Dnes jste k nám dorazili pouze ve třech. Kde jste nechali dva zbývající členy?
Tereza: Basák Jakub šel na koncert kapely Zrní.
Martin: A bubeníka Jirku včera zmlátili nějací lidé na zastávce, protože jim nechtěl dát cigarety.
Kde se vzal název Iggy Mayerov?
Tereza: Byli jsme v Ostravě s naší kamarádkou Miroslavou Mayerovou, a když šla v noci do stanového městečka, tak na ni nějaká holka zavolala "Ingrid, Ingrid". My jsme to pak komolili a komolili, až vznikl název Iggy Mayerov.
Prezentujete se žánry jako dreampop a shoegaze. Nám zrovna nepřijdete jako kapela, která kouká na boty a publika si nevšímá.
Michal: Upřímně, se shoegaze jsme koketovali spíš ze začátku.
Martin: Vyrůstali jsme na alternativách tipu Daughter nebo Slowdive, ale postupem času se nějak vyvíjíme.
Michal: My jme vždy stavěli na výrazných vokálech i melodiích a neschovávali zpěv pod nástroji, takže spíše bychom se řadili k tomu dreampopu. I když kytarové plochy máme rádi a nebojíme se je použít. Takže nová deska se rozhodně nebude ubírat jen jedním hudebním směrem.
Tereza: Naše tvorba se odráží i od toho, co posloucháme, trendy se mění, přichází nové vlivy jako třeba 80. léta.
Co posloucháte v současné době?
Tereza: Jako první mě napadli CHVRCHES. Myslím, že nás i trochu inspirovali, co se synťáků týká.
Martin: Všichni si ujíždíme na Auroře, Sigrid a těchto mladých nadějných holkách.
Michal: Takže jsem asi jediný z kapely, který si pouští postpunkový party.
Martin: Michal miluje The 1975, je to jeho úchylka a cpe to všude.
Chystáte novou desku, máte už název?
Tereza: Máme. Nějakým způsobem jsme o tom přemýšleli, ale chtěli bychom to vypustit až s dalším singlem.
Jak velké žánrové odbočení od vašeho EP Silhouette z roku 2018 to bude?
Tereza: Velké
Michal: To EP bylo na jedno brdo, taková prvotina. Když se za ním zpětně ohlídnu, jediný pořádný song na něm je Stradust. Měl i úspěch, ale už ho moc naživo nehrajeme.
Tereza: Je starý, pomalý a ohraný.
Michal: Na novince bude hodně synťáků i kytar. Nebude tam jeden žánr a najde se tam i nějaká ta úchylárna – tím myslím, že v některých skladbách se například najdou prvky surfrocku.
Tereza: Možná punk
Michal: To nevím úplně.
Zastavíme se u skladby Glastonbury. O čem je?
Tereza: Název byl delší dobu jen pracovní. Ten příběh je vlastně o mne a mojí kamarádce, se kterou se známe od dětství. Vlastně jsme se postupem času začaly odcizovat až do bodu, kdy jsme se třeba potkaly na ulici a ani nepozdravily.
Kdo je dvorním skladatelem kapely?
Tereza: Texty píšu z devadesáti procent já.
Michal: Protože o tom zpívá a nechce, aby je psal někdo jiný.
Martin: Byly tu pokusy našeho bubeníka protlačit nějaké osobní příběhy, ale Terka je odmítla zpívat.
Michal: Já jsem napsal jeden text.
Tereza: Ano, ten je hezký, ten jsem schválila.
Kdy budou mít posluchači možnost si vás užít naživo?
Michal: Pokud situace vydrží, 20. listopadu v Cargo Gallery na showcase našeho labelu Dayspeed Music, kde nevystoupíme sami, ale s dalšími nadějemi české scény jako Burning Steps nebo The Drain.
A závěrem, kdy vyjde deska?
Michal: Počítáme s prvním čtvrtletím roku 2022. Je nahraná komplet, teď bude následovat postprodukce.
Projekt Iggy Mayerov vznikl na podzim roku 2016 v původně tříčlenné sestavě. Začátkem následujícího roku se k Tereze, Michalovi a Jakubovi přidal i klávesák Martin s bubeníkem Jindřichem, a na jaře, už v kompletním složení, nahráli své debutové EP a začali pravidelně koncertovat. Hudba Iggy Mayerov zaujme posluchače nejenom svojí křehkostí, ale i originalitou.
Titulní foto: Dayspeed Music