Dříve posvátná, dnes na okraji společnosti: Jak se vyvíjela prostituce

Kdo za nás se někdy nesetkal s prostitutkou nebo prostitutem? Nebo na ně v nějakém kontextu alespoň nepomyslel? Určitě se za to nemusíte stydět, mysleli na ně už ve starověkých kulturách. A jak! 

Dnes se ti, kteří vykonávají nejstarší řemeslo na světě, řadí na okraj společnosti. V některých starověkých kulturách ale existovala dokonce posvátná forma prostituce, takzvaná chrámová, a to například v Babylonu, Korintu nebo Indii. Jednalo se o jakýsi dar bohům a možnost se s nimi spojit.

Zábava podporující mužovo zdraví

Mimo to fungovala ve starověku takzvaná pohostinná prostituce, kdy muži propůjčovali hostům své manželky a dokonce i dcery na důkaz úcty. Ve starověkém Římě pak muži údajně toto cizoložství obhajovali tím, že jejich manželky je nedokážou sexuálně uspokojit. A v antickém Řecku prostituovali muži i ženy a odváděli z výdělku daně. Prostituce ale neminula ani Čínu, kde od zhruba 9. století před naším letopočtem vznikaly nevěstince přímo pod dohledem panovníka. Služby žen (a často i dívek mladších 15 let) byly považované za zábavu podporující mužovo zdraví. Mnohdy proto doprovázely vojáky do válek. V Evropě pak byly oficiálně povolené a kontrolované nevěstince až od zhruba 15. století. Od 17. století se začaly naopak zakazovat, a to mimo jiné kvůli obavám ze šíření nejrůznějších chorob. 

Stávka prostitutek 

Největší zlom pak přinesl rok 1975, kdy více než 100 prostitutek obsadilo 2. června francouzský kostel Saint Nizier v Lyonu a s podporou katolické církve vstoupilo do stávky. Ženy tím chtěly upozornit na svou těžkou situaci související s tvrdým stíháním, policejními represemi a častějšímu vystavení násilným útokům. Postupně se k nim přidaly další stovky prostitutek, které obsadily pět kostelů v městech jako Marseille, Grenoble nebo Paříž. 10. června ale proběhla policejní razie a kostely byly brutálně vyklizeny. Právě to pak vzbudilo velkou nevoli a zapříčinilo, že lehké ženy podpořila církev i obyvatelstvo. O události informoval také mezinárodní tisk a do podpory se zapojili i lidé z celého světa. 

Od té doby se situace prostitutek začala měnit a staly se z nich zaměstnané ženy s mottem: „Vyděláváme si na svůj denní chléb a pro váš respekt!“  A 2. červen byl pak ustanovený jako Mezinárodní den sexuálních pracovnic a pracovníků. Každoročně tak poukazuje na diskriminaci a stigmatizaci sexuální práce. Mimo to je od roku 2005 oficiálním celosvětovým symbolem mezinárodních organizací věnujících se právům žen a mužů v sexuálním byznysu červený deštník. Červená barva značí krásu nebo lásku a deštník ochranu.

Šedá zóna současnosti

Přestože jsou si před zákonem podle Všeobecné deklarace lidských práv všichni rovni a mají právo na stejnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování, ve světě stále převažuje názor, že jde o něco špatného. Nám běžně známou heterosexuální prostituci mohou v evropských státech oficiálně provozovat například v Německu, Rakousku, Nizozemsku, Švýcarsku, Maďarsku nebo Řecku. Činnost je zde ale regulovaná, ti, co ji chtějí vykonávat, si proto musí požádat o pracovní povolení a vykonávat ji v rámci živnosti. Platí z ní tedy klasicky daně. Ve Finsku, Itálii nebo Španělsku je pak možné prostituci provozovat jen v soukromých bytech a ve většině balkánských států a ve státech bývalého sovětského bloku je prostituce zcela ilegální.

Česko je v tomto směru na pomezí legality a ilegality – mezi povolené podnikání patří provozování night clubů, prostituce jako taková nikoliv a jednotlivá města si ji regulují sama vyhláškami. Podle odhadů se mezi sexuální pracovnice u nás řadí nejčastěji matky samoživitelky, které pracují mimo jiné v erotických masážních salónech. Právě ty totiž slouží jako maskování pro nevěstince.

Úvodní foto: Profimedia