Možná vás překvapí, jak slavná a vlivná jména v tomto výčtu najdete. Mezi hudebníky ztracené v notových zápisech totiž najdete Krále popu i Krále rock'n'rollu, držitele Grammy, obyvatele Rock'n'rollové síně slávy i dva zvučné skladatele hudby pro největší hollywoodské spektákly.
Slavný Brouk Paul McCartney je mezi muzikanty, co neznají noty (a vlastně nikdy ani moc neřešili samotnou znalost hudební teorie) jedním z těch vůbec nejzmiňovanějších. Přitom v kapele The Beatles nebyl jediný, noty prý neuměl nikdo z nich. Prozradil to jako první John Lennon, který v roce 1980 v rozhovoru pro časopis Playboy prohlásil: "Nikdo z nás čtyř neměl noty číst ani psát. Ale jako ryzí muzikanti, tedy osoby inspirované k tomu vyluzovat hluk, jsme v tom stejně dobří jako kdokoliv jiný". McCartney se prý noty několikrát naučit pokoušel, ale nakonec to vždycky vzdal, protože jej ty tečky mezi linkami příliš svazovaly. Jeho inspirace přicházela úplně odjinud. Často zmiňovaným příkladem je skladba Yesterday, jejíž harmonie je vystavěná způsobem, jaký by hudebník znalý hudební teorie patrně nikdy nepoužil. Právě v tom je patrně kouzlo nechtěného.
Ani patrně největší kytarista všech dob netrpěl žádným mindrákem z toho, že neměl klasické hudební vzdělání a neuměl noty. V roce 1969 se jej v talkshow zeptal moderátor Dick Cavett, jestli noty umí či nikoliv, Hendrix bez váhání odpověděl: "Vůbec ne, ani náhodou." Na nástroj se naučil hrát čistě podle sluchu a dokonce byl mezi kolegy proslulý tím, že k popisování hudby využíval místo toho pojmenování barev. "Konkrétní pocity ve mně vyvolávají představy barev. Třeba fialová je žárlivost a vztek. Závist je zelená a tak dál. A s hudbou je to dost obdobné," řekl Hendrix v rozhovoru pro americký časopis Crawdaddy! Ke studiu hudební teorie se pak už geniální kytarista nedostal, protože zemřel – jak je obecně dobře známo – záhy ve věku sedmadvaceti let.
Tento nenápadně vypadající chlapík je jedním z nejslavnějších současných hudebních skladatelů Ameriky. A nenajdete se snad nikdo, kdo by od něj neznal minimálně slavnou znělku k animovanému seriálu Simpsonovi, kterou zkomponoval. Kromě toho ale skládal také hudbu k filmům režiséra Tima Burtona jako Batman, Střihoruký Edward nebo Karlík a továrna na čokoládu. A přitom dodnes neumí číst ani psát noty. Když prý Elfman dostal svoji první nabídku na filmovou hudbu, což byl v roce 1985 film Tima Burtona Pee-Weeho velké dobrodružství, Elfman se prý na dva měsíce zavřel do svého apartmá a začal skládat. Jelikož neznal noty, měl u sebe neustále asistenta, které to dělal místo něj. A jemu vždycky melodii zahrál na piano nebo zapískal a ten ji následně do not přepsal. Ostatně pro skladatele tohoto ražení se i v Hollywoodu zavedlo označení "whistler" (čili "pískač"). Elfman v tom ale není rozhodně sám.
Vedle Elfmana je německý rodák Hans Zimmer patrně tou vůbec největší postavou filmové hudby uplynulých tří dekád. V poslední době spolupracuje například s režisérem Christopherem Nolanem, jemuž hudbou opatřil batmanovskou trilogii, sci-fi Inception nebo film Dunkerk (zatím poslední film Tenet Nolanovi odmítl, protože měl v té době rozpracovanou hudbu k filmu Duna). Zimmer ovšem hudbu nikdy přímo nestudoval. Tento rodák z Frankfurtu nad Mohanem začal v mládí hrát na piano s místními kapelami, postupně začal i komponovat, ale podobně jako Elfman při zapisování svojí hudby do not používal asistenty. Dlužno dodat, že Zimmer dnes v Hollywoodu vlastní doslova fabriku na filmovou hudbu, ve které pro něj pracují desítky komponistů, jejichž práci už dnes sám především supervizuje a drží základní myšlenku.
