Ostatní

50 nejlepších alb: Neskutečně hlasitá krása plná bolesti a zpětných vazeb, to jsou My Bloody Valentine

Redakce

Není na světě mnoho kapel, kterým by k dosažení úspěchu a získání si respektu od fanoušků i hudebních kritiků stačila pouhá dvě alba. V případě té, která v našem žebříčku obsadila 43. místo, vám buď jejich tvorba vůbec nic neříká, nebo na ni nedáte dopustit. Nic mezi tím.

13. 09. 2021

V roce kdy z ČSSR odchází poslední sovětský voják, na Letné je instalován pražský metronom a z výrobního pásu sjel poslední Trabant, vychází i elpíčko které je mnohými označováno jako “to, které vše odstartovalo” nebo “game changer” a podobně. Čeká nás pohled na desku Loveless dublinské party My Bloody Valentine.

Těžko definovatelná křehkost

Řekněme si to na rovinu, skladby My Bloody Valentine jsou zahalené do vrstev plných vazeb a loopů, vokály rozvrstvené a zkreslené, koncerty jsou pak neskutečně hlasité, takřka na hranici bolesti. A přesto je v jejich tvorbě poetika i jakási těžko definovatelná křehkost. Irští My Bloody Valentine dělají od svých začátků vše malinko jinak a bez kompromisů. Krom zvuku experimentovali i se sestavou, která se ustálila někdy v polovině devadesátých let. Stěžejní byl pro kapelu kontrakt s respektovaným labelem Creation, první regulérní nahrávka pak byla do světa vyslána v roce 1988 pod názvem Isn’t Anything. A již na ní jsou patrné revoluční nahrávací i produkční techniky a de facto s ní kvartet pokládá stavební kameny žánru shoegaze. Hudební veřejnost je nadšena a jen těžko popisuje originální tvorbu, která je hodně o pocitech. “Nejlepší deska osmdesátých let” nebo “jedna z nahrávek, kterou musíte slyšet, než zemřete” – takových pozitivně laděných přívlastků se jí dostalo. Zároveň byla připravena živná půda pro milník v dějinách moderní hudby, album Loveless, na kterém My Bloody Valentine dotáhli k dokonalosti to, co na debutu naznačili – experimentování s kytarovým vibratem, nestandardní ladění, digitální samplery a pečlivé produkční metody. A právě tady začíná náš dnešní příběh, v roce 1991.

Čtěte také: 50 nejlepších alb: The Stone Roses položili svým debutem základy britpopu

Nepřekonatelná nahrávka

Tři roky před tím, než se label Creation začal díky spolupráci s Oasis topit v penězích, měla tahle nahrávací společnost naopak obrovský problém udržet se nad vodou a prakticky přežívala stylem z ruky do huby. Nemalou zásluhu na neutěšeném cash flow firmy měl i frontman My Bloody Valentine Kevin Shields. Kapela se totiž ve snaze najít dokonalé podmínky pro nahrávání dokonalého zvuku na svou druhou desku přestěhovala z jednoho studia do dalšího hned devatenáctkrát, což šéfům Creation Records odčerpalo značnou část peněz z účtu (údajně stálo nahrávání na tehdejší dobu astronomických 270 tisíc liber) a přidělalo spoustu šedin a vrásek.

Oběti v podobě dva roky trvajícího procesu nahrávání, jak se ukázalo později, nebyly zbytečné. Deska Loveless prakticky stanovila základy pro styl, kterému byla přiřknuta (původně hanlivá) škatulka “shoegaze”. Za tímto termínem se schovává nesmělé chování muzikantů a jejich zírání na nohami obsluhované pedály s různými kytarovými efekty. Ty byly v roce 1991 na velkém vzestupu a spousta kapel se v nich spíše ztrácela. Množství prvků a efektů bylo pro tvorbu tehdejších kapel kontraproduktivní až skličující. Ne tak co se My Bloody Valentine týká. Těm se podařilo spletí “kytarových krabiček” prokličkovat zcela výjimečným způsobem, což byl jeden z důvodů proč se na další desku čekalo dlouhé roky.

