Lékař David Jilich: Lidé s HIV nejsou pro okolí nebezpeční, pokud se léčí správně
Redakce
Přestože zodpovědní pacienti nepředstavují pro okolí žádné nebezpečí, čelí ze strany společnosti mnohým předsudkům. Obranou může být dostatečná osvěta, ta ovšem České republice poněkud chybí. V čem spočívá léčba HIV a opravdu se nemáme bát těch, kteří ji podstupují? I o tom jsme si povídali s vedoucím HIV/AIDS centra Fakultní nemocnice Bulovka, MUDr. Davidem Jilichem.
Čtěte také: Úzkosti a panické ataky trápí čím dál víc mladých lidí. Podíl na tom má i válka na Ukrajině, říká psycholožka
Počet pozitivních stagnuje
Mám ten pocit pouze já, nebo se o HIV a AIDS v posledních letech příliš nemluví?
V tomto nemohu být objektivní, neboť pro mě je HIV již dlouhou dobu středem profesního života. Ale pokud se podívám na úroveň povědomí a to jak v laické, tak i odborné veřejnosti, je evidentní, že je zcela nedostatečné.
A jak jsme na tom vlastně s počtem nakažených, zvyšuje se?
Počet případů nově odhalených osob s HIV v Česku v posledních letech spíše stagnuje. Je ale třeba zdůraznit, že nás zajímá počet infikovaných osob a ty nově odhalené osoby jsou pouze část. Předpokládáme, že před válkou na Ukrajině žilo v České republice asi 400 až 500 osob s HIV, které nebyly dosud diagnostikovány.
Říká se, že Ukrajina patří k zemím s velkým výskytem tohoto onemocnění. Váleční uprchlíci, kteří jím trpí, se teď budou muset léčit jinde. Pociťujete už u vás nárůst nakažených cizinců?
Ukrajina má rozhodně vyšší výskyt HIV než Česká republika a ano, na naše pracoviště i na další HIV centra v Česku se již obracejí lidé prchající před válkou. Díky zdravotnímu pojištění, které Česká republika těmto osobám poskytuje, je snadné tuto situaci řešit. Co se týče počtu takto nově se registrujících osob, pociťují obzvláště menší HIV centra neobvyklý nárůst počtu pacientů. Na naší klinice je to markantní, ale v celkovém počtu našich stálých pacientů je to číslo zanedbatelné. Ale válce ani z ní plynoucí humanitární krizi rozhodně není konec.
Ukrajina není v Evropské unii. Jak tedy probíhá léčba nakažených, pokud ve svém rodišti užívali léky, které nejsou v EU dostupné?
Pravdou je, že na Ukrajině se často používají jiné léky produkované jinými výrobci než v EU. Často proto dochází k tomu, že je potřeba léky změnit, ale ve většině případů nikoliv složením, ale například jen názvem nebo počtem tablet bez změny podstaty léčby. Většina lidí, přicházející z Ukrajiny k nám, byla dosud léčena standardním způsobem a není potřeba cokoliv měnit.
MUDr. David Jilich je vedoucím lékařem HIV/AIDS centra ve Fakultní nemocnici Na Bulovce, kde se můžete nechat bezplatně otestovat na přítomnost viru HIV. Včasná léčba pomocí antiretrovirotik dokáže infikované osobě zajistit stejně dlouhý a kvalitní život jako má člověk bez HIV
Mezinárodní den proti dietám: Proč byste je neměli držet?
Správně léčený člověk se dožívá vyššího věku
Tak alespoň o komplikaci méně. Stále dochází k přenosu HIV častěji mezi homosexuály? A jaký je průměrný věk vašich pacientů?
Muži mající sex s muži patřili tradičně v ČR mezi nejpostiženější a nejpočetnější skupinu v rámci HIV. V posledních letech ale začíná významně stoupat procento heterosexuálů, u kterých kvůli horšímu povědomí daleko častěji diagnostikujeme osoby v pokročilejších stádiích infekce. Průměrný věk nově odhalených osob také průběžně stoupá. Aktuálně se pohybuje okolo 40 let.
Dozvědět se pozitivní výsledek musí být náročné na psychiku. Potřebují pak lidé vyhledat odbornou psychologickou pomoc?
Je to velice individuální – od osob, které již výsledek tuší a jsou na něj připravené, až po psychické zhroucení. Někteří naši pacienti potřebují, většinou přechodně, odbornou psychologickou nebo psychiatrickou péči. Moje zkušenost ukazuje, že klíčovým prvkem pro stabilizaci nově odhalených pacientů jsou správné a správně podané informace od lékaře o dalším postupu, léčbě a prognóze HIV.
