50 nejlepších alb: Debut Patti Smith odstartoval éru punkrocku
Redakce
Psal se rok 1975, když se v Československu stal prezidentem Gustav Husák a v televizi měl premiéru seriál Chalupáři. V témže roce se mimo jiné objevila firma Microsoft, Sex Pistols odehráli svůj první koncert, byla založena kapela Iron Maiden, narodili se David Beckham, Radek Honc nebo 50 Cent. Taky skončila válka ve Vietnamu.
A v New Yorku se nahrávalo album, které zamávalo hudebním průmyslem.
U nahrávací společnosti Arista Rerords vydala Patti Smith v listopadu 1975 svůj debut Horses, který následně formoval newyorskou punkrockovou scénu. A přitom vše mohlo být úplně jinak. Hned v úvodu nahrávání se totiž měnil producent desky. Původně Patti Smith počítala s Tomem Dowdem, ten ale pracoval pro konkurenční label a tak se začala poohlížet po jiném. A vypomohl její baskytarista Ivan Král, který se znal Johnem Calem, členem skupiny The Velvet Underground. Ivan Král dal oba dohromady a nebýt jeho, tak deska Horses zní možná úplně jinak.
“Ježíš zemřel za hříchy ostatních, ne za ty moje”
Tahle provokativní a pro mnohé kontroverzní věta odstartuje nejen debutovou desku skladatelky, textařky, básnířky Patti Smith, ale vlastně také éru newyorského punkrocku.
Celá deska je vystavěna na jednoduchých akordech protkaných poetickými texty čerpající z témat jako rodina, rockové ikony, imaginární příběhy. Původní představa o tom jak by deska měla znít, a sice aby se určití lidé přestali cítit osamoceni, právě u Calea narazila. Paradoxně ovšem tyto rozdílné pohledy a neshody mezi kapelou a producentem měly pozitivní dopad na finální zvuk a vyznění celé nahrávky. Středobodem celé desky Horses jsou básnické texty Patti Smith, které si můžete nejvíce užít v devítiminutové skladbě Land, což je mistrovské dílo, odkazující například na Williama Burroughse – duchovního otce generace beatníků, zakladatele cyberpunku a zároveň stvořitele pojmu heavy metal.
Velmi výraznou skladbou, která zároveň celou prvotinu Horses uzavírá, je Elegie, která vzdává hold několika zesnulým hudebníkům nedávné rockové historie (Jim Morrison, Janis Joplin). Tato nezvykle vyklidněná píseň stojí pouze na kytaře, base a klavíru.
Čtěte také: 50 nejlepších alb: Heavy metal bez zbytečného vzteku, to je Paranoid od Black Sabbath
Vychrtlá holka z New Jersey s akcentem řidiče kamionu
Od širší veřejnosti se albu dostávalo spíše vlažného přijetí, v USA obsadilo 47. místo albového žebříčku. Přímo ódy na něj ale pěli kritici, kteří titul Horses vynášeli do nebe. Hudební novinářka Marry Anne Cassata prohlásila, že se jedná o jeden z nejoriginálnějších debutů, který kdy byl nahrán. John Rockwel z Rolling Stone zase na adresu nahrávky uvedl, že je úžasná díky své lyrice, která uznává ohromující sílu slova a svými tématy se dostává daleko za hranice ostatních rockových interpretů. Z Patti Smith se stala punková básnířka, jakou svět do té doby neznal. Její chaotická poezie na desce Horses řve hladem po poctivosti a kráse. Patti Smith se ve velké části svých textů inspirovala u francouzského básníka Arthura Rimbauda, přičemž některé z textů jsou autobiografické a některé jsou zakořeněné ve snech a fantaskních scénářích.
Samotná Patti Smith zvuk nahrávky charakterizovala jako tříakordový rock. Jednotliví hudebníci často improvizovali, čímž se odlišovali od zbytku punkové scény. Svůj zvuk také obohacovali o další žánry – ať už je to reggae v singlu Redondo Beach nebo jazz v singlu Birdland. Z Horses se tak stalo jedno z nejzásadnějších rockových alb všech dob, upevnilo vliv Patti Smith nejenom na newyorskou scénu. Mnozí jej považují za vůbec první punkrockové album vůbec, byť takhle žánrově specifické určitě není. Faktem zůstává, že se považuje za průlomové mistrovské dílo minimalistické originality a poetické improvizace.