Byla to nahrávka, která mnohým ukázala směr, kudy se bude ubírat indie scéna. Mnozí ji uvádějí jako svůj vzor, který se nedá moc překonat. Slovy již zmíněného Kevina Shieldse: “Toho jsme si bohužel, co se další naší tvorby týká, byli paradoxně vědomi i my sami.” Beztvaré, nemožně zkreslené kytarové party Kevina Shieldse skvěle doplňují takřka šeptané melodie zpěvačky Bilindy Butcher, která používá svůj hlas jako další nástroj. Na albu Loveless se střídají uječené noisové tracky s jemnými ale zároveň dunivými baladami, což ukazuje na fakt, že se kapela nehonila jen za hlukem, ale měla i slušný skladatelský backround.

Na adresu desky se vyjadřovala pochvalně celá řada periodik a umělců samotných. Magazín Clash Loveless označuje jako Opus Magnum žánru shoegaze, Robert Smith z The Cure jí řadí mezi své top desky, obdivně se k druhé desce My Bloody Valentine vyjadřují i Brian Eno nebo Billy Corgan z The Smashing Pumpkins.

My Bloody Valentine se díky své druhé desce Loveless stali inspirací pro další nahrávky kapel jako The Boo Radleys, Ride, Dinosaur jr., Slowdive a podobně. Zcela evidentní vliv měla i na k životu probírající se hudební scénu Madchesteru. V žebříčku 50 nejlepších alb hudební historie podle Expres FM, v žádném případě tahle deska chybět nemůže a obsadila 43. místo.

My Bloody Valentine – Loveless
Datum vydání: 4. 11. 1991
Délka: 48:31 minut
Singly: Only Shallow, When You Sleep, Soon

50 nejlepších alb: Kanye West svým skvělým albem nastolil nadvládu rapu

A co dál?

Přestože náš příběh končí na pomyslném vrcholu, dalo by se říct happy endem, opak je pravdou. Krátce po vydání alba se cesty kapely a vydavatelské společnosti rozcházejí. Důvodem jsou osobní vztahy Kevina Shieldse a manažera společnosti Alana McGeeho, v neposlední řadě i dlouhý nahrávací proces. V roce 1992 uzavírají My Bloody Valentine smlouvu s Island Recors a začíná se s budováním vlastního nahrávacího studia v Londýně, které bylo díky technickým problémům dokončeno až v roce 1993. Následně z původní sestavy zůstávají v kapele jen Kevin a Bilinda, kteří se naplno vrhli do nahrávání třetí desky s termínem dokončení v roce 1998. Pobyty ve studiu byly údajně velmi plodné, minimálně půlka materiálu byla ale vyhozena. Kapela se následně na několik let odmlčí a na scénu se vrací až v roce 2008, kdy po dlouhé době vystoupila živě. Následuje poměrně masivní turné, jen 200 tisíc liber bylo utraceno za nástrojové vybavení, na které nikdo nesáhl od roku 1992.

Zakrátko se kapela opět odebrala do studia, takřka v původní sestavě, dokončit třetí nahrávku. Pod názvem m b v vyšla 2. března 2013, v červnu téhož roku ji pak My Bloody Valentine představili na prvním koncertě u nás. Nový materiál měl být mezi námi již několik let, ale jeho vydání se stále odsouvá a jediným, kdo zná přesný termín, je asi jen Kevin Shields sám. Pokud vás My Bloody Valentine baví, zkuste kapely The Jesus And Mary Chain, Slowdive, Ride, Lush, Chepterhouse, Cocteau Twins, Dinosaur Jr. nebo Sonic Youth.

50 nejlepších alb hudební historie podle Expres FM

43. My Bloody Valentine – Loveless
44. Blur – Parklife
45. AC/DC – Back In Black
46. Kanye West – My Beautiful Dark Twisted Fantasy
47. Patti Smith – Horses
48. The Stone Roses – The Stone Roses
49. Black Sabbath – Paranoid
50. The Streets – Original Pirate Material

Expres FM představuje žebříček 50 nejlepších alb v hudební historii podle Expres FM. Vlado a Radek v rámci své Večerní show představí ve vysílání vždy jednu nahrávku týdně, logicky tak posluchače čeká edukativní a zábavné hudební putování na celý rok. Žebříček zásadních alb není časově ani žánrově omezen. Jediné pravidlo, kterým jsme se řídili, je, že se musí jednat o řadová alba. Na této nejenom časově náročné akci se podíleli i ostatní moderátoři rádia Expres FM, společnými silami vytvořili úctyhodný a především pestrý seznam, a to dle svého nejlepšího vědomí i svědomí. Pokud se trefíme do vašich představ či vkusu, nestyďte se nám dát vědět. A pokud ne, napište nám taky.