Kdy jsi byl poprvé na nejstarším evropském filmovém festivalu v Benátkách?
Nějakých 15, 16 let. Tehdy s paní doktorkou Zaoralovou poprvé. Dlouho jsme tam jezdili spolu a navzájem si drželi místo v kinosále.
Jaký je pro tebe zásadní rozdíl mezi festivaly v Benátkách a Cannes?
Na obou festivalech vidíte skvělé filmy, první liga, světové premiéry, ale v Cannes je to tak hektický festival, že vylezete z kinosálu a ten silný zážitek je vám hned vyrván, sežvýkán a vyhozen. Tam není šance to nějak zpracovat, zatímco Benátky jsou místo, které pospává, ne nadarmo tam byl zasazen děj filmu Smrt v Benátkách. Navíc si tam v uličkách vstřebáte zážitek z filmu, protože si ten silný film chcete nechat v sobě.
A největší letošní zážitek z Benátek?
Když jsme spolu naposledy mluvili, jsem říkal, že mířím na Sorrentina a ten film byl skutečně jeden z nejsilnějších. Nebudu prozrazovat o čem je, protože konkrétně v tomto filmu Sorrentino zpracovává jednu osobní zkušenost, která byla pro něj traumatizující, když dospíval. A zpracoval to tak nádherně, že když na to vzpomínám, jsem dojatý ještě i po 14 dnech.
Jak se organizátoři poprali s covidovým tématem – nošení roušek a další nařízení – jak to Italové zvládli?
Oni jako jediný velký festival si to mohli vyzkoušet již vloni, protože se konal mezi 2 velkými vlnami. Nošení roušek bylo vyžadováno během projekce, byli velmi důslední, myslím, že to bylo správně. Letos v tom pokračovali.
Co je pro tebe, jako uměleckého šéfa festivalu, na Benátkách to nejzajímavější, například dění po filmech, diskuzní fóra nebo obchodní schůzky?
Benátky jsou přehlídkou filmů, na které se lidé opravdu dívají, na rozdíl od Cannes, kde se hned diskutuje, a uzavírají se různé obchody. Benátky mají oproti Cannes menší počet filmů. Jezdí tam lidé z branže se na filmy dívat, je to poklidné a ten konec léta si tam prožijí a odpočinou si po náročné sezóně.
Karle, prý miluješ Umu Thurman?
Ona mne obvinila z toho, že jsem ji znovu přinutil kouřit. Když jsme byli v Cannes v porotě, tak jsme jednali o nějakém závažném filmu a ona tehdy vaporizovala. Já měl v krabičce poslední cigaretu, tak si o ní řekla, protože byla vynervovaná, a když o dva měsíce později přijela do Varů, měla v ruce cigaretu a řekla, že je to moje vina.
Jak Benátky reagovaly na úmrtí Jean-Paula Belmonda?
Měli ho tam rádi, stejně jako všude na světě, protože oblíbenějšího herce asi dlouho nebude. To je vždy zvláštní, když odejde někdo takto ikonický během filmového festivalu, tak se to prožívá o to intenzivněji a smutněji. Oficiálně organizátoři nereagovali, ale hodně se o tom všude mluvilo a ten smutek se vlastně přemostil do debat o krásných zážitcích, které jsme s ním ta léta měli.
A stane se někdy, že se i na takový festival dostanou filmy, na které když koukáš, si řekneš, co to tady dělá?
Někdy možná jo. Spíš si myslím, že občas se tam dostane film, který dle mého názoru nebo názoru jiných neměl být soutěžní, ale spíš mimo soutěž.
Jak těžké je si vydobýt respekt u pořadatelů tipu Benátek nebo Cannes aby tě začali brát vážně jako uměleckého šéfa jiného festivalu?
Já jsem nad tímhle nikdy moc nepřemýšlel, což je strategie, kterou nám do žil vlil Jiří Bartoška s Evou Zaoralovou – nekoukáme moc vlevo nebo vpravo a nepřemýšlíme nad tím, abychom se dostali do nějakého stadia respektování. Děláme svojí práci a ono to buď vyjde, nebo nevyjde. Snažíme se nějakým způsobem sdělovat, o čem jsou Karlovy Vary a jaký typ filmů mají rádi a přenášet tu lásku k filmu na ostatní.
Letošní festival ve Varech otvíral film Zátopek, jsi pro, aby tento film reprezentoval Českou republiku na Oscarech?
Jednoznačně. Já měl to štěstí tento film vidět ve třech různých verzích a v různých stádiích dokončování. Ten nápad mít ho jako zahajovací film se ukázal jako nejlepší možný. Je to film, který v sobě má esenci českosti, pokud jde o vykreslení postav. Film je udělán Davidem Ondříčkem na světové úrovni, srozumitelně a mezinárodně, a má v sobě silné téma, které činí Českou republiku výjimečnou. Myslím, že by tam měl jet co nejrychleji (krátce po rozhovoru byl Zátopek skutečně do boje o Oscara pro nejlepší cizojazyčný film vyslán, pozn. autora).
A myslíš si, že má v silné konkurenci šanci?
Z mého pohledu ano. Ale člověk získá absolutní kontext až během podzimu, když zjistí jaké filmy jsou nominovány jednotlivými zeměmi. Je to hodně o penězích a záleží kolik jednotlivé země věnují na propagaci svého filmu. Také je důležité, jestli ten daný film má v Americe distributora. Každopádně kampaň je zásadní a záleží na tom, kolik se do ní věnuje prostředků.
Co si myslí o Oscarovém ceremoniálu a jaký byl jeho nejsilnější zážitek z letošního filmového festivalu v Karlových Varech, a nejen to, uslyšíte v našem podcastu.
Titulní foto: Profimedia