James Cole: Konečně vyrostla nová pracovitá generace, mládí přineslo do hudby disciplínu
Redakce
Mám rád svůj režim
Ty jsi v době pandemie neměl úplně štěstí – vždy, když jsi vydal desku, přišel kolaps a tvrdý lockdown, takže jsi ani neměl šanci desky představit živě.
Je to přesně tak, jak říkáš. Za poslední dva roky jsem udělal tři desky a u dvou z nich se stalo tohle. Ty dvě jsme zvládli pokřtít v jeden den, ale bylo to šílené. Aby nám pustili do klubu 500 lidí, tak jsme museli adresně označovat židle v klubu a za pár dní už se nesmělo vůbec nic. Teď to vypadá, že se začíná bookovat a hraje se.
Jaké to je po těch dvou letech vydat novou desku v této již podstatě klidnější době?
Rozhodně je to uvolnění, protože jsem na tom makal dlouho. Nemůžu říct, že by mi omezení koncertů vyhovovalo, ale času je opravdu více a život je klidnější. Tím, že jsem starší, si užívám spánek, mám rád svůj režim. Je daleko víc klidu a možná proto i více desek, začal jsem čas konzumovat jinak, nedělají ho koncerty, proto možná ta zvýšená produktivita.
Nebojíš se, že zfotrovatíš?
Já se nebojím, já to vím. Zfotrovatěl jsem nevědomě, vědomě, záměrně, všechny možné cestičky se slily k jednomu fotrovství.
A ovlivňuje to fotrovství tvojí hudbu?
Asi dost. Nová deska mi obecně přijde klidnější, není to taková divočina a reflektuje můj věk, můj život. Jsem nepřítel receptů v hudbě. Když sám u sebe nějaký hudební recept objevím, tak si to i zakážu, a snažím se najít něco dalšího nového, protože mně nebaví ten recept. A spousta kapel má jenom ten recept, například Korn. Mají novou desku, je to super, ale je to hrozně specifická receptura, ze které když uhneš jinam, tak to přestanou být Korn.
A jak bys popsal svoji současnou polohu na albu Alien?
Mně přijde, že to je doom, trap, šanson, jazz, blues. Dost v tom cítím desky jako jsou Halicunace ze třetího patra, cítím v tom Kapitána Lásku. A co se týče beatu i Supercrooo.
Orion: Pustím si beat, otevřu pivo a přes noc napíšu song
Potkávám kluky, které naše hudba ovlivnila
Alien je tvoje třetí deska během posledních tří let. Moc lidí takhle rychle netočí a nevydává.
Rapové desky se dají produkovat rychle, dělám si vše sám, tak to mám pod kontrolou. Nenatáčím orchestr a nepotřebuji do studia dostat dvacet muzikantů. Je to trap music. Co se týče výrobních požadavků, tak se to celé dá udělat poměrně rychle, záleží jen na inspiraci.
Dost často dáváš šanci zazářit mladé krvi. Na posledním albu máš řadu hostů. Jaký je pro tebe střet s tou mladší generací?
Pro mě je to zajímavé. My jsme klasicky vyšli z pozice, kdy jsme mladé podceňovali a vidět jsme je příliš nechtěli. Mně to vydrželo delší dobu než Hugovi Toxxxovi, který v nějaký moment začal s těmi mladými pracovat. Po nějaké době jsem také změnil své stanovisko. Nebylo to tak, že bych je shazoval, ale držel jsem si distanc a nebylo třeba, aby docházelo k průnikům naší tvorby. Poprvé jsem to otevřel před dvěma roky, kdy jsem začal spolupracovat s mladšími rappery. Je to pro mě velice obohacující zkušenost, protože díky tomu se mi otvírají nové a nové dveře, potkávám kluky, které naše hudba ovlivnila, oni navazují na to, co děláme. Takže se můžu dívat na to, jak to roste. A zároveň oni jsou rádi. Na obě strany je to dobré. Mám pocit, že mě to omlazuje, namáčím se do toho nového proudu a oni zase nasávají starý, je to přínosné pro všechny.
Je u mladé generace zájem o spolupráci s typy, jako seš ty, kteří tu cestu prošlapali?
Obrovský. Já jsem zřejmě vytvořil tak velký distanc, že mnoho z nich se bálo mně vůbec oslovit. Pak zjistíš, že ten zájem je velký a že to poslouchali, že na tom vyrůstali, že generace jako Ca$hanova Bulhar nebo Icy L poslouchali Supercrooo, když jim bylo dvanáct. Nemyslím si, že nás nahradili, oni si vytvořili svoje nové místo. Já jsem nikdy neměl popularitu jako má Viktor Sheen nebo Nik Tendo, ti lidé jsou milionáři. Je jiná doba.
