57 let od premiéry pohádky Mrazík: Jaké byly osudy hlavních protagonistů?
Redakce
Alexandr Chvylja – Mrazík
Sovětský herec švédského původu Alexandr Chvylja, vlastním jménem Alexander Bressem, se narodil 15. července 1905. Se svou rodinou žil v malé vesnici nedaleko ukrajinského Doněcku. Vybral si studium na herecké škole a po jejím absolvování působil v divadle v Charkově. Od roku 1946 se už věnoval pouze filmovému herectví. Na svém kontě má účinkování ve více než čtyřiceti filmech, ale žádná role jej neproslavila tolik, jako role Mrazíka. Tuto roli poté ztvárňoval i nadále, a to při tradičních novoročních oslavách v Kremlu. Zemřel 17. října roku 1976 v Moskvě.
Zpěvák Marek Ztracený se pochlubil svým novým domovem
Natalia Sedych – Nastěnka
Ruská herečka a tanečnice Natalja Sedych se narodila 10. července 1948 v Moskvě. Ve čtyřech letech se vzhlédla v krasobruslení a díky svému uměleckému talentu skutečně dosáhla toho, že byla už v tak útlém věku přijata do oddílu a brzy se o ní mluvilo jako o velkém talentu a nejmladší krasobruslařce v SSSR. Právě na ledě v sobě objevila i značné taneční nadání, které ji nakonec přivedlo až na Choreografickou a baletní školu při Velkém divadle. Před filmovou a televizní kameru se dostala ještě před Mrazíkem, kdy jako dítě účinkovala v reklamě a ve vzdělávacím filmu. V patnácti letech nastudovala pro jeden z krasobruslařských festivalů působivou etudu na téma „Umírající labuť“, v níž zaujala režiséra Alexandra Roua, který zrovna hledal představitelku Nastěnky. Natalja sice měla z role obrovskou radost, ale kvůli natáčení jí nezbýval téměř žádný čas na studium. Nakonec ale studium i roli zvládla a nastoupila do baletního sboru Velkého divadla. Kromě toho se zpočátku i nadále věnovala filmu, později ale začala filmové nabídky odmítat a věnovala se výhradně divadelní kariéře. Jako primabalerína Velkého divadla v Moskvě pak procestovala kus světa, tančila hlavní role v „Louskáčkovi“, „Šípkové Růžence“ a mnoha dalších baletních dílech. Slavná Maja Plisecká si ji vybrala do baletního zpracování Anny Kareninové, což Sedychová považuje za svůj největší úspěch. Po ukončení baletní kariéry přijala angažmá v moskevském divadle U Nikitské brány, kde působí dodnes.
Geografické chyby ve filmech, kterých jste si možná nevšimli
Inna Čurikovová – Marfuša
Inna Čurikovová je sovětská a ruská divadelní a filmová herečka, národní umělkyně SSSR, držitelka státního vyznamenání Ruska. Narodila se 5. října 1943 v baškirském městě Belebej. Absolvovala divadelní učiliště a byla přijata do Divadla mladého diváka v Moskvě. Bylo jí dvacet, když si ji režisér Alexandr Rou vybral do role ošklivé a zlé Marfuši. Inna byla velice pohledná dívka, a když se při natáčení poprvé uviděla v zrcadle jako Marfuša, rozplakala se a chtěla utéct. Dva roky po natočení pohádky Mrazík, tedy roku 1966, se seznámila s režisérem Glebem Panfilovem, kterého si později vzala. Stala se jeho múzou, obsazoval ji do téměř všech filmových rolí. K jejím nejslavnějším rolím patří Marfuša, Johanka z Arku, Jakobína von Dutten, generálka Jepančina a další.
Eduard Izotov – Ivan
Eduard Izotov se narodil 11. listopadu 1936 v Bělorusku. Filmů, ve kterých si Eduard Izotov zahrál, bylo více než osmdesát. Svou úspěšnou kariéru nastartoval po dokončení herecké fakulty Filmové univerzity v Moskvě. V roce 1964 se zrodil legendární Mrazík. Nálepky Ivánka se Eduard už nezbavil. Jeho první manželka Inge, kterou si vzal proti vůli svých rodičů, si dokonce dělala legraci, že postavu ani nemusel nijak hrát. Sebestředný a trochu líný byl prý i ve skutečnosti. Stejně jako Ivan byl i Eduard velmi pohledný a stal se idolem mnoha dívek i za hranicí Sovětského svazu. Poté však nastal strmý pád. Začalo to tím, že se mu po dvaceti letech rozpadlo manželství s Inge. Rozvod neproběhl nijak dramaticky, šlo spíš o přátelskou dohodu. Další rána přišla zanedlouho. Eduard si chtěl s novou přítelkyní Irinou postavit dům, ale to bylo nad jejich finanční možnosti. Irina se rozhodla směnit zlaté mince, které měla schované ze svého dědictví, za dolary, a ty potom na černém trhu v centru Moskvy vyměnit za rubly. Transakci organizoval Irinin bývalý manžel, který ale na schůzku přizval i policii. U soudu herci nepomohla ani petice, kterou zorganizovala jeho bývalá žena, a pod kterou se podepsalo mnoho Eduardových kolegů. Herec byl odsouzen k třem letům ve věznici v Moskvě. Vězeňské prostředí snášel velice špatně, propadal záchvatům sebelítosti a deprese, které ho neopustily ani po propuštění, a na svobodu vyšel jako zcela zlomený člověk. Vrátil se do divadla, ale podlomené zdraví jej přinutilo hereckou kariéru ukončit. Prodělal celkem šest mozkových mrtvic, po kterých trpěl výpadky paměti. Posledního půl roku strávil v uzavřeném psychiatrickém zařízení. Zemřel 8. března 2003.
Dětské hollywoodské hvězdy vyrostly: Jak dnes vypadají a co dělají Karlík nebo Matilda?
Úvodní foto: Gorky Film Studios
Zdroj: Wikipedia
