Rudolf Höss, který poslal na smrt desetitisíce lidí, byl vzorným vojákem, manželem i starostlivým otcem
Redakce
Vojenské dětství
Rudolf Franz Ferdinand Höss se narodil 25. listopadu v Baden – Badenu v silně věřící katolické rodině jako nejstarší ze tří dětí. Jeho otec byl bývalý vojenský důstojník a až fanaticky zbožný muž. Matka byla v domácnosti, jak bylo v té době poměrně obvyklé. Od útlého věku byl Rudolf veden k naprosté poslušnosti a loajalitě k autoritám a starším osobám. Také na důkladnost byl v rodině Hössových brán velký zřetel a zasedací pořádek a přesný časový harmonogram byl každodenní součástí života mladého Rudolfa. Takřka vojenská výchova a absolutní poslušnost dovedla Rudolfa k přání jít ve šlépějích svého otce a děda a stát se také vojákem, což bylo v rozporu s přáním Rudolfova otce, který chtěl, aby se Rudolf stal knězem.
Nejmladší poddůstojník
Když začala 1. světová válka, Rudolf si přál odjet bojovat za Německo. Byl však příliš mladý, a tak alespoň pomáhal jako dobrovolník ve vojenské nemocnici. Roku 1916, rok po smrti svého otce, se Rudolf navzdory otcovu přání nechal naverbovat do 21. pluku bádenských dragounů – jednotky, ve které sloužil jeho děd i otec. Bojoval v Turecku, Íránu, Palestině a byl několikrát zraněn a vyznamenán, včetně Železného kříže I. i II. třídy. Dosáhl hodnosti Feldwebel (hlavní seržant) a byl nejmladším poddůstojníkem v armádě. Po návratu do vlasti se dozvěděl, že jeho matka zemřela a příbuzní si rozebrali jeho majetek, protože se očekávalo, že se stane knězem. Vykonavatelem poslední vůle jeho otce byl Rudolfův strýc a ten mu odmítl vydat finanční prostředky na jiné vzdělání než kněžské.
Od zemědělce k SS
Jako veterán Velké války nemohl najít civilní uplatnění, a proto se přidal k jednotkám Freikorps a v jejich řadách operoval v Pobaltí nebo Horním Slezsku. Roku 1922 vystoupil z katolické církve, protože již dle svých slov neviděl žádný důvod k tomu, aby byl katolíkem. Krátce poté vstoupil do NSDAP a byl zaregistrován pod členským číslem 3240. V roce 1923 byl odsouzen na deset let žaláře za vraždu Waltera Kadowa – učitele, jež byl podezříván za zradu A. L. Schlagetera – jednoho z členů Freikorps. Höss byl propuštěn po šesti letech na základě všeobecné amnestie a po návratu z vězení se načas stal zemědělcem. V tomto období také poznal svou budoucí ženu, se kterou měl pět dětí. V roce 1934 byl Himmlerem přesvědčen, aby vstoupil do SS. Stal se členem SS – Totenkopfverbände a byl odvelen do koncentračního tábora Dachau, kde se z řadového strážného vypracoval na velitele bloku. Roku 1938 byl již v hodnosti kapitána převelen do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde zprvu sloužil jako pobočník velitele tábora a později jako velitel.
Začátek a konec v Osvětimi
Roku 1940 byl jmenován velitelem nově vznikajícího tábora Auschwitz. Za jeho velení se táborový komplex rozšířil a v roce 1941, dle Himmlerova nařízení, měl být tábor přetvořen v největší vyhlazovací tábor v Říši. Byla vystavěna moderní krematoria a plynové komory a také zdokonalen vizuální vzhled, kdy plynové komory získaly podobu sprch, aby nedocházelo ke vzpourám a odporu vězňů. Právě zde se začal používat k popravám Cyklon typu B. Höss byl hlavním velitelem tábora až do konce roku 1943, poté působil ve vedoucí funkci na úřadu pro inspekci koncentračních táborů. Po konci války se téměř rok skrýval, dopaden byl v březnu 1946. Svědčil u Norimberského tribunálu, kde naprosto bez emocí, detailně a klidně popisoval své působení v nacistickém režimu. Sám sebe nepovažoval za vinného, protože podle svých slov pouze poslouchal rozkazy a bylo nemyslitelné je neuposlechnout. Poté byl předán polským úřadům a 16. dubna 1947 popraven oběšením na šibenici postavené za krematoriem č. 1 v Osvětimi.
Úvodní foto: Profimedia
Zdroje: Britannica, Historyextra