V roce 2009 se nahrávka dokonce dostala do knihovny amerického kongresu jako kulturně a historicky významné dílo. Nebýt Patti Smith a jejího debutu, tak dnes možná neznáme interprety jako R.E.M., PJ Harvey nebo Razorlight.
Patti Smith – Horses
Datum vydání: 10. 11. 1975
Délka: 43:10 minut
Singl: Gloria
Přelomový obal
Titulní fotografii pro Horses pořídil Robert Mapplethorpe v podkrovním bytě svého partnera Sama Wagstaffa v Greenwich Village. Patti Smith je na ní zahalená do přirozeného světla, v obyčejné bílé košili, kterou si koupila v obchodě Armády spásy na Bowery, přes rameno si přehodila černou bundu a nechybí ani její oblíbená černá stuha. Na bundě má koňský špendlík, který jí dal Allen Lanier. Smith popsala svůj vzhled jako vzpomínku na francouzského básníka Charlese Baudelaira a zavěšené sako pak odkazuje na Franka Sinatru. Sama pak na fotografování vzpomíná:“ “Mapplethorpe pořídil asi dvanáct snímků a asi u osmého řekl: ‘Mám to.’ Řekla jsem: ‘Jak to víš?’ a on řekl: ‘Prostě vím,’ a já řekla: ‘Dobře.’ A bylo to.” Černobílé zpracování a androgynní póza byly odklonem od typických propagačních fotografií tehdejších zpěvaček. Vedení nahrávací společnosti chtělo na fotografii provést různé změny, ale Patti jejich návrhy odmítla.
Punkrock kombinuje s poezií
Popsat ve zkratce hudební kariéru americké zpěvačky, skladatelky, spisovatelky a básnířky Patti Smith je vskutku nelehká věc. Rodačka z amerického Chicaga se stala díky svému debutovému albu Horses nedílnou součástí punkrockového hnutí. Ve své tvorbě mísí poezii s punkrockem, je nositelkou nejrůznějších prestižních cen z oblasti hudby i literatury a ne nadarmo je zařazena na seznam největších umělců všech dob. Patti Smith k dnešnímu dni vydala jedenáct studiových nahrávek. Mezi její nejznámější skladby patří Because The Night, kterou složila spolu s Brucem Springsteenem.
Jejím prvním manželem se stal Fred “Sonic” Smith, kytarista MC5. Kolují zvěsti, že Patti si ho vzala jen proto, aby si nemusela měnit své příjmení. Každopádně spolu mají dva potomky, syn Jacskon se v roce 2009 oženil s Meg White, jednou polovinou The White Stripes, dcera Paris je hudební skladatelkou. Patti Smith byla vychována jako jehovistka a měla silnou náboženskou výchovu i biblické vzdělání. Jako teenager opustila organizované náboženství, protože cítila, že je příliš omezující.
Žebříček 50 nejlepších alb hudební historie podle Expres FM
Expres FM představuje žebříček 50 nejlepších alb v hudební historii podle Expres FM. Vlado a Radek v rámci své Večerní show představí ve vysílání vždy jednu nahrávku týdně, logicky tak posluchače čeká edukativní a zábavné hudební putování na celý rok. Žebříček zásadních alb není časově ani žánrově omezen. Jediné pravidlo, kterým jsme se řídili, je, že se musí jednat o řadová alba. Na této nejenom časově náročné akci se podíleli i ostatní moderátoři rádia Expres FM, společnými silami vytvořili úctyhodný a především pestrý seznam, a to dle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Pokud se trefíme do vašich představ či vkusu, nestyďte se nám dát vědět. A pokud ne, napište nám taky.
47. Patti Smith – Horses
48. The Stone Roses – The Stone Roses
49. Black Sabbath – Paranoid
50. The Streets – Original Pirate Material
Kam dál? 50 nejlepších alb: The Stone Roses položili svým debutem základy britpopu
Titulní foto: Sony Music
