Divadlo VOSTO5 slaví čtvrtstoletí. Co stojí za jejich úspěchem?
Redakce
Pražské Divadlo Vosto5 bylo založeno v roce 1996 Ondřejem Cihlářem, Davidem Kašparem a Petrem Prokopem. Jedná se o nezávislý soubor vytvářející autorské inscenace značného tematického a žánrového rozpětí spojené originální poetikou a typickým neotřelým humorem, kterému nechybí prostořeká odvaha a nadhled. Tvorba Divadla Vosto5 je kořeny spojena s odkazy moderního kabaretu a text-appealových klauniád, které spolu s improvizační samozřejmostí prorůstající v různé míře mnohá představení souboru.
Potkali se na gymplu
Od kterého momentu datujete těch pětadvacet let? Existuje přímo den vzniku VOSTO5ky?
Petr: Je třeba přiznat, že neexistuje, protože my jsme to snažili dopátrat, ale premiéra prvního představení nebyla v roce 1996, ale až v roce 1997.
Ondřej: Ale ani to datum nelze vypátrat. Bylo to na podzim roku 1996 a ten moment bylo setkání v kavárně Dejvického divadla, kde jsme ten spolek dali dohromady.
Petr: Je to už pětadvacet let a je to trochu poučení pro mladý, co něco zakládají, aby si to zapsali, protože vypátrat něco po pětadvaceti letech jde blbě.
Čtěte také: Uma Thurman obvinila uměleckého šéfa karlovarského festivalu Karla Ocha, že kvůli němu znovu kouří
Po gymplu jste šli oba na DAMU, kde jste narazili na starší spolužáky Jiřího Havelku a Tomáše Jeřábka..
Ondřej: Tomáš Jeřábek je skutečně starší věkově, ale na DAMU byl mladším spolužákem. A Jiří Havelka je vlastně dokonce mladší, i co se týká narození. Ale u toho Tominy, on se přihlásil na DAMU později jako ostřílený herec.
Petr: On je původně vyučeným strojním zámečníkem.
Kdy se objevil Bauer?
Petr: Ten přišel nejpozději, také studoval na DAMU a přišel až někdy v roce 2010.
Ondřej: A pravda je, že se připojil k VOSTO5ce dříve, když jsme jezdili s naším starým vojenským stanem po různých festivalech. Je Jihlavák a my jsme tam jezdili na Mezinárodní festival dokumentárních filmů, kde fungoval jako člen Rychlé roty, která řešila nejrůznější technické problémy. Neustále tam vypadával proud, takže byl přidělen k našemu stanu.
Petr: Měl takovou pozici u rozvaděče a měl prst na jističi, který neustále nahazoval.
V roce 2005 došlo na festivalu v Karlových Varech k tomu, že z důvodu rušení nočního klidu, především rusky mluvících rekreantů ubytovaných v hotelu Central na Divadelním náměstí, kde váš stan stál, jste byli vykázáni. Co se tam stalo?
Petr: Ten stan byl hodně volnomyšlenkářský a probíhaly tam večírky do pozdních ranních hodin. Uprostřed kolonády je parčík s maceškami a vydlážděnými cestičkami. A my jsme začali tím, že jsme vytloukali ty dlažební kostky, abychom mohli zatlouct kolíky stanu. A proběhl večírek, kam se prokopírovala řada filmových osobností. A protože tam nebyly záchody, tak tam došlo ke znečištění, takže nás vykázali.
Ondřej: Vary na to ještě nebyly připravený.
Petr: A řekli nám, že nemusíme jezdit pryč, akorát, že nás posunou za kolonádu, kde ale nebyl proud.
Ondřej: Skutečnost je taková, že tam proběhly dva legendární večírky. A na jednom se uvádělo představení Karavan Evropa, což bylo skvělý, protože tam tenkrát přišla legendární Věra Chytilová, která to představení viděla, a my si toho moc vážili.
