Nechtěná reklama ve velkých hitech
Redakce
Nirvana – Smells Like Teen Spirit
Mnoho českých fanoušků kultovní grunge trojice Nirvana vůbec netuší, že jeden konkrétní, komerčně prodávaný produkt je přímo v názvu této písně, v textu samotném se však neobjevuje. Teen Spirit totiž není nějaký "Duch puberťáka", jak se to občas překládá, ale název deodorantu pro dospívající, který se na přelomu 80. a 90. let prodával v USA. Váže se k tomu však velmi zajímavý příběh. Inspirací byl Cobainovi nápis, který na zeď jeho pokoje načmárala Kathleen Hanna z kapely Bikini Kill, když po jedné noci plné kalení a sprejování všude po Seattlu skončili u něj doma. Cobain předtím chodil s jinou členkou Bikini Kill, Tobi Vailem, a to ona vůni Teen Spirit používala. Cobainovi ale dala kopačky.
A její kámoška Kathleen pak svým nápisem chtěla naznačit, že je Cobain jejím parfémem a jí samotnou ocejchovaný. Kathleen Hanna na ten večer pak vzpomínala takto: "Pamatuju si, že jsem ten večer dělala Kurtovi zeď, když na náboženské centrum, kde rozmlouvali ženám potraty a říkali jim, že přijdou do pekla, nastříkal nápis 'Bůh je gay'. Pak jsme skončili u Kurta, byla jsem dost na plech a pamatuju si, že jsem u sebe měla několik fixů Sharpie. Jedním jsem mu pak popsala zeď, což ode mě bylo docela podlý, protože tam Kurt byl jenom v podnájmu. A pak jsem vytuhla s fixou v ruce. O šest měsíců později mi Kurt volá a říká, vadilo by ti, kdybych ten tvůj nápis použil do jedné písničky. Já na to, jasně, že ne. Akorát jsem si v tu chvíli pomyslela, jak chce do textu dát 'Kurt smrdí jako Teen Spirit'?"
Dodejme, že zásluhou písně vyletěly produktů značky Teen Spirit raketově vzhůru a v 90. letech patřily mezi nejpopulárnější deodoranty pro dívky v USA. Kurt Cobain však z toho neměl, pokud je nám známo, ani cent.
Psali jsme: Sedm věcí, které jste možná nevěděli o Kurtu Cobainovi
Michal David – Colu, pijeme colu
Coca-Cola je údajně po termínu OK druhým nejrozšířenějším slovem na planetě (což je vlastně trochu děsivá představa). Texty, které zmiňují tuto hnědou sladkou vodu s bublinkami, bychom popravdě snad ani nedokázali spočítat. Jsou mezi nimi i texty od legend jako The Clash (Straight To Hell a dokonce i skladba pojmenovaná Koka Kola), AC/DC (Little Love), The Who (Substitute) či dokonce The Beatles (Come Together). Zde všude se o Coca-Cole zpívá. Ale jsou tu například i The Kinks, kteří v písni Lola výslovně zmínili konkurenční Cherry Colu.
V našich podmínkách se pak mezi tyto umělce zařadil Michal David se svojí výše zmíněnou písní z roku 1988. Je trochu s podivem, že tehdejší cenzoři neměli problém s produktem, který je jedním ze zosobnění kapitalismu, v textu se však nezmiňuje, o jakou kolu přesně se jedná (tedy můžeme si vybrat, zde Pepsi, RC, Coca nebo nějakou jinou). Tehdejší mládeži to však znělo dostatečně zápaďácky na to, aby se písnička stala okamžitě hitem.
Gorillaz – 19-2000
Slyšet je to hned v prvním verši této písně virtuální animované skupiny z jejich debutového alba z roku 2001. "Svět se točí příliš rychle, tak jsem si koupil olověné boty od Nike, abych zůstal připoutaný dnům, kdy se pokouším odvázat," zpívá Damon Albarn hlasem postavičky, pojmenované 2D. Tady samozřejmě není nad čím příliš dumat. Damon Albarn je coby autor textů Blur i Gorillaz skvělým pozorovatelem a v jeho textech se reálie objevují zcela běžně. "Olověné boty Nike" jsou pak v tomto textu hezkou metaforou a současně opakem toho, co se snaží tato obuvnická značka prezentovat zejména svojí řadou Air, tedy boty tak lehké, že je prakticky necítíte.
Čtěte také: Čalouník, striptér, drogový dealer. Čím se živili, než se stali hvězdami?
Ivan Hlas – Malagelo
Píseň s názvem Malagelo je jedním z největších hitů Ivana Hlase z jeho úspěšné a plodné devadesátkové etapy. Jen skuteční pamětníci však vědí, co to vlastně je. Jak je z textu jasné, jedná se o alkoholický nápoj. Přesně řečeno jde o maltosové, tedy železité dezertní víno, vyráběné za v předrevoluční době Českými vinnými závody v Praze, pojmenované Malagelo, které se před revolucí prodávalo trochu překvapivě nikoliv v potravinách, ale v drogeriích a lékárnách. Nebylo moc dobré, podle pamětníků to byl spíše bolehlav s mírně bezinkovou příchutí, který chutnal jako trochu naředěný fernet, nicméně lahev stála pouze dvanáct korun československých, bylo tedy levné.
