Nejlepší předělávky písní Boba Dylana
Redakce
Jimi Hendrix – All Along The Watchtower
Jedna z nejikoničtějších rockových písní přelomu šedesátých a sedmdesátých let, která se objevila v bezpočtu filmů, jež se zabývaly zejména tématikou války ve Vietnamu (zní například i ve "vietnamské" části filmu Forrest Gump) se proslavila ve verzi kytarového mága Jimiho Hendrixe. A to možná i proto, že ji Hendrix nahrál velmi záhy po jejím prvním vydání Dylanem na albu John Wesley Harding z roku 1968. Hendrixova verze totiž vyšla na albu The Jimi Hendrix Experience ještě téhož roku. Text je poměrně tajemný a nejednoznačný, stejně jako u řady dalších Dylanových písní. "Dylanologové" však přišli se zjištěním, že Dylan v textu vycházel z hebrejského starozákonního proroctví Kniha Izajaš. A podobenství s tehdejším válečným konfliktem ve Vietnamu jsou v Dylanově textu zřejmé.
Hendrix však původně akustickou píseň podpořil svojí výraznou psychedelickou elektrickou kytarou a také rytmikou s kastaňety, která dokreslovala historický námět písně. A Dylan byl z jeho verze prý naprosto unesen. "Opravdu mě to dostalo. Měl nesmírný talent a dokázal uvnitř písně najít nové významy a rozvíjet je. Našel tam věci, které by tam ostatní lidi hledat nenapadlo. Sám jsem si z jeho verze písně něco převzal a dodnes to používám. A vlastně od té doby, co Hendrix zemřel, pokaždé, když tuto píseň zpívám, mám pocit, že je to nějakým způsobem moje pocta jemu," řekl Dylan.
Robert Palmer & UB40 – I'll Be Your Baby Tonight
Britský popový, rockový a soulový zpěvák Robert Palmer se v roce 1990 rozhodl natočit album v duchu soulu a r'n'b, které bylo navíc velmi ovlivněno jeho tehdejším dlouhodobým pobytem na Bahamách. Na album Don't Explain se však rozhodl zařadit i několik coververzí klasických písní svých velkých vzorů, mezi něž patřil i právě Bob Dylan. Jeho píseň I'll Be Your Baby Tonight z roku 1967 se však rozhodl přetavit ze zamilovaného country songu do houpavého reggae, s nímž Palmerovi vypomohla tehdy velmi populární britská skupina UB40.
Výsledek byl obrovským hitem té doby a videoklip k písničce, patrně i kvůli optimistické a uvolněné náladě, hrál na MTV ve vysoké rotaci (pamětníci vědí). Řada mladších fanoušků přitom v té době vůbec netušila, že se nejedná o původní píseň Palmera a UB40, ale o přes dvacet let starou Dylanovu věc. Ačkoliv Palmerovo album v době svého vydání nesklidilo příliš kladné kritiky, i zásluhou tohoto singlu mělo poměrně slušný hitparádových úspěch. Nicméně nejednalo se o první coververzi této písně. Nahrála ji taky americká zpěvačka Lisa Rostand, skupina The Hollies a později i Norah Jones.
Guns N' Roses – Knockin' On Heaven's Door
Na přelomu 80. a 90. let patrně na světě nebyla větší rocková skupina než kalifornští Guns N’ Roses. Jejich dvojalbum Use Your Illusion I a II z roku 1991 dodnes patří mezi nejlepší dvojalba historie. A právě na její dvojce se objevila i píseň, kterou Dylan napsal a nahrál v roce 1973 pro soundtrack k westernu Pat Garret a Billy The Kid režiséra Sama Peckinpaha. Guns N’ Roses ji na svých koncertech začali hrávat už v roce 1987 a původně vyšla její živá verze jako B-strana singlu Welcome To The Jungle.