Letos dvaatřicetiletá zpěvačka Taylor Swift je tím, čemu se momentálně přezdívá America's Sweetheart, tedy miláček celé Ameriky. První album vydala už v sedmnácti a do dnešního dne drží celou řadu hudebních rekordů. Taylor však není pouze zpěvačka, svoje písničky si sama skládá a v některých případech i nahrává a produkuje. To vše však dokáže bez toho, aby znala noty, což sama i nepokrytě přiznává. "Hudbu jsem nikdy nestudovala a ani mě to nelákalo. Protože když dojde na tu technickou a teoretickou stránku věci, vůbec mě to nebaví a nejsem v tom dobrá," řekla časopisu Rolling Stone.
Americký písničkář Robert Zimmerman, který se proslavil pod uměleckým jménem Bob Dylan, je jediným rockovým hudebníkem v historii, který získal Nobelovu cenu za literaturu. Kromě toho před několika dny dovršil prodej kompletního katalogu svých písní vydavatelství Sony Music Entertainment. Částka, za kterou tak učinil, nebyla zveřejněna, nicméně odhaduje se, že to bylo přibližně 300 milionů dolarů. Což je skutečně velký ranec peněz za notové zápisy písní někoho, kdo vlastně nikdy neznal noty. Dokonce se uvádí, že Bob Dylan v tomto ohledu drží zajímavé prvenství. Byl v roce 1988 prvním hudebníkem vůbec, který byl uveden do Rock'n'rollové síně slávy, aniž by uměl noty. Zdaleka ale nebyl posledním.
David Grohl je v Rock'n'Roll Hall Of Fame zapsán hned dvakrát. Někdejší bubeník Nirvany a současný frontman, zpěvák a kytarista skupiny Foo Fighters noty neumí. A vůbec ho to netrápí. "Neumím noty. Nikdy jsem je neuměl a neumím je ani doteď. Všechno, co jsem v mládí chtěl umět, bylo hrát pořádně na bicí," řekl doslova v podcastu, který s ním v loňském roce vedl jiný hudebník, Pharrell Williams.
Král popu (a dokonce i Král rock’n’rollu, viz dále) rovněž patřil k hudebníkům, kteří navzdory absolutnímu hudebnímu úspěchu neznali teoretickou stránku hudby. Jackson noty neuměl číst ani zapisovat a dokonce vlastně neuměl ani pořádně hrát na žádný nástroj. Na několik z nich však dovedl hrát alespoň trochu, proto je mimo jiné na svých albech uveden i jako hráč na syntezátory, kytaru, bicí nebo perkuse. Na žádný z nich však nebyl skutečně instrumentačně zdatný. Jackson byl sice od dětství cepován k tomu, aby se stal popovou hvězdou, žádné formální hudební vzdělání však neměl. Ale podobně jako Mozart, o němž se tradovalo, že slyšel celé své symfonie již před zapsáním do not ve své hlavě, i Jackson měl schopnost slyšet svoji píseň ještě předtím než byla nahrána. "Texty, smyčce, akordy, všechno ke mně přichází najednou jako dárek, který je vložen přímo do mé hlavy, a tak to i slyším," řekl Jackson během nahrávání alba Dangerous z roku 1994. Sám je pak coby výhradní autor podepsán i pod některými ze svých největších hitů, například hitu Black Or White ze stejného alba.
Jak už bylo naznačeno, Elvis Presley také neuměl noty a vlastně to ani nikdy úplně nepotřeboval. Sám totiž nikdy nesložil jedinou ze svých písní, vždycky tedy měl k dispozici někoho, kdo mu melodii zanotoval a vše ostatní už bylo dílem jeho mimořádného talentu, absolutního sluchu a interpretačního citu. Presley se však naučil hrát na několik nástrojů, hrál obstojně na piano, kytaru i baskytaru, především ale oplýval vynikajícím sluchem a píseň byl prý schopen na kterýkoliv těchto nástrojů zahrát, i když ji předtím slyšel jen jedinkrát.
Tohle je vlastně zcela pochopitelné. A rozhodně sem jméno Stevie Wonder neuvádíme v rámci nějakého zlomyslného vtipu. Jeden z největších hudebních géniů 20. století pochopitelně neumí číst ani psát noty, protože je nevidomý. Ovšem stejně jako jeho kolegovi Ray Charlesovi to vůbec nijak nebránilo v tom, aby se naučil dokonale a čistě podle sluchu hrát na hudební nástroj (v jejich případě to bylo piano) a napsal celou řadu nesmrtelných písní. Tato jména sem uvádíme spíše jako uvedení do kontextu s tím, že znalost not, tedy jejich čtení a psaní, není něco, co by jakkoliv ovlivňovalo samotnou schopnost kohokoliv věnovat se hudbě. A pokud vám snad na hodinách piana nebo kytary za základní umělecké škole tvrdili, že bez not a teorie to nejde, neměli pravdu. Je spousta lidí, co číst noty dovedou a nenapsali jedinou píseň. A naopak.
Úvodní foto: Profimedia