické sítě, od té doby ubývalo míst, kde byly spojovatelky potřeba. Ještě v roce 1992 spojovaly se světem obyvatele ze vzdálenějších koutů republiky, například Bruntálska. A roku 2002 vymizela poslední pozice pro tuhle profesi. Zůstala pouze komunikace se zákazníky, ve které je vystřídali telefonní operátoři.

Vorař

Až pohádkově znějící povolání voraře se předávalo z generace na generaci. Plavci, jak se jim někdy také přezdívalo, měli za úkol dopravovat dřevo po vodě. Tohle povolání však s sebou přinášelo také rizika. Aby voraři dopluli bezpečně do cíle, nesměla být řeka příliš rozvodněná ani divoká. Staré řemeslo zaniklo v šedesátých letech kvůli horší splavnosti řeky i konkurenční železnici. Konkrétně bylo možné zahlédnout plout posledního voraře po Otavě a na Orlické přehradě Vltavy v září roku 1960. Dnes už by kvůli mělčinám v tocích měli i zkušení voraři problém se bez potíží dostat po řece. Voraři jsou tak u nás už jen pouhou minulostí.

Svačinář

Dnes už si možná skutečnou náplň práce svačinářů ani moc nedovedeme představit. V kostce lze shrnout, že náplní práce svačinářů bylo objednávání potravin a zásobování jídelen škol a školek. Dnes už je ale pozice, která dohlížela na řádné dodání a přípravu zdravých svačinek a nápojů už minulostí. Po roce 1989 se od ní začalo upouštět a byla nahrazena pomocnými kuchařkami.

Doručovatel telegramů

Technický pokrok vyhubil také kdysi nepostradatelné povolání doručovatele telegramů. Krátké urgentní vzkazy se slovem STOP namísto teček doručovali trpěliví poslíčci, všude, kde to bylo třeba. S příchodem mobilních telefonů a počítačových technologií vlastně nebyl jejich konec nic nečekaného. Mnohem překvapivější je období, kdy telegramům oficiálně odzvonilo. Kdo by čekal, že povolání doručovatele telegramů skončilo nejpozději už v devadesátkách, tak by se mýlil. Oficiálně telegrafickou službu Česká pošta ukončila až 1. dubna 2010. Ještě za rok 2009 přitom dohromady obdrželi její doručovatelé 756 telegramů.

Zdroje: prace.cz, peníze.cz, ceskatelevize.cz
Zdroj fotografií: Shutterstock