Petr: A na základě tohohle představení mě obsadila do svého filmu Hezké chvilky bez záruky, kde jsem hrál úchyláka v parku. Když mi to moc nešlo, tak jsem jí říkal, že nejsem herec, a ona mi odpověděla (ráčkuje): "Já jsem vás viděla v tom karavanu, vy jste herec!"
Vysvětlete nám, proč se jmenujete VOSTO5?
Ondřej: To je kvízová otázka, tzv. často kladený dotaz, na který máme už naučenou odpověď. Je to proto, že je to trošku méně, než když se to dělá naplno, tedy "vo sto šest". Tak toho my nejsme schopni dosáhnout". Ale prozaická pravda je jiná a prozradí vám jí Petr.
Petr: Ano, my jsme studovali na Gymnáziu Nad Alejí, kde jsme i úspěšně odmaturovali. A tam byla učebna č. 105, ve které byl divadelní sál, a tam jsme hráli svoje první představení. Takže kombinace místnosti 105 a VOSTO6.
Ale to jste ještě nemohli tušit, že vás bude nakonec 5.
Petr: Nás bylo výrazně více. Tam byla řada spolužáků, kteří potupně odpadli, protože studovali nezajímavé obory.
Ondřej: Důležité je říct, že i my jsme se po maturitě přihlásili na tzv. standardní vysoké školy, ze kterých jsme nakonec utekli.
Petr: Já jí dostudoval, pozor! Ale pouze bakaláře.
Ondřej: Já jsem utekl ještě před bakalářem, a sice z České zemědělské univerzity v Suchdole, což se snadno utíká, protože do Prahy je to z kopce a je to hodně daleko, takže se člověk zase přiblíží k centru.
Z představení Společenstvo vlastníků. Foto: VOSTO5 / Dan Kvapil
Improvizace bez pravidel
Nás zajímá ta vaše improvizace. Když děláte StandArtní kabaret, jak to vlastně funguje? Přichystáte si pár propriet, pár kostýmů a jedete úplně bez výchozího bodu, neřeknete si vůbec nic a jedete do prázdna?
Petr: Je to přesně tak. Lidé nám to často nevěří a my se jim to snažíme vysvětlit, že to tak je, a že to je dokonce princip. My nemáme nic připraveného. Máme tam tašku s kostýmy, kterou kolikrát ani nepoužijeme. Čím méně, tím lépe. Necháváme to na momentálním stavu z toho sepjetí té skupiny, která na jevišti je. Hrajeme někdy ve třech, někdy ve čtyřech a někdy i v pěti. Začne se tam něco odehrávat a jediný, o co se snažíme, netlačit to hned v první vteřině do situace a dát tomu nějaký čas, než to zaklapne.
Ani není jisté, kdo řekne první větu?
Petr: Vůbec nic. Občas se vracíme, ale to není domluvený. Spíš člověka napadne nějaká postava, která se tam již někdy objevila, nebo písnička, tak jí vytáhne.
Ondřej: Zajímavým principem, který potvrzuje, co bylo řečeno, je to, že my jsme v začátcích zjistili, když jsme hledali nějakou formu a rámec toho improvizovaného večera, že kdykoliv jsme se pokusili tam vrátit něco, co fungovalo, nějaký skeč odjinud, tak to působilo tak strašně nepřirozeně, že jsme se postupně propracovali k tomu, že skutečně nejvýhodnější je, aby všechny ty věci, situace nebo postavy vznikaly tam. A pokud se objeví, třeba díky nějaké podobné vadě řeči, což je také naše oblíbené variování těch figur, postava podobná nějaké jiné, tak je většinou v úplně jiné a nové situaci, a to znamená, že pokud se tam něco opakuje tak je to nevědomky dáno limity naší tvorby, která je samozřejmě taky omezená.
Jak se při improvizaci dokážete udržet, abyste se nesmáli?
