Živé tvory ohrožují na životě a pohled na ně vhání slzy do očí každému, komu není osud zeměkoule lhostejný. Která místa rozhodně nestojí za návštěvu a s jakými přijdete do kontaktu, aniž byste překročili státní hranice?
Protože pokrývá zhruba 1, 6 milionu kilometrů čtverečních, přezdívá se jí občas sedmý kontinent. Masa odpadků nashromážděná v severním Pacifiku váží kolem 79 000 tun (některé zdroje uvádí rozpětí mezi 45–129 tisíci tuny) a skládá se z obrovského množství plastů a mikroplastů. Právě tyto částice pak pronikají i do potravinového řetězce. Živočichové, kteří se živí planktonem, nedokážou malé kousky od přirozené stravy oddělit a spolu s ní se jim dostávají do těla. Na nich si pak pochutnají další tvorové, kteří následně skončí na menu vaší oblíbené restaurace. A přítomnost mikroplastů byla objevena i v mořské soli. Plovoucí odpadkovou skvrnu se snaží ochránci přírody pravidelně redukovat, ale o absolutní likvidaci si zatím mohou nechat jen zdát.
Rozprostírá se na relativně malé ploše 0, 13 kilometrů čtverečních a momentálně je zasypáno, ale stále se jezero Karačaj považuje za jedno z nejnebezpečnějších míst na Zemi. V minulosti stačilo u jeho břehů strávit pouhou hodinu, abyste schytali smrtelnou dávku radiace. Až do roku 1957 sloužila tato bezodtoková vodní plocha jako odkladiště radioaktivního odpadu. V její blízkosti byl vybudován komplex Majak, který Sověti využívali k výrobě jaderných zbraní. Totální ignorace k nakládání s nebezpečným odpadem a lhostejnost k životnímu prostředí vedla až ke Kyštymské katastrofě v roce 1957, kdy nádrž vybuchla a zamořila celou oblast v okolí, včetně řeky Teča. Jezero Karačaj bylo zasypáno betonovými bloky, ale tamní půda je stále kontaminovaná a oblast veřejnosti není dostupná dodnes. Horší jaderné havárie byly už jen ty v Černobylu a Fukušimě.
Jezero Karačaj v Čeljabinské oblasti v centrálním Rusku sloužilo jako odkladiště radioaktivního odpadu
Mezi nejznečištěnější města světa se pravidelně řadí La Oroya v Peru. Leží vysoko v Andách, má 35 000 obyvatel a od roku 1922 tu prakticky nepřetržitě probíhá těžba a hutní zpracovávání kovů, jako jsou olovo, zinek a měď. Ty se dostávají nejen do atmosféry, ale také do vody i půdy. V roce 1997 převzala doly jiná společnost, která se zavázala minimalizovat dopady na životní prostředí a snížit nežádoucí emise. Přestože se zdejší situace zlepšila, krajinu devastují ničivé kyselé deště a ideální není ani zdraví populace, která má v krvi vyšší množství olova a dalších nežádoucích látek.
Peruánské hutnické město La Oroya nepatří zrovna k těm, které byste chtěli navštívit
Zdroj fotografií: Profimedia