Chlebíčky s příchutí smrti: Před 81 lety připravil hrdinný český premiér kolaborantským novinářům pohoštění s tyfem a tuberkulózou

Ve čtvrtek 18. září 1941 se odehrála schůzka v kanceláři ministerského předsedy. Té se zúčastnilo sedm významných fašisticky orientovaných novinářů. Předseda vlády Alois Eliáš si pro tyto kolaboranty připravil překvapení v podobě otrávených chlebíčků.

Na přípravě tohoto výživného pohoštění se podílel i premiérův přítel, urolog Miloš Klika, a jeho kolegové z Bakteriologického ústavu při Karlově univerzitě. 

Perzekuce

Nacisté hned po vzniku protektorátu začali s tvrdými perzekucemi vůči „nepřátelům říše“. Krátce po začátku okupace v roce 1939 začalo preventivní zatýkání v rámci Akce Mříže (Aktion Gitter), které postihlo kolem šesti tisíc osob. V témže roce byla také zahájena akce Albrecht I. Namířená proti významným odpůrcům nacismu v Čechách. Reakce české společnosti na okupaci nebyla černobílá, část české společnosti okupaci důrazně odmítla s poukazem na nutnost aktivního odporu. Zdaleka největší část ji přijala jako skutečnost, se kterou je třeba se vyrovnat, a pak tu byla část obyvatelstva, která s nacisty aktivně kolaborovala.

Pro fašistický tisk

Klíčový význam získala pro snahy okupantů skupina českých aktivistických novinářů, pocházejících z předmnichovských fašistických kruhů. Mezi nimi byli především představitelé pražských novin Vladimír Krychtálek, redaktor Venkova, Karel Lažnovský a Emanuel Vajtauer, redaktoři Českého slova, Vladimír Ryba, šéfredaktor Národní práce, Jaroslav Křemen z pondělníku A-Zet, Václav Crha z Národní politiky a Karel Werner z Poledního listu. Tato skupina, podporovaná státním tajemníkem říšského protektora K. H. Franka a německou bezpečnostní policií, prosazovala bezvýhradnou spolupráci s nacistickými okupanty. Také se neštítila podporovat tvrdé nacistické perzekuce vůči českému národu.

Skupina kolaborujících novinářů se dostala do sporu s politikou ministerského předsedy Eliáše. Tento armádní generál, bývalý legionář a 2. předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava byl angažován v odboji jako jeden z vedoucích členů podzemní odbojové skupiny Obrana Národa. Ze své pozice aktivně čelil snahám nacistické okupační správy a snažil se mírnit jejich perzekuce. Na základě iniciativy důstojníka SS Wolfganga Wolframa von Wolmara, který zastával od června 1939 do října 1943 post vedoucího „skupiny Tisk“ (Gruppe Presse), podřízené kulturně politickému oddělení Úřadu říšského protektora, mělo dojít k mediační schůzce mezi zmíněnou skupinou sedmi fašisticky orientovaných aktivistických novinářů a předsedou vlády Eliášem, který je odmítl jakkoli podpořit v otázce bojkotu protektorátního tisku, ke kterému veřejně vyzval Londýnský rozhlas.

Chlebíček s příchutí smrti

Ministerský předseda Eliáš vycítil šanci vypořádat se skupinou kolaborantů jednou provždy. Kontaktoval svého přítele, urologa Miloše Kliku, který je považován za autora myšlenky využití biologických prostředků pro likvidaci kolaborantů. Tím, kdo měl jed dodat, byl František Patočka ředitel Bakteriologického ústavu při Karlově univerzitě. Patočka požádal své kolegy Ivana Málka a Vladimíra Wagnera, aby vyšlechtili bakterie tyfu a tuberkulózy. Schůzka s novináři byla naplánována na 18. září 1941. Eliáš před schůzkou navštívil ordinaci profesora Kliky a s sebou přinesl pět obložených chlebíčků s pomazánkou a sardinkami. Bakteriální jed musel být opatrně aplikován do chlebíčku tak, aby nehrozilo, že se jimi otráví sám Eliáš. Do každého chlebíčku byly injektovány bakterie tyfu a tuberkulózy, jeden chlebíček dostal navíc injekci botulotoxinu.

Na schůzce byl určen zasedací pořádek, na kolaboranty čekala připravená místa a pro každého jeden chlebíček. Eliáš novinářům nepřislíbil podporu, při hovoru o závažných politických tématech umně odváděl téma hovoru jinam a sliboval, že na jejich témata jistě dojde v budoucnu. Výsledek schůzky byl pro novináře neúspěchem, žádného příslibu podpory se od Eliáše nedočkali.

Zdařená akce

Týden na to 25. září 1941 měla proběhnout audience stejné skupiny novinářů u prezidenta Háchy. K té ale již nedošlo, den před schůzkou Emanuel Vajtauer oznámil, že trojice jeho kolegů včetně Karla Lažnovského onemocněla chřipkou. Lažnovský byl i s kolegy hospitalizován v nemocnici na Vinohradech. Poté byly novináři přivezeni do podolského sanatoria SS, kde byla prokázána nákaza tuberkulózou. Karel Lažnovský zemřel 10. října 1941, následná pitva potvrdila, že zemřel na tyfus. Pro český fašisticky orientovaný tisk to byla tvrdá rána.

Ačkoli byl Eliáš hned po faktickém nástupu nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. září 1941 zatčen a vyslýchán Gestapem, k otravě novinářů se nedoznal. Vyšetřování chlebíčkové aféry skončilo neúspěchem a bylo uzavřeno. Generál Eliáš však byl souzen za svou činnost v odboji a popraven 27. května 1942, podíl na otravě novinářů a smrt Karla Lažnovského mu prokázán nebyl. Pravda o zapojení Eliáše do likvidace kolaborantů prostřednictvím biologické zbraně vpravené do tradiční české pochutiny tak vyšla najevo až po více než šesti desítkách let díky výzkumu historiků Jaroslava Čvančary a Jana B. Uhlíře.

Zdroje: DEJMEK, Jindřich, 2018. Československo: dějiny státu. Praha: Libri. s. 309-310; PASÁK, Tomáš a Jana PASÁKOVÁ, 1999. Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945: [nejobsáhlejší studie]. Praha: Práh. s. 321-322, Wikipedia
Foto: Atelier Langhans / Wikimedia Commons, the free media repository