Brzy si jí všimli djové amerických rockových rádií, kteří ji začali hrát, a tak ji kapela v roce 1991 natočila znovu ve studiu a dokonce vyšla jako jeden ze singlů zmíněného alba Use Your Illusion II. Úspěch byl ohromný, singl dosáhl na první příčku hitparád zejména v Evropě (v Británii byl druhý) ačkoliv překvapivě tentokrát příliš nezabodoval v USA. Příčinou může být to, že v Evropě nebyla Dylanova původní verze tak známá a řada evropských fanoušků Guns N’ Roses vlastně ani příliš netušila, že se jedná o coververzi. Nicméně i tuto skladbu předělala celá řada dalších interpretů, mezi nimi i Lana Del Rey, U2 nebo Athony And The Jonsons.
The Byrds – Mr. Tambourine Man
Píseň, kterou Dylan nahrál poprvé už v roce 1965 na své páté album Bringing It All Back Home, je jednou z jeho nejslavnějších a nejúspěšnějších písní vůbec, ostatně sám Dylan ji nahrál hned v několika verzích. Píseň, jejíž text jinotajně vypráví o dealerovi drog, protože právě on je tím "mužem s tamburínou" od nějž interpret chce, aby mu zahrál svoji "kouzelnou píseň", je jedním z hudebních ztělesnění celých šedesátých let a něco jako hymnou hnutí hippies.
Objevila se v řadě filmů a její coververzi opět natočilo více umělců, mezi nimi i Stevie Wonder, nejslavnější je ovšem ta od kalifornské folk rockové skupiny The Byrds. A byl to dokonce jejich vůbec první singl, který vyšel pouhé tři měsíce poté, co svoji píseň v lednu roku 1965 poprvé vydal sám Dylan. A co víc, The Byrds dokonce názvem této skladby pojmenovala celé své debutové album z tohoto roku. Když si však pustíte obě písně za sebou, zjistíte, že The Byrds je nahráli v trochu jiné tónině, aby v ní dokázali lépe zúročit svoje vícehlasé vokály, jež je proslavily. Píseň byla v podání The Byrds obrovský hit, dostala se na první příčku americké i britské singlové hitparády, stejně jako Dylanův originál o pár měsíců dříve. Je to tak snad vůbec jedinkrát v historii, kdy se jedna skladba ve verzi od dvou interpretů dostala v jednom roce na vrchol Billboard i UK Chart. Zda je lepší originál nebo coververze, můžete posoudit sami. A jen tak pro zajímavost, do svého koncertního repertoáru ji zařadil i herec Kevin Costner, který příležitostně vystupuje se svojí country kapelou Modern West.
Johnny Cash & June Carter – It Ain't Me Babe
Pokud jste viděli skvělý biografický film Walk The Line o životním příběhu Johnnyho Cashe a jeho životní lásky, zpěvačky June Carter, možná jste si ani neuvědomili, že jedna z klíčových hudebních scén celého filmu obsahuje píseň Boba Dylana. Jde o scénu z koncertu, během nějž Cash a Carter zpívají duet It Ain't Me Babe, při kterém to mezi nimi milostně jiskří, zatímco z publika vše strnule pozoruje Cashova tehdejší manželka Vivian i s jejich dětmi.
I toto je ve skutečnosti píseň Boba Dylana, a to z jeho čtvrtého alba Another Side Of Bob Dylan z roku 1964. Cash byl Dylanovým velkým obdivovatelem (což platilo oboustranně), a tak svoji verzi této písně nahrál už o rok později na album Orange Blossom Special. Nicméně při natáčení filmu Walk The Line nebyl použitý původní materiál z tohoto alba, píseň, stejně jako všechny ostatní z filmu, nazpívali přímo Joaquin Phoenix a Reese Whitherspoon, které si pro své představitele do chystaného filmu ještě za svého života vybrali samotní Johny Cash a June Carter. Ačkoliv dnes tato píseň dnes patří nejvíce právě do repertoáru Johnyho Cashe, vlastní verze natočili i The Turtles, Nancy Sinatra a dokonce i Kesha.