Petr: My se často neudržíme, ale snažíme se. Hraný odbourávání je blbý, protože to shazuje tu věc samotnou. Dokud se člověk dokáže udržet a odbourají se kolegové, tak je to super. Je to o nějaké sebekázni.
Ondřej: Někdy hrajeme v různých sestavách, od tří do pěti herců, podle toho kdo má čas, ale pravda je taková, že tyto kombinace znamenají, že ten kabaret má tolik variací, že tam skutečně ta překvapení jsou občas neuvěřitelná. Obzvlášť kolega Jeřábek má schopnost vstoupit do té situace s tak nečekaným podnětem, že se s tím opravdu složitě pracuje. Já myslím, že on nepřemýšlí, ale on tu situaci cítí a v pravou chvíli je skutečně schopen do ní neuvěřitelným způsobem vstoupit.
Petr: On je typ intuitivního herce, a to nemyslím ve zlém.
Rozhovor s legendou: Vladimír Mišík rozhodnutí ukončit koncertování nelituje, i když bylo těžké
Momentálně obýváte prostory Kulturního centra Vzlet. Jak dlouho jste hledali vhodný prostor, kde by VOSTO5ka mohla být doma?
Petr: My jsme ho vlastně nikdy nehledali. Hráli jsme na různých místech a vznikala představení na míru různých prostor – ať už to byla Baráčnická rychta, kde jsme hráli Dechovku, nebo Pérák v Meetfactory nebo Společenstvo vlastníků na Masarykově nádraží. A pak přišla nabídka od Prahy 10, která hledala nového provozovatele do zrekonstruovaného kina Vzlet, a jeden náš kolega nás dal dohromady s Collegiem 1704 a s Kinem Pilotů, takže jsme se potkali a ačkoliv jsme spolu předtím nepekli, tak jsme si nějak sedli a řekli si, že to spojení je tak netradiční, že by to vlastně mohlo fungovat – vážná hudba, divadlo, kino. Výsledek se dostavil, uspěli jsme a dnes už máme otevřeno.
Ondřej: Pravdou zůstává, že některá představení je těžké do prostoru Vzletu přenášet, protože je o dost větší, než ve kterém jsme byli zvyklí hrávat. Fakt je ale ten, že ne u všech představení je to šikovné a je nutné připomenout, že některá zůstávají v těch původních prostorách.
Vzlet je velký prostor, několikapodlažní budova. Co se tam všechno děje?
Petr: Děje se tam toho spoustu, protože chceme, aby ten barák žil celý den a nebyl otevřený jen večer na představení. Dole je kavárna s teráskou, pak je tam prosklený prostor Rohovka. Nahoře je velký sál, který má rovnou parketovou podlahu, není tam žádná pevná elevace ani žádný jeviště, což považujeme za přednost, protože se tam dá postavit cokoliv. Může tam být i ples.
Ondřej: Když přijdete do toho sálu a ten sál je prázdný, tak máte pocit, že jste přišli do plesového místa. A právě proto jsme tu oslavu výročí pojali tímto způsobem. Kapacita je 500 lidí, tak uvidíme, kolik jich přijde.
Co byste řekli o novém představení Sentimetal, kde se roznáší pivo a hraje tam metalová kapela?
Ondřej: My jsme samozřejmě cítili určitou potřebu do toho nového prostoru vytvořit novou inscenaci, která by se odehrávala přímo v tom daném místě a nějakým způsobem z něj vycházela.