A když se dostatečně vychladilo, dalo se prý i celkem pít. "Za totáče, když těch peněz nebylo, se pilo kdeco. A často na mejdanech bylo taky tohle malagelo. Na jednom takovém mě tenhle text napadl. Byla to vlastně písnička o dívce, s níž jsem tehdy chodil a byla to takový pozdrav pro ni," vzpomínal na to později sám Ivan Hlas. Zajímavé je, že dnes je originální lahev malagela i s původní náplní cenností pro sběratele starožitnických kuriozit. A našli jsme inzerát, kde majitelka jednu takovou originální lahev z roku 1985 prodává za rovných patnáct tisíc korun. Obáváme se, že hlava by vás z něj bolela dvojnásob.
Run D.M.C – My Adidas
A ještě jednou boty. Adidasky patřily k rapovým průkopníkům Run D.M.C. zcela neodmyslitelně, na nohách je měli v klipech, na fotkách i na koncertech. A pokud jste je někdy viděli, určitě jste si všimli, že je trojice Run, D.M.C. a Jam Master Jay vždycky nosili úplně bez tkaniček. Což ale není tak úplně módní výstřelek jako spíš politické prohlášení. Tkaničky totiž nebyly a dodnes nejsou povoleny na botách ve vězení a kdo chtěl i v base nosit adidasky, musel si z nich tkaničky vytáhnout, aby se na nich nemohl oběsit. Jednalo se tak spíš tedy o jakýsi pozdrav všem "bratřím" od rapperů tam do chládku. Není s podivem, že Run D.M.C. o adidaskách natočili celou jednu píseň.
Ačkoliv to nebylo přímo motivováno zištně, nakonec z toho byl pro Run D.M.C. skvělý kšeft. Adidasky totiž v 80. letech neměly mezi americkou rapovou mládeží dobré jméno, na rozdíl od značek jako Fila a Reebok, což však Run D.M.C. dokázali změnit. Jejich manažerem byl tehdy Russel Simmons, bratra rappera Runa (Joseph Simmons), a to byl velmi mazaný obchodník. Na jeden koncert Run D.M.C. přivedl zástupce firmy Adidas a když skupina hrála tuto píseň, D.M.C. publikum vyzval, aby všichni ukázali svoje adidasky. Což zde přítomných tři tisíce fanoušků poslušně provedlo a zvedlo své adidasky nad hlavu. A zástupci Adidasu zůstali v němém úžasu. O pár dní později Run D.M.C. podepsali smlouvu o propagaci bot Adidas za 1,6 milionu dolarů a dokonce dostali nabídku vytvořit vlastní řady adidasek, které byly – jak jinak – bez tkaniček. Až si tedy budete kupovat tenisky bez tkaniček, vzpomeňte si, komu za to vděčíte.
Písně inspirované penězi: Peníze vládnou světu. I tomu hudebnímu
Prince – Little Red Corvette
Existuje rovněž celý zástup písní, ve kterých se objevují značky aut. Ať už je to Mercedes Benz od Janis Joplin, Pink Cadillac od Bruce Springsteena nebo White Mustang od Lany Del Rey. Pokud bychom měli vybrat jednoho zástupce z nich, nejspíš by to byla v titulku zmíněná píseň od Prince. Ten totiž dokázal napsat písničku, která je dost přímočaře o sexu, aniž by byla přímočaře o sexu. "Malá rudá Corvetta" je tady samozřejmě metaforické označení dívky, po níž toužil. Píseň je však vlastně také o strachu z náhodného sexu a také o tom, že sex není jen akt fyzický a spirituální. A řekněte sami, kdo jiný dokáže tohle vyjádřit automobilovou terminologií.
Zajímavé ale je, že Prince Chevrolet Corvette nevlastnil a vlastně ani nebyl původní inspirací k této písni. Ta jej prý napadla na zadním sedadle růžového Mercury Montclair Maraudera z roku 1964, který vlastnila jeho doprovodná zpěvačka Lisa Coleman a jednou po celonočním natáčení ve studiu jím svého znaveného šéfa vezla domů. Toho prý během jízdy napadly první verše a když se pak vrátil do svého domu, sedl rovnou k pianu a ještě než šel spát, písničku na jeden zátah dopsal. Ta byla obrovským hitem a dodnes je jedním z největších Princových úspěchů z 80. let. Na Princovu skladbu ve své reklamní kampani v roce 2001 vtipně navázala automobilka Chevrolett billboardem, na němž byla fotka rudého Corvette Sting Ray z roku 1963 a nad ní stál velký nápis "O Volvu se písničky nepíšou".
Kam dál? Pastor, chovatel pštrosů, hollywoodská hvězda. K jakým profesím utekli známí hudebníci?
Titulní foto: Ladislav Křivan / CNC / Profimedia