A ke vzájemné úctě Cashe a Dylana: Natočili spolu dokonce i jeden duet, baladu Girl From The North Country.
Them & Van Morrison – It's All Over Now, Baby Blue
Toto je opět jedna z písní, která se dnes řadí spíše do repertoáru umělce, který nahrál její coververzi, než toho, který ji složil. Skladba rovněž pochází z Dylanovy desky Bringing It All Back Home z roku 1965 a koluje řada legend o tom, kdo má být "Baby Blue", o níž text pojednává. Podle různých zdrojů jí mohou být Joan Baez, ale také folkoví písničkáři David Blue nebo Paul Clayton, celé folkové publikum, jemuž dává Dylan sbohem a dokonce i Dylan sám.
Píseň byla velkým hitem nejen mezi Dylanovými fanoušky a svoji verzi natočil opět celý zástup hudebníků. Vedle už zmíněné Joan Baez taky Bryan Ferry. Za nejslavnější je však považována ta, kterou v roce 1996 natočila severoirská skupina Them se svým zpěvákem Van Morrisonem. A dnes je jejich verze možná známější než Dylanův originál. Ostatně v této verzi zazněla například ve slavném životopisném filmu Basquiat Juliana Schnabela z roku 1996. Za zmínku stojí, že instrumentální intro Van Morrisonovy verze použil jako základní sampl svojí skladby Jack-Ass hudebník Beck z alba Odelay z roku 1996.
Nina Simone – Just Like A Woman
O tom, že Dylanovy písně měly vždy potenciál přeskakovat mezi naprosto odlišnými žánry svědčí i to, že Dylan – ač sám nikdy nebyl nějak zvlášť velký zpěvák – psal a zpíval písně, které si do svého repertoáru přebírali i největší zpěváci své doby. Mezi ty patří například i zmíněný Stevie Wonder nebo soulová a jazzová zpěvačka Nina Simone, která tuto píseň zařadila na své album coververzí Here Comes The Sun z roku 1971, pojmenované podle slavné písně The Beatles, která je tu také. Sám Dylan tuto píseň nahrál v roce 1966 na svém album Blonde On Blonde.
Zajímavé je, že vznikla ve studiu tak trochu improvizovaně a Dylan do melodie dával trochu náhodná slova, následkem čehož prý ve finále sám neměl úplně jasno, kdo je tou postavou, která celý příběh vypráví. Nicméně je zřejmé, že se jedná o Dylanův pohled na ženskou zranitelnost a existují teorie, že inspirací pro tuto píseň mu byla jeho někdejší láska Eddie Sedgewick zvaná "Factory Girl", což byla blízká přítelkyně Andyho Warholla, modelka, dívka z lepší společnosti a častá návštěvnice mejdanů ve Warhollově ateliéru a studiu Factory, která byla stižená psychickou poruchou a zemřela na předávkování barbituráty s alkoholem ve věku osmadvaceti let. Nicméně i v tomto případě prý může jít o Dylanův zpětný pohled na svůj milostný vztah s písničkářkou Joan Baez.
Golden Kids – Přítel Quinn / Časy se mění
Bob Dylan samozřejmě inspiroval i celou řadu českých interpretů, kteří také – a mnohdy v češtině – nazpívali jeho písně. K těm asi nejslavnějším rozhodně patří trojice Golden Kids, kterou v 60. letech tvořili Marta Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář. Ve svém repertoáru měli hnedle dvě Dylanovy skladby, a to Times They Are A Changing, přetextovanou jako Časy se mění a Mighty Quinn, v české verzi známé jako Přítel Quinn. Obě písně velmi zdařile přebásnil Zdeněk Rytíř a patří k tomu nejlepšímu, co na poli českých coververzí zahraničních písní u nás vůbec vzniklo.
Foto: Profimedia.cz