Dříve měli jedinci s HIV takřka jistotu, že u nich propukne smrtelné onemocnění AIDS, dnes už je ale medicína jinde. Dokáže správná léčba virus tzv. zakonzervovat?
Ano, u většiny osob dnes nedojde k AIDS, tedy rozvinuté infekci HIV. Léčba funguje tak, že zastavuje virové množení. Virus, který v těle i po zaléčení zůstává, tak lidskému organismu neškodí a infekce nepostupuje. Lidský organismus je také schopný ve stavu úspěšného zaléčení opravit většinu vzniklých škod. Správně léčený člověk se tak v dobrém zdravotním stavu dnes často dožívá průměrného nebo vyššího věku.
V čem léčba spočívá a je nutné ji dodržovat po zbytek života?
V užívání tzv. antiretrovirotik, tedy léků určených výhradně k léčbě HIV, které zastavují a následně zabraňují virovému množení a tím pádem i poškození lidského organismu. Tato léčba není schopna HIV z organismu eliminovat, ale zachraňuje nakažené osobě život a umožňuje žít kvalitní a dlouhý život. Léčbu je nezbytné pro zachování účinku užívat pravidelně, nejčastěji v podobě jedné tablety užívané každých 24 hodin s vysokou přesností. Účinek léčby po případném přerušení mizí a virus se opět začne množit. Proto je přerušení léčby nežádoucí a nikdy není doporučováno lékaři. Léčba je trvalá.
Představují ti, kteří léčbu striktně dodržují, pro okolí nějaké nebezpečí?
Správně zaléčený člověk je pro své okolí neinfekční a to včetně nechráněného pohlavního styku. Největším problémem z hlediska přenosu jsou osoby infikované HIV, které o své infekci dosud nevědí. Člověk nemusí mít rizikové chování ani být promiskuitní, aby se HIV nakazil. Setkáváme se s případy, kdy se mladý člověk nakazí při svém úplně prvním pohlavním styku, nebo situací, kdy se osoba mající dlouhodobě jediného partnera nakazí právě od této osoby.
Jak často by tedy měli lidé s nerizikovým chováním chodit na testy, aby měli jistotu, že jsou zdraví?
Nechci zde stanovovat nějaký časový interval. Je potřeba při podobných úvahách správně hodnotit především sexuální chování. Teoreticky každý nechráněný sexuální styk může být rizikem. Doporučil bych například provedení testu oběma partnerům před zahájením nového vztahu. Je ale třeba zohlednit i několikatýdenní inkubační dobu HIV. A ještě pro doplnění: Ve stálém svazku lze po konsenzu obou partnerů odložit ochranu (kondom) – zcela v souladu lékařskou vědou.
Pokud si ale člověk na testy nezajde a bude nevědomky nosičem viru HIV, jak dlouho bude trvat, než se u něj projeví nemoc AIDS? Může si vůbec všimnout nějakých příznaků?
Jednou z největších záludností HIV je způsobovat dlouhodobě bezpříznakovou infekci. Rychlost rozvoje neléčené infekce HIV je individuální, ale dá se říci, že pokročilá fáze onemocnění se objevuje obvykle za 5 až 10 let. V krajním případě může být prvním příznakem HIV smrt. Neléčená infekce HIV je i v roce 2022 smrtelným onemocněním. Proto by naším cílem mělo být minimalizování počtu nově nakažených osob a aktivní vyhledávání všech již infikovaných a dosud nediagnostikovaných osob.
Proč jsou pacienti s HIV/AIDS v naší společnosti stále tabuizováni, když neznamenají hrozbu pro ostatní? Mám na mysli ty, kteří se léčí a se svým problémem se někomu dobrovolně svěří, nebo o svém stavu informují zdravotníka.
Hlavním faktorem pro stigmatizaci je nedostatečné povědomí. Na straně laické veřejnosti i zdravotníků. Se stigmatizací se setkáváme na všech úrovních. Ve zdravotnictví nesmí ale být překážkou pro poskytnutí péče. Dnes se mohou osoby s HIV stát dokonce dárci orgánů pro transplantaci tam, kde chybí HIV negativní dárce.
Co byste vzkázal těm, kteří se jich straní, a lékařům, kteří je odmítají vyšetřit, když zrovna nejsou ohrožení na životě?
Všichni, kteří se něčeho takového dopouštějí, by si měli uvědomit, že takovým osobám ubližují. Někdy to samotné uvědomění stačí pro změnu postoje.
Kam dál? Škatulkování moderní doby: Kdy se z LGB stalo LGBTQQIP2SAA?
Zdroj fotografie: Archiv Davida Jilicha
