Do You speak English? Ani trochu? Potom můžete mít v Česku problém

Stačí vyjít na ulici, čekat na autobus nebo jen sedět v práci – tam všude na vás mohou útočit takzvané anglicismy. Nejpoužívanější jsou nepřekvapivě mezi dětmi a mladými lidmi. A důvody jsou vcelku prosté.

Ať už chceme nebo ne, angličtinou jsme doslova obklíčeni – je například ve filmech, seriálech, počítačových hrách, knihách nebo komiksech. A právě mladí lidé jsou tomuto jazyku vystavěni daleko více než starší generace, proto ho přirozeně přejímají do svého slovníku.

„Pokud je navíc anglické slovo kratší nebo třeba výstižnější než český ekvivalent, přirozeně mu dají přednost,“ doplňuje zástupkyně ředitelky jazykové školy Lingua Centrum, Lada Homolová. Často tak třeba jdeme s ice tea (ledovým čajem) na meeting (schůzku) ohledně leasingu (pronájmu / prodeji na splátky) v novém outfitu (oblečení / vzhledu), který je super nebo fajn (víc než dobrý nebo dobrý). A můžeme být klidně loseři (ztroskotanci, poražení). 

Ale pozor! Nejde vždy jen o klasické anglické výrazy, Češi si je mnohdy počešťují – přidávají k nim předpony, přípony nebo koncovky, aby je mohli ve větě skloňovat a časovat. Řada z nich tak například trolí (provokuje), lajkuje (líbí se jim to), saveuje (zachraňuje / ukládá), získává views (zhlédnutí) nebo se dostává do takzvaných win win situací, tedy do situací, kdy vyhrají obě strany. V psané podobě pak často používají anglické zkratky, z těch známějších třeba BFF (best friend forever – nejlepší přítel navždy), BTW (by the way – mimochodem), LOL (laughing out loud – smát se nahlas) nebo TBF (to be fair – být spravedlivý) a NGL (not gonna lie – nebudu ti lhát).

V mluvené i psané podobě se počeštěné anglicismy objevují velmi často v pracovním prostředí jako součást firemního slangu. „Řekla bych, že se nejčastěji používají v oblasti IT, protože řada technologií a technologických systémů k nám přišla z anglicky mluvících zemí. Podstatnější je obecně ale to, jestli jde o velkou a nadnárodní firmu nebo menší a lokální,“ říká Homolová. 

Starší ročníky se však nemusí bát, že by anglicismy zcela vytlačily český jazyk. Čeština v minulosti přežila daleko horší časy, například snahu o germanizaci. A podle Homolové by nemělo dojít ani ke znehodnocení našeho mateřského jazyka. „Přirovnala bych to k růstu dítěte – je dobře nebo špatně, že dítě roste a v 5 letech nevypadá stejně jako ve 3 měsících? Ta změna samotná z něj neudělá nic horšího ani lepšího, jde jen o přirozený vývoj. Jazyk se – stejně jako člověk – mění s dobou. Proto se nám zdá zvláštní například čeština používaná před několika desetiletími. Generacím, které přijdou po nás, bude zase třeba připadat zvláštní naše současná mluva.“

Jak bylo tedy řečeno, jde o přirozený vývoj a nejlépe uděláme, když se s tímto fenoménem prostě vyrovnáme. Ostatně, některá námi používaná slova, která považujeme za česká, mají velmi často původ v cizím jazyce (v latině, řečtině, němčině a mnohých dalších) a v Česku už zdomácněla – například knedlík, svetr, škola, kečup, legíny, kompjůtr, tramvaj, bus, džus, víkend nebo kliknout. A zapomínat nesmíme ani na sporty a s tím související výrazy jako fotbal, tenis, hokej, puk, gól, dres nebo i hojně používané slovo green pro golfový trávník.

Závěrem nezbývá než dodat, že bez některých přejatých výrazů a anglicismů už si většina z nás neumí češtinu představit, takže nezbývá než popřát „Mějte hezký den“.

Úvodní foto: Profimedia