Jurij Gagarin: Muž na úsvitu kosmického věku
Redakce
Sny o létání
Jurij Gagarin se narodil do rolnické rodiny, oba jeho rodiče pracovali v smolenském kolchozu. Rodinu na krátko rozdělila válka. Nejprve jejich dům zabrali němečtí vojáci a následně při ústupu odvlekli i Jurijovy starší sourozence. Celá rodina se shledala až po skončení války v roce 1945.
Po válce mladý Gagarin nastoupil do učiliště při závodu zemědělských strojů v Ljubercích u Moskvy, při tom navštěvoval večerní školu, ve snaze doplnit si vzdělání. Po vyučení byl v roce 1951, jako jeden z nejúspěšnějších učňů, přijat ke studiu na Saratovské průmyslové škole, kterou dokončil s výborným prospěchem. Během studia se ukázalo, že je i nadaným sportovcem, přes svůj nevelký vzrůst byl kapitánem školního basketbalového družstva. V rámci fyzikálního kroužku, který navštěvoval, připravoval referát o ruském vědci Konstatninu Ciolkovském, otci teorie raketových letů do vesmíru. Tato zkušenost zanechala v mladém Jurijovi silný dojem, začal snít o létání.
V roce 1952 podal přihlášku do pilotních kurzů DOSAAF (Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem), k létání se však nedostal. Ani na nově vzniklou leteckou akademii civilního letectva v Saratově ho napoprvé nepřijali. Vytrvalost mu ale přinesla ovoce, a nakonec byl přijat jak na akademii, tak i do saratovského aeroklubu. Studium ukončil v roce 1954 a hned následující rok nastoupil na vojenskou leteckou školu v Orenburgu, vydal se tak na dráhu stíhacího pilota. Studium na akademii neprobíhalo bez problémů, v průběhu druhého ročníku mu dokonce hrozilo vyloučení, protože měl problém s přistávacím manévrem s cvičným letounem MiG-15UTI. Jurij nebyl ani moc oblíbený mezi spolužáky pro jeho přísné vyžadování disciplíny, když působil jako pomocník velitele čety. Přesto studium na akademii po dvou letech dokončil s výborným prospěchem mohl si tak sám vybrat, jaký útvar posílí. Rozhodl se pro službu u Severního loďstva za polárním kruhem na základně u Murmanska.
Pilot Peter Galovič: Cestu do vesmíru mi překazila nedostavěná stanice
Hledá se kosmonaut
Vedení Sovětského svazu se na sklonku 50. let rozhodlo hledat kandidáty kosmického programu mezi řadovými piloty. Za výběr kandidátů byla zodpovědná skupina sestavená v rámci Institutu letecké medicíny, kterou vedl plukovník Jevgenij Karpov, konečné rozhodnutí, kdo z pilotů bude pro program vybrán pak měla lékařská komise v jejímž čele stanul generál Alexander Babjičuk. Z celkového počtu téměř 3.500 pilotů, se do užšího výběru dostalo 206 kandidátů, kteří procházeli dalšími důkladnými prohlídkami. Mezi poslední dvacítku kandidátů se dostal i Jurij Gagarin. Ten společně s dalšími spolukandidáty procházel náročným výcvikem v nově vzniklém Středisku přípravy kosmonautů, které se v roce 1960 přesunulo z provizorních podmínek na Frunzeho moskevském letišti do nového (a za tímto účelem speciálně vybudovaného) Hvězdného městečka severovýchodně od Moskvy. Během tohoto výcviku také Gagarin vstoupil do komunistické strany.
Vzhledem k omezeným možnostem nově vznikajícího výcvikového areálu byla k výcviku přednostně vybrána úzká skupina šesti kandidátů. Výcvik zahrnoval jak teoretickou, tak praktickou část. Předmětem výcviku bylo raketové inženýrství, letecká medicína, geofyzika, astronomie, konstrukce lodi Vostok a práce s filmovou kamerou. V rámci praktického testování museli kandidáti absolvovat pobyty v barické komoře, kde zažívali simulace pobytu v nízkém tlaku. Podstupovali ale i přípravu v centrifuze a parašutistický výcvik. Na stav beztíže se připravovali lety po parabolické křivce. Po absolvování výcviku získala první šestice kandidátů titul kosmonaut, kromě Gagarina to byli Valerij Bykovskij, Grigorij Něljubov, Andrijan Nikolajev, Pavel Popovič a German Titov. Mezi třemi kandidáty, kteří byli vybráni pro první let zůstali Gagarin, Něljubov a Titov. Titov byl vybrán jako náhradník a pro první let do vesmíru byl vybrán Gagarin. Na výběr Gagarina měly prý vliv zejména jeho povahové rysy, skromnost a dobrosrdečnost. Zatímco Gagarin fakt, že byl vybrán přivítal s radostí, Titovovi to nebylo příliš po chuti. Výběr byl následně potvrzen na zasedání komise 10. dubna 1961.