Čtěte také: Sex. Únos. Masturbace. Incest. Skandál jako výtah ke slávě
Když něco děláš rád, nepotřebuješ motivaci
Dnešní interpreti navíc mají jiné platformy, než jste měli vy.
Mně to nejvíc otevřelo oči v tom, že jsem hrozně rád, že konečně vyrostla pracovitá generace. Že jsou tu kluci, kteří to vzali vážně a makají a dávají tomu svůj volný čas, zakládají studia a labely. Když se podíváš do Milion+, tak to je továrna, velký barák plný talentovaných lidí. Teď jsem byl u kluků z Ústí v Central Gangu, kteří se snaží o něco podobného. To před dvaceti lety nebylo, tehdy vždycky někdo unaveně přišel do studia a pak tam zase rok nebyl, když to přeženu. Dnes je to jinak a to mně nejvíc inspiruje, že mládí do toho přineslo disciplínu, cílevědomost a ambicióznost, ze které jsem si hodně vzal.
Cítíš, že se u tebe změnila motivace hudbu dělat?
Ta motivace se změnila několikrát. Ze začátku žádná motivace nebyla, prostě jsme s Hugem začali něco spontánně dělat a dělali jsme to roky. Dělali jsme to rádi a nepřemýšleli. A když něco děláš rád, nepotřebuješ motivaci. Mně přijde tady ta motivační doba hrozně bizarní. Já jsem k motivaci skeptický, buď máš něco rád a děláš to, nebo ne. A jestli do tebe nalije energii pár vět na monitoru, tak to je trochu smutné. V půlce kariéry se to změnilo, byl jsem v mašinérii vlastní kariéry, byl to zdroj obživy a stala se z toho rutina. Dneska jsem v bodu, kdy moje motivace je, abych s tou hudbou mohl žít po zbytek života. Aby ta písnička byla můj dobrý kámoš, se kterým se rád uvidím za dvacet let. Lidi si to neuvědomují, ale když tu hudbu vyrábíš, tak ty s tou písničkou trávíš stovky a stovky poslechů a je náročné na psychiku, aby v tom člověk ještě vůbec něco nacházel. Takže se snažím vyrábět takovou hudbu, aby i po pěti tisících přehráních ke mně promlouvala. A to je jediné kritérium.
Kdo je pro tebe hudební inspirací?
Hudebně se nepotřebuji inspirovat. A pokud mě někdo inspiruje, tak je to spíš jeho přístup k věcem. Nebo jeho postoj. Vzor je něco, co potřebuje spíše dítě. Pro můj život není důležité k někomu vzhlížet. A pokud mně někdo v Čechách inspiruje, tak je to Hugo Toxxx. Jeho verva, nasazení s jakým rapuje. Inspiruje mě ta jeho zapálenost, přístup ke hře i poctivost. Z amerických umělců Tyler, the Creator tím, co si dovolí v rámci jedné desky smíchat za věci, co si dovolí říci, líbí se mi jeho náboj, kreativita. Inspiruje mě v podstatě kdokoliv, kdo se snaží nějakým svébytným způsobem tvořit a nenaplňuje jen nějaké škatulky.
Jak máš vymyšlený křest nové desky nebo bude nějaké turné?
Covid do toho poslední dva roky hodil vidle, takže neplánuji turné, ale desku bych chtěl pokřtít v Brně a Praze. Ta show by měla být jiná než doposud, měl by být komorní live band, který bude trochu ve stylu té desky. Jednolitý estetický zážitek, který bude naživo jiný.
Co je krádež a co je inspirace? Jaká spolupráce ho láká? Poslechněte si v našem podcastu.
James Cole
Český zpěvák, rapper, hudebník a básník se narodil 20. února 1984 jako Daniel Ďurech. K jeho signatuře patří nezaměnitelný medově kousavý hlas, kterým již přes 20 let plní éter. Je znám svou nekonečnou potřebou experimentování a tíhne k alternativním a nekonvenčním cestám tvorby. V lednu tohoto roku vydal nové album Alien s temnými produkcemi a hosty Nik Tendo, Karlo, Dokkeytino a Hugo Toxxx.
Nejbližší koncerty:
19. 3. 2022 Praha, Cross Club
13. 5. 2022 Chomutov
14. 5. 2022 Praha, Storm Club (Supercroo)
20. 5. 2022 Cheb
27. 5. 2022 Praha, Rock Café (křest alba Alien)
28.05. 2022 Brno, Enter Club (křest alba Alien)
Kam dál? Iggy Mayerov: Kytarové plochy máme rádi a nebojíme se je použít
Foto: Expres FM