A protože ten prostor je velký a je tu to 25. výročí, tak jsme řešili, kam se VOSTO5ka s naší autorskou tvorbou může posunout. A z těch našich hovorů o životě jsme zjistili, že kolem nás krouží krize středního věku a dostali jsme chuť se vrátit o nějakých deset patnáct let zpátky, kdy jsme jezdívali s naším stanem po různých festivalech. To je něco, co už si teď nedovedeme představit, že bychom dělali, ale zároveň na to nostalgicky vzpomínáme. A tak jsme vytvořili takový pokus, vestavěli stan do toho prostoru s cílem připomenout si takové stanování na nějakém festivalu. Je to umístěno na hradecký festival do noci, kdy umře Michael Jackson. A je to takový komponovaný večer, kdy lidi mají mít pocit, že jsou na nějakém takovém festivalu, kde proběhne kousíček našeho představení. Pak je volná část, kdy si lidi chodí pro pivo a s kolegy z Divadla 11:55 tam inscenujeme řadu drobných situací během opileckého večera. A pak je to celé korunováno útržkem textu René Levínského, který se takovým sprostým způsobem pokouší vyjádřit k pocitu umístění současnosti mimo čas a prostor. A tam se zhmotňuje ten pocit krize středního věku.
Představení Sentimetal. Foto: VOSTO5 / Jan Hron
To pivo dostávají návštěvníci do kelímků? Soutěží se o největší komínek?
Petr: Dostávají pivo do kelímků, a protože jsme příznivci udržitelného rozvoje životního prostředí, tak používáme kelímky vratné.
Ondřej: Ten večer je něco mezi happeningem a představením. Každý divák si ho může prožít po svém – někdo může sedět pasivně a jenom koukat, někdo se dokonce může zapojit, dojít si pro pivo, zatancovat si. A lidé na to reagují různě a jsou ve středu dění.
Ples k 25. výročí Divadla VOSTO5 se koná tento pátek ve Vzletu. Kdo bude konferovat?
Petr: Budeme konferovat všichni, budeme se střídat od pěti až po jednotlivce.
Ondřej: Je to tak, ale skutečně jsme pyšní, že jsme dali dohromady krásný program a návštěvníci se mohou těšit na předtančení, kouzelníka, tombolu nebo půlnoční překvapení. Ten ples nebude jenom o tančení společenských tanců, máme tam i skvělou romskou kapelu Terne Čhave a jako dj se představí Mardoša z Tata Bojs. Pozor, je tam určitý dresscode!
Divadlo VOSTO5
Jádrem divadla VOSTO5 je pětice tvůrců a herců Petr Prokop, Ondřej Cihlář, Jiří Havelka, Tomáš Jeřábek a Ondřej Bauer, která kromě svých aktivit v rámci Vosto5 sklízí úspěchy i ve vlastní tvorbě a dalších aktivitách mimo toto sdružení.
V Praze funguje Vosto5 v současnosti jako jeden z domácích souborů kulturního domu Vzlet ve Vršovicích a jako stálý host Studia Ypsilon, Divadla Archa a Jatek78. Divadlo dlouhodobě spolupracuje také s festivalem 4+4 dny v pohybu a hraje svá představeními na festivalech a pohostinských hraních po celé České republice i v zahraničí.
Snaha je patrná 25 let – výroční ples Divadla Vosto5
Přijďte oslavit neuvěřitelných 25 let existence Divadla VOSTO5 s jeho členy a maximem těch, kteří se podíleli na jeho dosavadních projektech. U příležitosti tohoto mimořádného výročí pořádá Vosto5ka ve Vzletu slavnostní ples uváděný konferenciéry a zahájený předtančením. Následovat bude vystoupení kapely Snaha a nebudou chybět ani tombola, kouzelník, půlnoční překvapení a další oblíbená plesová čísla. K tanci a poslechu bude hrát rytmická kapela Terne Čhave.
Kulturní centrum Vzlet
Stoletý příběh vršovického biografu letos otevírá novou kapitolu. Do Vzletu teď můžete vyrazit na divadlo, koncert, výstavu, přednášku nebo s dětmi na pohádku. Dejte si něco dobrého v Kafe Vzlet a vraťte Vzletu život. Na chodu Vzletu se podílí Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704, Kino Pilotů a Brejlando.
Kam dál? Šimon Holý: Test, který mě stál vztah, se stal námětem filmu
Foto: VOSTO5