Výhled na zemi
Noc před startem Gagarin s Titovem nezamhouřili oka. Nasnídali se v montážní budově, stylově posnídali jídlo z tub. V 9 hodin 50 minut moskevského času oba dorazili na startovní plošinu již oblečeni do skafandrů. O dalších dvacet minut později již seděl Gagarin v lodi Vostok 1 a komunikoval s řídícím centrem. Dalších dvacet minut probíhalo ověřování připravenosti řídících systémů a komunikace, poté už jen přišlo čekání na samotný start. Dne 12. dubna 1961 v 9 hodin 7 minut moskevského času došlo k zážehu raketových motorů a loď Vostok 1 nesena stejnojmennou raketou odstartovala do vesmíru.
Raketa velmi rychle nabrala vyšší rychlost, než bylo plánováno. Motor druhého stupně rakety běžel na plný výkon déle, což vedlo k tomu, že se loď dostala na vyšší oběžnou dráhu, než se kterou se v rámci plánování mise počítalo. Po vypnutí motoru 3. stupně se loď dostala až na vrchol oběžné dráhy ve výšce 327 km. Téměř po hodině letu, se Gagarin začal připravovat na návrat.
Návrat skýtal nejvyšší riziko selhání celé mise. Brzdící motory nepracovaly tak dlouho, jak se očekávalo, a tak dostatečně nezbrzdily sestup, následkem čehož se neoddělil přístrojový úsek kabiny a loď začala nekontrolovanou rotaci. Gagarin to oznámil řídícímu centru, v této fázi letu mu ovšem nikdo nedovedl pomoci. Po 10 minutách nakonec došlo k oddělení přístrojové sekce a Vostok přestal rotovat. Sestup již poté probíhal bezproblémově, ve výšce 7 km se odstřelil poklop kabiny a Gagarin přistál na padáku přímo vedle kabiny. Stalo se tak krátce před 11. hodinou moskevského času u vesnice Smelovka ležící nedaleko města Engels v Saratovské oblasti. Plánované místo přistání bylo ale o něco dále. Nakonec tak Vostok 1 nedokončil ani plný oběh kolem země. Celý let trval necelé dvě hodiny.
Slavný návrat, neslavný konec
Gagarin se stal prvním člověkem, který nahlédl do vesmíru. Jeho úspěšný let stál na počátku pilotovaných letů do vesmíru. Tento úspěch udělal z neznámého sovětského pilota globální celebritu. Gagarinovi se dostalo slavnostního přijetí v Moskvě, Londýně i Praze. Každý si s ním chtěl potřást rukou a připít si. Status celebrity s sebou nesl mnohá úskalí. Tento životní styl se negativně podepsal jak na jeho fyzické kondici, tak na tom, že začal více holdovat alkoholu. Gagarin se stále cítil být především kosmonautem a ne celebritou. Byl dokonce součástí programu, který měl za cíl dostat Sověty na Měsíc, po neúspěšném letu Sojuzu 1 byl ale z opatrnosti z programu vyřazen. Gagarin ale na kosmonautiku nezanevřel a zvyšoval si vzdělání a získával specializaci v oboru pilot-inženýr-kosmonaut.
Jurij Alexejevič Gagarin i nadále pokračoval v kariéře bojového pilota, avšak 27. března 1968 ve věku 34 let za nevyjasněných okolností zahynul v troskách svého stroje MiG -15 UTI, společně se svým instruktorem Vladimírem Serjoginem. Nemohl se tak už stát svědkem přistání člověka na Měsíci a vyvrcholení kosmického závodu, jehož byl sám jednou ze stěžejních postav.
Kam dál? Musk versus Bezos: Kdo ovládne vesmír?
Zdroj: Wikipedia, Astro.cz
Foto: Profimedia
