50 nejlepších alb: Andy Warhol v roli producenta? The Velvet Underground!
Redakce
Za další zásadní deskou se musíme podívat do roku 1967. Tou dobou u nás vládli komunisti a hlavní postavy, jako byl třeba tehdejší prezident Antonín Novotný, varovaly před přílišnou demokratizací společnosti, která by mohla vést až k podpoře imperialistických snah. V USA se zase naplno rozjely květinové děti a hnutí hippies bylo na svém pomyslném vrcholu. V té době vzniklo jedno z nejvlivnějších hudebních alb všech dob. Eponymní debut The Velvet Underground & Nico.
Andy Warhol producentem
Celou tuhle partu i desku samotnou dal dohromady Andy Warhol, který je uváděn jako producent a manager skupiny, i když s produkcí hudebních desek neměl do té doby žádné zkušenosti. Právě on stál za nápadem, aby se ke skupině přidala i německá zpěvačka Nico. Údajně totiž nevěřil, že by Lou Reed zvládl pěvecky utáhnout celou desku. Kompletní sestava tedy byla Lou Reed, John Cale, Sterling Morrison, Maureen Tucker a Nico. Právě tahle parta se v polovině roku 1966 potkala ve studiu na Manhattanu, kde většinu písní na desku nahráli za pouhé čtyři dny. Celý projekt financoval právě Andy Warhol. I když je uváděn jako producent desky, místo klasické produkce držel nad kapelou spíše ochrannou ruku.
Tím opravdovým producentem byl Tom Wilson, kterého ke kapele přivedla nahrávací společnost MGM. Právě on se podílel na tvorbě většiny skladeb. Lou Reed například uvedl: "Andy Warhol dokázal absorbovat veškerý tlak, ale tím skutečným producentem byl Tom Wilson. On stojí za písní Sunday Morning, za nápadem zapojit violu nebo za nápadem zdvojovat zvukové stopy." Lou Reed popsal pozici Warhola jako producenta ve smyslu filmové produkce. Doslova řekl: "Andy Warhol byl deštníkem, který nás chránil před všemi útoky, když jsme byli ještě malou kapelou." Deska na první poslech zaujala Reedovými texty, které byly plné drog a zvráceného sexu. Tato témata nejotevřeněji prezentuje v písních Heroin a Venus In Furs, ale i hudba Velvet Underground byla stejně radikální jako jejich slova. Dokládá to strnulá disharmonie skladby European Son, znepokojivá malebnost All Tomorrow's Parties nebo neklidná dynamika zmiňovaného Heroinu.
50 nejlepších alb: Debut Patti Smith odstartoval éru punkrocku
První artrockové album
Deska se přitom ze začátku skoro neprodávala a trvalo skoro deset let, než dosáhla na první milion prodaných kusů. I tak se stala vzorem pro další generace a žánry, jako glam rock, punk, new wave, gothic rock, noise a téměř všechny další hudební směry "nalevo" od rockového mainstreamu. Deska překvapuje i neuvěřitelnou různorodostí skladeb. Najdeme zde dream pop, jako je tomu u písně Sunday Morning, tvrdý garážový rock u Waiting For The Man, na kost obnažené R'n'B v písní There She Goes Again, jazzrockovou pecku The Black Angel's Death Song i krotký love song I'll Be Your Mirror.
The Velvet Underground & Nico je považována na první artrockové album v historii, které spojuje zasněné drogové balady se syrovým zvukovým experimentováním, které skupině umožnil svými penězi i sociálním postavením Andy Warhol. Právě díky němu skupině do tvorby nikdo nekecal a mohla dělat, co chtěla. Do toho pro desku navrhl i legendární obal s nakresleným banánem. Lou Reed líčil warholovský newyorský polosvět, kde vládly tvrdé drogy a sexuální experimenty. To vše dělá z jejich společného debutu stále ohromující desku, která dodnes inspiruje tvůrce po celém světě. Bez desky The Velvet Underground & Nico bychom neznali Davida Bowieho, The Jesus and Mary Chain, Ramones, Joy Division a spoustu další kapel.
The Velvet Underground & Nico – The Velvet Underground & Nico
Datum vydání: 12. 3. 1967
Délka: 47:51 minut
Singly: All Tomorrow's Parties / I'll Be Your Mirror, Sunday Morning / Femme Fatale
50 nejlepších alb hudební historie podle Expres FM
10. The Velvet Underground & Nico – The Velvet Underground & Nico
11. Primal Scream – Screamadelica
12. David Bowie – The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And The Spiders From Mars
13.Oasis – Definitely Maybe
14. Prince – Purple Rain
15. The Clash – London Calling
16. Beastie Boys – Paul's Boutique
17. The Smiths – The Queen Is Dead
18. Lauryn Hill – The Miseducation Of Lauryn Hill
19. The Rolling Stones – Exile On The Main St.
20. Massive Attack – Blue Lines
21. Pink Floyd – The Dark Side Of The Moon
22. U2 – The Joshua Tree
23. The Beach Boys – Pet Sound
24. Amy Winehouse – Back To Black
25. The Beatles – Abbey Road
26. Miles Davis – Kind Of Blue
27. Public Enemy – It Takes A Nation Of Millions To Hold Us Back
28. Pixies – Doolittle
29. Sex Pistols – Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols
30. Björk – Debut
31. The Cure – Disintegration
32. R.E.M. – Automatic For The People
33. Bob Dylan – Blonde On Blonde
34. The Strokes – Is This It
35. Fleetwood Mac – Rumours
36. Daft Punk – Homework
37. Wu-Tang Clan – Enter the Wu-Tang (36 Chambers)
38. The Doors – The Doors
39. Stevie Wonder – Songs In The Key Of Life
40. Led Zeppelin – Led Zeppelin II
41. Aretha Franklin – I Never Loved A Man The Way I Love You
42. Dj Shadow – Endtroducing…..
43. My Bloody Valentine – Loveless
44. Blur – Parklife
45. AC/DC – Back In Black
46. Kanye West – My Beautiful Dark Twisted Fantasy
47. Patti Smith – Horses
48. The Stone Roses – The Stone Roses
49. Black Sabbath – Paranoid
50. The Streets – Original Pirate Material
Expres FM představuje žebříček 50 nejlepších alb v hudební historii podle Expres FM. Vlado a Radek v rámci své Večerní show představí ve vysílání vždy jednu nahrávku týdně, logicky tak posluchače čeká edukativní a zábavné hudební putování na celý rok. Žebříček zásadních alb není časově ani žánrově omezen. Jediné pravidlo, kterým jsme se řídili, je, že se musí jednat o řadová alba. Na této nejenom časově náročné akci se podíleli i ostatní moderátoři rádia Expres FM, společnými silami vytvořili úctyhodný a především pestrý seznam, a to dle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Pokud se trefíme do vašich představ či vkusu, nestyďte se nám dát vědět. A pokud ne, napište nám taky.
Kam dál? 50 nejlepších alb: The Doors inspirují dodnes
Foto: The Velvet Underground / Universal Music
